^{Polikarpův stroj, Po-2 - jedno z nejdéle produkovaných letadel. Bylo masivně využíváno během nočních misí.
Po-2 v Jugoslávských barvách, kamufláž vytvořená hráčem Spogooter | stáhnete zde}

Od 9. června 17:00 do 10. června 17:00 bude aktivní následující akce:

20% sleva na nákup: I-185 (M-71), La-7, La-7B-20, La-9

Osmého června se narodili dva velikáni sovětského letectva, Nikolaj Polikarpov a Ivan Kožedub. První navrhoval legendární sovětské stíhače v třicátých letech a druhý se stal nejúspěšnějším stíhacím esem. Stejně jako jeho otec, Nikolaj Nikolajevič Polikarpov (narozen v roce 1892) se plánoval stát knězem. Nicméně seminář opustil a zvolil si kariéru leteckého inženýra.

Polikarpov byl členem několika návrhářských týmů až dokud v roce 1932 nedostal vlastní návrhářské oddělení. Jeho první konstrukce, I-1, byla později následována slavnějšími letouny - jako například průzkumný bombardér R-5 a účelový dvojplošník U-2.

Polikarpovův život se obrátil k horšímu v roce 1929, kdy byl uvězněn za protirevoluční aktivity a sabotáž. Rozsudek zněl smrt a Polikarpov strávil následující měsíce čekáním na jeho vykonání. Rozsudek byl nicméně změněn na nucené práce a po úspěchu jeho stíhače I-5 ho zmírnili na podmínku. Polikarpovovo jméno bylo úplně očištěno v roce 1956.

Po propuštění dělal Polikarpov na legendárních stíhačech I-15 a I-16, které se staly páteří Sovětského letectva na celou dobu až do čtyřicátých let. Zatímco byla I-16 v čase svého vzniku nejpokročilejším stíhačem na světě, během 2. světové války až zoufale zastarala.

Polikarpov zemřel na rakovinu žaludku v červenci 1944 jako uznávaný hrdina socialistické práce. Jeho nejprodukovanější výtvor, účelový dvojplošník U-2, byl na jeho počest přejmenován na Po-2.

Ivan Nykytovič Kožedub, narozen 8. června 1920, původně studoval na chemického inženýra. Jako teenagera ho přitahovalo burácení motorů letadel, a tak jeho první kroky vedly do místního leteckého klubu. Kožedub nastoupil na vojenskou leteckou školu v roce 1940 a promoval s tak dobrými výsledky, že byl přirazen na místo instruktora.

Zatímco mladí muži, které cvičil, byli stále posíláni na frontu, Kožedubovy opakované žádosti na převelení zůstaly nevyslyšeny. Trvalo to do roku 1943, kdy konečně dosáhl transferu a byl přesunut na frontové linie s jednotkou nových stíhačů La-5. Zde sloužil s muži, které učil létat.

Kožedubův křest ohněm byla zahanbující zkušenost - jeho letadlo bylo rozstříleno na kusy německými stíhači. Naštěstí unikl nezraněn. Kožedub svého prvního vítězství dosáhl poblíž Kursku v červenci 1943 - byl to střemhlavý bombardér Ju 87. Od té doby uběhly do konce války téměř dva roky. Za ten čas si připsal celkově 62 potvrzených vítězství. To z něj udělalo nejúspěšnější spojenecké eso celé války.

Jednoho z jeho nejpozoruhodnějších sestřelů dosáhl v únoru 1945. Během letu ve svém La-7 zahlédl Me 262 nad řekou Oder. Jak moderní proudová stíhačka zatočila vlevo, aby se vyhnula dávce Kožedubova wingmana, stíhací eso se rozhodlo využít svého štěstí a zapsalo si jediný proudový stíhač sestřelený sovětským pilotem za celou válku.

Po válce pokračoval Kožedub v kariéře leteckého důstojníka, během které velel jednotce MiGů-15 v Korejské válce. Třikrát dostal ocenění Hrdina Sovětského svazu. Zemřel v srpnu 1991.

^{V únoru 1945 Kožedub získal jediný sovětský sestřel proudového letadla - Me 262
La-7 Ivana Kožeduba, kamufláž vytvořená hráčem InkaL | stáhnete jí zde}

War Thunder tým