- PC
- Mac
- Linux
- OS: Windows 7 SP1/8/10 (64bitový)
- Procesor: Dual-Core 2.2 GHz
- Operační paměť: 4 GB
- Grafická karta podpora DirectX 10.1: Intel HD Graphics 5100 / AMD Radeon 77XX / NVIDIA GeForce GTX 660. Minimální podporované rozlišení hry je 720p
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 17 GB
- OS: Windows 10/11 (64bitový)
- Procesor: Intel Core i5 nebo Ryzen 5 3600 a lepší
- Operační paměť: 16 GB
- Grafická karta: podpora DirectX 11: Nvidia GeForce 1060 a lepší, Radeon RX 570 a lepší
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 95 GB
- OS: Mac OS Big Sur 11.0 nebo novější
- Procesor: Core i5 (Intel Xeon není podporován)
- Operační paměť: 6 GB
- Grafická karta: Intel Iris Pro 5200 (Mac) nebo srovnatelně výkonnou kartu od AMD/Nvidia pro Mac. Minimální podporované rozlišení hry je 720p v případě použití Metal.
- Místo na disku: 17 GB
- OS: Mac OS Big Sur 11.0 nebo novější
- Procesor: Core i7 (Intel Xeon není podporován)
- Operační paměť: 8 GB
- Grafická karta: Radeon Vega II nebo výkonnější s podporou Metal.
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 95 GB
- OS: Většina moderních 64bitových distribucí Linuxu
- Procesor: Dual-Core 2.4 GHz
- Operační paměť: 4 GB
- Grafická karta: NVIDIA 660 s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku) / srovnatelná karta AMD s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku); minimální podporované rozlišení hry je 720p) a s podporou Vulcan.
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 17 GB
- OS: Ubuntu 20.04 64bit
- Procesor: Intel Core i7
- Operační paměť: 16 GB
- Grafická karta: NVIDIA 1060 s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku) / srovnatelná karta AMD (Radeon RX 570) s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku) a s podporou Vulcan.
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 95 GB
Příběh Lavočkinu La-5 začíná u prototypu stíhacího letounu I-301 z konstrukční kanceláře Semjona Lavočkina, Vladimira Gorbunova a Michaila Gudkova. Stroj byl ve své době velmi inovativní díky použitému materiálu konstrukce - šlo o tzv. delta-drevesinu, neboli vrstvenou dýhu nasycenou pryskyřicí. Tento materiál nejenže šetřil strategické suroviny, ale rovněž disponoval pevností srovnatelnou s netvrzenou hliníkovou slitinou, nepodléhal hnilobě a byl prakticky nehořlavý. Pečlivě naleštěný I-301 dosáhl při zkouškách skvělých výkonů a byl zařazen do sériové výroby pod označením LaGG-3.
Sériové LaGGy-3 ale disponovaly výrazně horšími výkony než jaké uváděly tovární tabulky. Stroj byl původně navržen pro motor Klimov M-106 o výkonu 1350 koní, tato pohonná jednotka ale trpěla vážnými problémy se spolehlivostí a proto byl do LaGGu-3 instalován motor Klimov M-105P s výkonem o 300 koní nižším. V důsledku toho byl LaGG-3 citelně podmotorovaný - dosahoval maximální rychlosti 575 km/h, stoupavost 8,5 m/s pak byla vysloveně ubohá. K tomu se připojily problémy se spolehlivostí a výrobní kvalitou, a kombinace těchto faktorů způsobila, že z moderních sovětských stíhacích jednoplošníků měl LaGG-3 suverénně nejhorší start do služby.
Gudkov později konstrukční kancelář opustil, Lavočkin a Gorbunov ale pokračovali v pracích na zlepšení výkonů LaGGu-3. Počátkem roku 1942 tak byl do draku LaGGu-3 místo řadového motoru M-105P zabudován vzduchem chlazený hvězdicový čtrnáctiválec Švecov AŠ-82 o vzletovém výkonu 1570 koní. Vinou neúspěchu LaGGu-3 upadl Lavočkin v nemilost, veškeré práce na přestavbě draku LaGGu-3 pro nový motor proto probíhaly neoficiálně v nuzných podmínkách. Výsledný letoun byl přejmenován na LaG-5 a letové zkoušky v březnu 1942 ukázaly, že výkony stroje se výrazně zlepšily. Po podrobnějších letových testech byl stroj, přejmenovaný na La-5, schválen do výroby, a v červenci 1942 se rozjela sériová výroba.
Ve War Thunderu naleznete La-5 v sovětském leteckém technologickém stromě na samém vrcholu 2. úrovně. Jde o solidní stíhací stroj, který nemá žádné výrazné slabiny, na druhou stranu ale v ničem zvlášť nevyniká. Letoun disponuje slušnou rychlostí ve vodorovném letu a má na svou úroveň poměrně výkonnou výzbroj dvojice kanónů ŠVAK ráže 20 mm v kapotáži motoru. Nejlepších výkonů dosahuje La-5 ve výškách pod 3000 m - pokud nastoupáte výše, ztratíte možnost užití přídavného tahu motoru, proto se držte pod uvedenou hladinou. Nedržte se ale příliš nízko - stáváte se tak snadnou kořistí soupeřů útočících z výškové převahy.
Jelikož jde o všestranný letoun, taktika a styl hry na La-5 závisí hlavně na schopnosti hráče odhadnout slabiny daného protivníka. Proti britským Spitfirům a japonským Zerům za žádnou cenu nevstupujte do manévrového souboje na krátkou vzdálenost - stali byste se snadnou kořistí. Místo toho tyto velmi obratné stroje napadejte z výškové a rychlostní převahy pomocí taktiky “boom-and-zoom”. Pokud pak čelíte strojům, které jsou rychlejší než vy, ale na druhou stranu méně obratné (např. Fw 190 či P-47), nalákejte je do manévrového souboje. Pokud má váš soupeř výškovou převahu, vyhýbejte se jeho útokům a snažte se jej napadnout ve chvíli, kdy stoupá zpátky do výchozí výšky a klesá jeho rychlost - La-5, a zvláště pak La-5F a La-5FN s vylepšenými motory se chlubí poměrně dobrou stoupavostí, která vám umožní sestřelit nepřítele, jež se od vás snaží vzdálit prudkým stoupáním. V tom vám budou užitečné dva v trupu montované kanóny - nemusíte se zabývat soustřelem a pokud máte dobrou mušku, je klidně možné soupeře zasáhnout i na vzdálenost 1 km. Rovněž máte výhodu v čelním souboji, zvláště pokud proti vám stojí stroj s výzbrojí montovanou v křídlech, tento druh boje ale spíše loterií než soubojem.
La-5 společně s dalšími moderními sovětskými stíhačkami jako například Jakovlev Jak-7 či Jak-1 tvořily novou generaci sovětských stíhacích letounů, jež byly schopné držet krok s německými Bf 109 a Fw 190. La-5 se postupně vyvíjel - verze La-5F obdržela výkonnější motor AŠ-82F s vylepšeným mazáním a chlazením, definitivní odlehčená verze La-5FN pak dostala do vínku motor AŠ-82FN s přímým vstřikováním paliva a výkonem zvýšeným na 1850 koní. Zvláště La-5FN pak v rukou schopných pilotů dokázal být plně vyrovnaným soupeřem německým stíhačkám, jež sovětskému letectvu pomohl vyrvat Němcům z rukou vzdušnou převahu nad frontou. La-5FN pak rovněž posloužil jako základ pro Lavočkin La-7, jež se stal vůbec nejrychlejší bojově nasazenou sovětskou stíhačkou 2. sv. války.
Na La-5 létalo mnoho sovětských stíhacích es, nejlepší z nich ale byl legendární Ivan Kožedub, který svou kariéru začal jako letecký instruktor, aby se pak v listopadu 1942 připojil k frontovému letectvu. Celou svou službu Kožedub strávil v kokpitu letounů La-5 a později La-7, na kterých získal všech svých 62 sestřelů a stal se tak nejúspěšnějších spojeneckým stíhačem války.
La-5 si zřejmě nezíská srdce každého hráče War Thunderu právě díky své vyváženosti - pokud preferujete vysokou obratnost na úkor rychlosti, případně vyšší rychlost na úkor obratnosti, Lavočkin La-5 není to pravé pro vás. Pro piloty, kteří mají rádi přizpůsobivý univerzální letoun a jsou schopni svou taktiku měnit v závislosti na dění na bojišti, je ale La-5 nejlepší volbou.
War Thunder tým (autor: John “Zoso” Moore)