1280x1024 | 1920x1080 | 2560x1140

Spitfiry na konci války:

V letech 1944 a 1945 byly modely letounu Spitfire na hony daleko tomu, kde byly začátkem války s motory Merlin. Většina ze stávajících letounů Spitfire už je v té době osazena motory Rolls Royce Griffon, které jsou podstatně větší a také podstatě výkonnější, než byl jejich předchůdce Rolls Royce Merlin, který se používal v raném a středním období války. Motory Griffon byly v pozdním období války logickým evolučním krokem pro letouny Spitfire - zvýšily výkon letounu na takovou úroveň, které Merlin Spitfire nikdy nemohl dosáhnout. Vrcholem za války použitých modelů letounu Spitfire je model Mk XIV - nejen větší, ale i agresivnější vzhled ve srovnání například s Mk I. Model Mk XIV je sice jeden z posledních modelů války, nicméně i tak je vzdálen poválečným modelům jakým byl například stíhací bombardér Mk XVII. Příchod verze Mk 21 s přepracovaným tvarem křídel, který přišel ke konci války, pak otevřel cestu poslední sérii letounů Spitfire, jakým byly modely Mk 22/24.

Rané modely letounů Spitfire spoléhaly zejména na svou obratnost, což vedlo právě k manévrovacím soubojům jeden na jednoho - díky eliptickému tvaru křídel dokázal vyhrát nad nepřítelem i v boji na energii; nicméně s postupem války se začal klást důraz na to, aby byly letouny Spitfire rychlejší, lépe vyzbrojené a také lepší při rotaci podél vlastní osy - tzv. roll rate. Všechny tyto požadavky vedly k nové sérii letounů, které byly později známé jako “Griffon”. Nová série letounů Griffon získala mnohem lepší vlastnosti při střemhlavém útoku na nepřítele a zachovala si všechny přednosti v manévrování, kterými disponovala předchozí série Merlin. Ve War Thunderu začínají letouny ze série Griffon Spitfire na čtvrté úrovni, kde úplně prvním strojem je Spitfire Mk XIVE ve výzkumném stromu a Mk XIVC jako prémiový letoun.

Bf 109 na konci války:

Letouny Messerschmitt Bf 109 prošly stejně jako jejich protějšek mnoha modifikacemi, adaptacemi; bylo sestrojeno mnoho variant ze série G (Gustav), než na nebesa vzlétl poslední z válečných letounů Bf 109 K-4. Pokud porovnáme model K-4 s předchůdci ze série E (Emil), které létaly v roce 1940 nad Velkou Británií proti britským letounům Spitfire a Hurricane, K-4 je obrovským skokem v designu a ztělesňuje to nejlepší, co stíhací letouny Messerschmitt během války znamenaly. Hlavní změnou byla role stíhacího letounu, kde v raném stádiu byly letouny Messerschmitt v roli agresorů a primárně útočily nepřítele, kdežto v pozdní fázi války se ocitly v roli obránců proti obrovským náletům bombardéru americké armády, které bombardovaly Německo a jeho průmyslová centra. Letouny ze série G a K byly vyzbrojeny jedním kanónem v ose vrtule a byly schopné nést přídavné nosiče pod křídly, kde je bylo možné osadit 20 či 30mm kanóny, anebo raketami BR. 21. Messerschmitt Bf 109 K-4 byl osazen silným motorem DB 605 a jeho vývoj umožňoval příchod dalších modelů K-6 a K-14; nicméně s blížícím se koncem války a nedostatkem surovin a času, se dala přednost letounům Me 262 a Focke-Wulf Fw 190.

Letouny Bf 109 ve všech svých variantách jsou stíhací letouny určené pro střemhlavé nálety a využívání vlastní energie. Pozdní varianty letounu byly podstatně těžší a složitější, ale Messerschmitt tyto slabé stránky vyvažoval silnějším motorem a mnohem účinnější výzbrojí. Přestože se díky přidané váze staly pozdní verze letounu Bf 109 podstatně lenivějšími, zkušení piloti “sto devítek” dokáží využít předností, kterými je relativně dobrá manévrovatelnost, skvělé stoupání a vynikající zrychlení při útoku na nepřítele. Finální verze letounů Bf 109 začínají ve hře na čtvrtém ranku letouny Bf 109 G-6 a G-14, které dále pokračují verzí G-10 a K-4.

Závěrem:

Oba dva typy letounů - Spitfire a Messerschmitt - a jejich varianty, jsou rozprostřené ve výzkumných stromech, které vedou k jejich následovníkům s proudovými motory; letouny Messerschmitt najdete mezi první až čtvrtou úrovní a letouny Spitfire pak mezi druhou až čtvrtou. S každou další verzí letounu v obou výzkumných stromech najdete i nového soupeře na opačné straně, které proti sobě stály i ve 2. světové válce.

Tyto dvě série skvělých vrtulových letounů jsou přístupné pro všechny piloty ve War Thunderu, a v rukách zkušeného pilota se stávají smrtícími zbraněmi. Pozdní letouny Spitfire spolu s pozdními verzemi letounů Messerschmitt jsou si rovné z hlediska celkového výkonu, kde každý letoun má své specifické silné i slabé stránky doprovázené společnými rysy z hlediska herního stylu.

War Thunder tým (autor: Scott "Smin1080p" Maynard)