V poválečných letech Francie intenzivně pracovala na napravení škod a ztrát způsobených 2. sv. válkou. Tato snaha zahrnovala i reorganizaci a modernizaci ozbrojených sil - u vzdušných sil pak modernizace znamenala přechod do proudové éry.

Oproti ostatním spojeneckým velmocem, které v té době vyvíjely proudové motory již řadu let, Francouzi se s novou technologií teprve seznamovali - německá okupace v roce 1940 totiž veškeré snahy o vývoj proudové technologie přerušila.

Tak jako tak, Armée de l'Air počátkem padesátých let kriticky postrádala proudové stroje domácí produkce. V roce 1951 proto byly vypracovány specifikace na víceúčelový proudový stroj, který by v sobě kombinoval bombardér, bitevník i záchytnou stíhačku. Úkolu se zhostila společnost SNCASO se svým strojem SO.4000, který byl v té době již úspěšně ozkoušen a byl proto pouze upraven pro splnění specifikace. Vzniklý stroj byl označen jako SO.4050 Vautour ("Sup").

Po ověření designu byla zadána objednávka na výrobu tří prototypu. Poprvé Vautour vzlétl 16. října 1952 a hned při prvním letu prokázal svou hodnotu. Další neméně úspěšné testy vyústily v objednávku pěti předprodukčních kusů, které měly sloužit jako zkušebny pro různé typy motorů.

Mezi testovanými pohonnými jednotkami byly i britské proudové motory Rolls-Royce Avon a Armstrong-Siddeley Sapphire, nakonec ale padlo rozhodnutí použít domácí motory SNECMA Atar, který byl viděn jako dostatečně vyzrálý design pro praktické využití. Sériové Vautoury začaly z linek sjíždět počátkem 50. let v celkem třech verzích - víceúčelový letoun IIA, bombardér IIB bez hlavňové výzbroje a dvojmístná záchytná stíhačka IIN do každého počasí. Všechny tři verze pak mezi sebou sdílely až 90 % komponent.

Do služby byl Vautour zařazen v roce 1958 a ve výzbroji francouzského letectva měl vydržet až do roku 1979. Ve francouzských službách nebyl stroj bojově nasazen, okolo třiceti kusů ale bylo vyvezeno do Izraele. V barvách izraelského letectva byly Vautoury nasazeny hned během několika arabsko-izraelských konfliktů, zejména během Šestidenní války a tzv. Opotřebovávací války.

Izraelci Vautoury užívali především pro bombardovací a bitevní úkoly, 6. června 1967 ale dokázal kapitán Ben-Zion Zohar v souboji sestřelit irácký stroj Hawker Hunter - šlo o jediné vzdušné vítězství Vautouru v izraelských službách i za celou kariéru stroje vůbec. V izraelských službách byl nakonec Vautour nahrazen americkými letouny A-4 Skyhawk, Francouzi pak "Supy" vyřadili ve prospěch slavných letounů Dassault Mirage.

Celkem bylo vyrobeno 149 letounů všech tří verzí.