Představujeme vám letoun A7M1 vybavený vylepšeným motorem NK9H, který již netrpěl problémy s podmotorovaností jako jeho předchůdce. Rozměry motoru perfektně pasovaly do trupu letounu a s touto novou pohonnou jednotkou se mohl A7M1 pyšnit výbornou rychlostí a excelentní stoupavostí - k výstupu do výšky 6 km nyní letoun vyžadoval čas šest minut a maximální rychlost činila 615 km/h. V kombinaci s vynikající obratností, účinnou výzbrojí, dobrým výhledem z kokpitu a účinnou pasivní ochranou to činí A7M1 jedním z nejúčinnějších stíhaček ve hře, který dokáže zastat roli klasické stíhačky pro získání vzdušné nadvlády i roli záchytné stíhačky.

Sergei Volkov, vedoucí designér letových modelů:

Krátce poté, co byl do služby zaveden legendární stíhací letoun Micubiši A6M Zero, byly započaty práce na palubních stíhacích letounech nové generace. Počátkem roku 1941 byly formulovány technické specifikace, nicméně továrna Micubiši byla plně vytížena výrobou. Samotné práce na designu nové stíhačky byly tak zahájeny až v roce 1942 a výsledkem byla stíhačka Micubiši A7M1. Testovací let prototypu ale odhalil vážnou chybu - motor NK9K, který prototyp poháněl, totiž poskytoval pouze dvě třetiny svého tabulkového výkonu, a jakékoliv pokusy o jeho vylepšení selhaly. Maximální rychlost prototypu proto byla shodná s letounem A6M, stoupavost byla ale o poznání horší - letoun potřeboval k výstupu do výšky 6 km celých 10 minut, což bylo nepřijatelné. I přes tento neúspěch ale byl prototyp A7M1 považován za vyhovujícího nástupce A6M díky svým ostatním vlastnostem, jmenovitě pak excelentní obratnosti, stabilitě ve všech fázích letu a ve střemhlavém letu. A7M1 rovněž vynikal i dobrou pasivní ochranou, která u A6M chyběla. Tyto vlastnosti dohromady dávaly tušit, že vznikl vynikající stíhací stroj.

War Thunder tým