T-34 model 1942 je v pořadí třetí variantou slavného středního tanku T-34, jež (logicky) následuje po modelech 1940 a 1941. Stejně jako předchůdci, ani model 1942 není určen pro dálkové odstřelování nepřátel – exceluje nicméně při soubojích na krátké vzdálenosti a díky své mobilitě se dokáže rychle dostat svému soupeři „na tělo“. Pokud tedy hrajete herní mód Nadvláda, ihned po začátku hry teoreticky můžete být u kontrolních zón mezi prvními, nicméně toto doporučujeme až v momentě, kdy váš tým dosáhne převahy nad daným úsekem mapy – bude totiž na vás bod udržet, než dorazí pomalejší tanky vašich kolegů.

V době svého zavedení do služby byl T-34 jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší tank na světě, jež skvěle kombinoval mobilitu, palebnou sílu a pancéřovou ochranu. Němečtí tankisté, kteří na začátku tažení na Východě disponovali tanky jako PzKpfw IV Ausf.F, PzKpfw III či Pz.38(t) vyzbrojenými 37 mm, 50 mm a krátkohlavňovými 75 mm kanóny, při prvních střetech s T-34 rychle poznali, že sovětský střední tank je pro ně velice nebezpečným soupeřem. Pancíř T-34 dokázal odolat prakticky všem tankovým a protitankovým zbraním, které v té době Němci měli, a kanón F-34 ráže 76,2 mm dokázal zničit jakýkoliv německý tank i na delší vzdálenost. T-34 ovšem měl i vážné problémy – vadil především extrémně stísněný prostor uvnitř tanku, nespolehlivé radiostanice (pokud tank vůbec nějakou disponoval), zpočátku až primitivní pozorovací přístroje (u prvních sérií byly místo skleněných periskopů instalovány kovové vyleštěné plíšky) a nespolehlivost mechanických částí – například elektrický motor pohonu věže velmi často selhával, notoricky známým faktem je i to, že při řazení rychlostí musel řidič často užít úderu kladiva. Věž pak pojmula pouze dva členy osádky, kvůli čemuž byl velitel nucen zároveň zastávat i roli střelce – to se pak v kombinaci s nedostatečnými pozorovacími prostředky negativně podepsalo na velitelově schopnosti nacházet cíle, řídit palbu a udávat směr pohybu tanku. Konstrukce T-34 (zvláště profil pancíře) nicméně byla na svou dobu poměrně revoluční, a ovlivnila konstrukce zahraničních tanků, především pak německých – příchod T-34 urychlil vývoj těžkého tanku Tiger a ovlivnil rozhodnutí vyzbrojit tento tank slavným kanónem KwK 36 L/56 ráže 8,8 cm, některé konstrukční prvky T-34 pak byly užity při vývoji středního tanku PzKpfw V Panther.

Ve hře i v reálné historii pancíř T-34 těží především ze svého sklonu – čelní pancíř o tloušťce 45 mm je skloněn pod úhlem 60°, což zdvojnásobuje jeho efektivní tloušťku. Tato ochrana je vynikající před lehčími 37 mm, 50 mm a krátkými 75 mm kanóny, nicméně kanóny s delší hlavní a vysokou úsťovou rychlostí (např. německý KwK 40 ráže 7,5 cm, či americký M1A2 ráže 76 mm) již dokážou čelní pancíř T-34 překonat. Schopnější hráči pak snadno T-34 vyřadí z boje i slabšími zbraněmi.

Z tohoto důvodu je lepší vyhnout se čelnímu střetu. Snažte se zůstat co nejvíce v pohybu, aby nepřítel nemohl cílit na slabá místa vašeho pancíře (zvláště čelo věže, které je u modelů 1940 a 1941 silné pouze 45 mm, je častým místem, kam je vedena palba), a při přebíjení doporučujeme lehce natočit vaši věž, čímž zvýšíte efektivní pancéřovou ochranu. Snažte se vyhýbat otevřeným prostorům, místo toho se soustřeďte na uzavřenější oblasti jako např. zástavba či vhodný terén a snažte se k soupeři dostat do nejblíže. Po vyzkoumání modulu Dělostřelecká podpora je pak možné pomocí dělostřelecké palby bránit kontrolní body či vyvést nepřítele z rovnováhy přesně mířenou salvou během útoku.

Postupem času byly nejbolavější problémy T-34 řešeny, ačkoliv snaha zachovat masovou produkci zabraňovala významnějším změnám v designu. Snaha o zlepšení podmínek osádky vedla k instalaci nové věže ve tvaru šestiúhelníku, díky čemuž byla věž sovětskými tankisty nazývána „Gajka“ (matka šroubu). Nová věž byla o něco prostornější, čelo věže s přepracovaným štítem děla bylo posíleno a místo jednoho nepraktického poklopu byly instalovány dva menší poklopy. Problém s nedostatečnými pozorovacími přístroji ale byl výrazněji řešen až u pozdějšího modelu 1943, jež obdržel velitelskou kupoli.

Kanón F-34 ráže 76,2 mm je identický s kanónem u modelu 1941, model 1942 ale disponuje navíc podkaliberní municí BR-350P, která dosahuje nejlepšího výkonu ve vzdálenosti do 500 metrů – přiberte několik kusů této munice pro případ, že se setkáte s těžce pancéřovanými soupeři. Proti běžným soupeřům pak vystačí standardní APHEBC střela BR-350B, jež má oproti BR-350P výhodu výbušné náplně.

T-34 se vyráběl v desetitisícových sériích, po střetech s tanky Tiger a Panther ale bylo jasné, že T-34 již má své nejlepší dny za sebou – kanón F-34 nebyl schopen zničit tank Tiger zepředu z jakékoliv vzdálenosti, a při palbě z boku se musel přiblížit až na sebevražedně malou vzdálenost, zatímco Tiger dokázal T-34 likvidovat i na dlouhé vzdálenosti. Nástup nových německých obrněnců ale podnítil vývoj nové generace T-34. Tank obdržel novou, výrazně větší věž, která pojmula tři členy osádky místo dvou – velitel se tak mohl nově soustředit ryze na svůj úkol, zatímco o kanón se staral střelec. Do této věže byl zabudován modifikovaný protiletecký kanón ráže 85 mm, jehož označení pro tanky bylo D-5T. Tento tank, označený T-34/85, se ukázal být účinnou zbraní a po konci války byl hojně exportován do mnoha zemí světa; T-34/85 tak mohly být spatřeny ve službách Severní Koreje během Korejské války, ještě dnes je ale možné nalézt bojeschopné T-34/85 ve výzbroji zemí některých afrických a arabských zemí: jeden tank T-34 byl například v roce 2015 spatřen během občanské války v Jemenu).

Pokud máte rádi boj na krátkou vzdálenost, T-34 model 1942 je pro vás vynikající volbou, jež dokáže divy ve vhodné kombinaci vozidel na vaší liště, ať už jde o různé třídy vozidel či o jiné modely T-34.

War Thunder tým (autor: John “Zoso” Moore)