První Mitralexisovou operační jednotkou se stala 22. peruť dislokovaná v Thessaloniki na severu Řecka. Jednotka byla vyzbrojena polskými hornoplošnými stíhačkami PZL P.24, které byly do Řecka exportovány. Pro Mitralexise to byl poměrně skok - ve srovnání s cvičnými dvojplošníky byl obratný celokovový P.24 o mnoho výkonnějším strojem, jehož motor o výkonu 900 koní mu umožňoval dosahovat rychlostí až 402 km/h a disponoval na svou dobu poměrně výkonnou výzbrojí dvou kulometů ráže 7,92 mm a dvou kanónů ráže 20 mm. Řecké letectvo zakoupilo celkem 36 stíhaček P.24, které tvořily výzbroj celkem tří řeckých stíhacích perutí a tvořily páteř řecké protivzdušné obrany.

Osmadvacátého října 1940 překročily albánsko-řeckou hranici italské jednotky a zahájily invazi s cílem obsadit celé Řecko. Řecká armáda, ač kladla houževnatý odpor, byla ve výrazné početní nevýhoda na zemi i ve vzduchu - řecké letectvo disponovalo méně než stovkou bojeschopných strojů, proti němu pak stála Regia Aeronautica s téměř 500 moderními letouny, které italským pozemním silám poskytovaly efektivní vzdušnou podporu.

Druhého listopadu, sotva týden od začátku italského tažení, byla řeckými pozorovateli spatřena formace patnácti italských bombardérů CANT Z.1007, která za doprovodu stíhaček Fiat CR.42 mířila na Thessaloniki. 22. peruť včetně Mitralexise urychleně vzlétla a po nabrání výšky zamířila na západ vstříc útočníkům. Doprovodné CR.42 se ihned po spatření řeckých stíhaček oddělily od bombardérů a vrhly se na Řeky ve snaze zabránit jim v přiblížení se k bombardérům. Vypukla ostrá vzdušná šarvátka - CR.42 byly rychlejší a obratnější než P.24, řečtí piloti ale drželi výhodu silnější výzbroje. Mitralexisovi a několika jeho kolegům se podařilo proniknout clonou eskortních stíhaček a zaútočit na bombardéry. Rychlé Z.1007 nebyly nejlehčím cílem, Mitralexis ale dokázal jeden italský třímotorový stroj dostihnout a zahájit palbu. Po několika útocích se italský stroj zřítil k zemi a stal se první Mitralexisovou obětí jeho kariéry. Jeho kolegové dokázali zničit ještě další dva bombardéry, zbylých dvanáct Z.1007 ale zůstalo nepoškozených. Mitralexis zachytil do svého zaměřovače další bombardér, spouště jeho zbraní ale cvakly naprázdno - Mitralexisův stroj byl bez munice. Mitralexis ale nezaváhal, a v aktu neskutečné odvahy kombinované se zoufalstvím se přiblížil a rozsekal ocasní plochy italského stroje svou vrtulí.

Bombardér přešel do strmého pádu, čtyř členům osádky z pěti se podařilo letoun opustit na padáku. Mitralexis ale ze střetu nevyšel nepoškozen - jeho vrtule byla silně poškozena a stroj nekontrolovatelně vibroval. Mitralexis zápasil s ovládáním svého stroje a ačkoliv nakonec získal zpět kontrolu nad letounem, motor stroje definitivně vysadil. Mitralexis neztratil duchapřítomnost a naplno ukázal své schopnosti, když s poničeným P.24 doplachtil k nouzovému přistání na poli, shodou okolností nedaleko od místa, kde přistáli italští letci z Mitralexisem zničeného stroje. Většině letců by ke štěstí stačil fakt, že nouzové přistání přežili, Mitralexis ale ještě nebyl hotov - okamžitě po přistání vyskočil z kokpitu svého letounu a s pistolí v ruce běžel osádce italského stroje naproti. Překvapení Italové se nevzmohli na odpor a Mitralexis všechny čtyři zajal a střežil je až do doby, než dorazili vojáci z blízké vesnice a zajatce si převzali.

Mitralexisovi jeho statečný čin vynesl status celebrity. Byl vyznamenán Křížem za chrabrost, nejvyšším řeckým vojenským vyznamenáním jakožto jediný příslušník řeckého letectva za celou válku. Mitralexis samozřejmě létal dál a se svou perutí se účastnil řecké protiofenzivy v listopadu 1940, která zastavila italský postup a zvrátila průběh tažení.

Ačkoliv ale řecká armáda dosáhla tváří v tvář italské přesile mnoha dílčích úspěchů, osud Řecka byl zpečetěn v dubnu 1941, kdy se do konfliktu zapojilo Německo. Rychlý útok wehrmachtu zlomil řecké armádě vaz - do konce dubna padly Atény a v květnu Němci společně s italskou armádou obsadili Krétu, byť za cenu těžkých ztrát. Mitralexis, stejně jako mnoho jeho spolubojovníků, volil útěk z vlasti a se svým strojem přeletěl do severní Afriky, kde chtěl v boji proti Ose pokračovat. Řeckých pilotů se ujala RAF a v říjnu 1941 z nich v Palestině zformovala 335. (řeckou) peruť RAF, vyzbrojenou stíhačkami Hawker Hurricane Mk.I (v roce 1943 následně vznikla 336. (řecká) peruť). Mitralexis se pak stal jedním z prvních příslušníků 335. perutě. Tato peruť se ctí sloužila během tažení v severní Africe, během Druhé bitvy o El Alamejn pak plnila i bitevní úkoly při podpoře pozemních sil Commonwealthu. V listopadu 1942 pak stroje 335. perutě podnikly nálet na velitelství italského XX. sboru - ironií osudu tomu tak bylo v den druhého výročí italského vpádu do Řecka.

Koncem roku 1943 byly obě řecké perutě přezbrojeny stíhačkami Supermarine Spitfire a v září 1944 sloužili piloti těchto perutí včetně Mitralexise během italského tažení - čtyři roky od napadení Řecka Itálií to tedy byli řečtí piloti, kteří bojovali nad italskou půdou. V listopadu 1944 byly následně řecké perutě staženy do své domoviny, kde asistovaly při vytlačení ustupujících německých sil z řeckého území.
 
Co se Mitralexisova služebního záznamu týče, dodnes se zachovaly spíše jen obecné informace než přesné počty sestřelů, historici ale mají za to, že na Hurricanech a Spitfirech Mitralexis získal minimálně pěti potvrzených sestřelů a stal se tak stíhacím esem. I přes jeho vynikající službu po celou válku to ale byl jeho slavný čin z 2. listopadu 1940, pro který byl oslavován jako hrdina.
 
Devatenáctého září 1948 pilotoval Mitralexis, v té době již v hodnosti majora (Squadron Leader), cvičný stroj Airspeed Oxford na rutinním výcvikovém letu společně s dalšími dvěma řeckými letci. Při přeletu nad Egejským mořem ale začal mít letoun problémy s jedním z motorů. Mitralexis byl nucen provést nouzové přistání na hladině nedaleko ostrova Tinos, náraz na hladinu ale byl natolik silný, že všichni tři muži na palubě zahynuli poté. Je hořkou ironií, že Mitralexis, který přežil pět let války a prošel mnoha vzdušnými bitvami, nakonec zemřel během rutinního letu v době míru. Bylo mu 32 let.

War Thunder tým (autor: Mark Barber)