A6M2 mod 22 Hirojošiho Nišizawy (Démona z Rabaul) z 251. Kokútaj, Šalamounovy ostrovy, 1943
Kamufláž vytvořil nico_nico_ni | Stáhněte zde

Dvojice letounů F6F Hellcat (z perutě VF-14) vedená poručíkem Haroldem P. Newellem letěla 26. října 1944 na hlídkovém letu kolem ostrovu Mindoro u Filipín - jeden z pilotů (H.P.Newell) nad sebou uviděl - skrze slabou vrstvu mraku - dvoumotorový letoun. Jak se začal přibližovat k neznámému letounu, zjistil, že se jedná o japonský bombardér a tak otevřel palbu na nepřítele. Po několika krátkých dávkách vzplál motor na levé straně, který následně zapálil celé křídlo - těžce poškozený letoun se v plamenech střemhlav řítil k moři. Sestřel letounu Ki-49 byl připsán poručíku Newellovi - tak se ovšem stalo až v roce 1982 po přezkoumání několika různých zdrojů, které tuto událost nepřímo potvrdily. Pravděpodobně se poručíku Newellovi povedlo sestřelit japonský přepravní letoun, který na své cestě na Mabalacat (Filipíny) měl na palubě skupinu imperiálních námořních pilotů - stíhacích pilotů letounů Zero. Jedním z pasažérů, který umřeli v troskách letounu byl i Hirojoši Nišizawa (西澤 広義), jeden z vůbec nejúspěšnějších stíhacích es japonského impéria.

Hirojoši Nišizawa se narodil 27. ledna 1920 v horách prefektury Nagano - v centrálním Honšú v Japonsku; byl pátým synem ředitele místního pivovaru na saké. Hirojoši vyrostl ve vysokého a hubeného mladíka, který bude v budoucnu spolu se svou tělesnou konstitucí těžce zkoušen v překážkách, které pro něj život připravil. Po úspěšném zakončení školy ve městě Nišizawa nějaký čas pracoval v místním mlýně; inspirován vyvěšeným plakátem Imperiálního námořnictva narukoval v červnu 1936 do armády jako pilot. Základní trénink splnil předtím, než byl zapsán do leteckého tréninku - ten úspěšně zakončil v březnu 1939. V následujících dvou a půl letech získal mladý Nišizawa cenné zkušenosti v několika leteckých skupinách, díky kterým byl následně povýšen do hodnosti námořního podporučíka 1. třídy.

Po vypuknutí války se spojenci - v prosinci 1941 - byl Hirojoši Nišizawa nasazen na Maršálových ostrovech, kde v letecké skupině Chitose létal se stíhači Micubiši A5M Typ 96 ‘Claude’. V únoru 1942 byl přesunut do města Rabaul (Papua-Nová Guinea), kde stále létal na obstarožních Claudech - zde se mu podařil získat jeho první vzdušný sestřel. Hirojoši spolu se sedmi stíhači zaútočili na jeden ze dvou australských letounů PBY Catalina. Po stažení a zaslouženém oddechu z první fronty bylo třeba obměnit stíhací letouny, a tak se po návratu na frontu mohl Hirojoši Nišizawa seznámit se svým novým letounem - legendárním Micubiši A6M Zero-sen ‘Zeke’.

V dubnu téhož roku byly vzdušné imperiální síly reorganizované, a tak se letecká skupina Chitose sloučila s Tainan Ku (obvod Tainan, Taiwan). Přestože byl Hirojoši samotář, který se zdál samostatný a rezervovaný vůči ostatním, brzy se spřátelil s novými piloty z jeho letky - piloty Saburo Sakajem (坂井 三郎) a Tošido Otou (太田 敏夫). Trojice pilotů si díky neskutečnému počtu sestřelů nepřátelských stíhačů velice rychle získala přezdívku ‘Úklidové trio’. Během umístění v Lae (Papua-Nová Guinea) byl Nišizawe velice často nemocný a tak musel zůstat na zemi - jeho nepohodlí, kterému musel na zemi čelit, zmírňovala jeho láska k bojovému umění.

Hirojoši sestřelil 1. května letoun P-39 nad městem Port Moresby v Austrálii, další den si na své konto připsal dva sestřely letounů P-40. Své spolubojovníky ve vzduchu oslňoval úžasnými dovednosti v manévrovacích soubojích, což mu ve spojení s jeho nevlídným vzhledem a často vtipným chováním brzy získalo přezdívku ‘Démon z Rabaul’ (ラバウルの魔王). Saburo Sakaj se později podělil o známou historku z jedné květnové noci, kdy Úklidové trio poslouchalo australský rádiový kanál, kde slyšeli skladbu francouzského orchestru - ‘Danse Macabre’ (Tanec smrti); Nišizawa navrhl, že by Úklidové trio mohlo následující den nad Port Moresby předvést svou vlastní verzi Tance smrti. Následujícího dne se během letu odtrhly z formace tři letouny Zero, které se následně zformovaly do úzké formace písmene “V” a předvedly sekvenci perfektních akrobatických manévrů nad letištěm Port Moresby. Velící důstojník až tak moc nadšený nebyl, když o něco později shodil spojenecký letoun nad letištěm vzkaz s blahopřáním.

Následovala šňůra vítězství proti armádním letounům Spojených států. Teprve až 7. srpna stál Hirojoši poprvé proti palubním letounům amerického námořnictva - nárokoval si šest sestřelu letounů F4F Wildcat z námořní perutě VF-5. Další den Nišizawu popadl vztek, když se dozvěděl o pohřešování svého přítele - Saburo Sakaj při útoku na formaci amerických torpédových bombardéru zmizel v boji. Vážně raněný Sakaj se dokázal se svým těžce poškozeným stíhačem vrátit zpět na základu, kde zvládl nouzově přistát letišti; Nišizawa trval na tom, že svého přítele odveze do nemocnice osobně. Úklidové trio bylo navždy zničeno - 21. října byl Tošido Ota zabit v akci letouny Wildcat z námořní perutě VMF-212. V listopadu téhož roku, po desíti měsících téměř nepřetržitého boje a s malárií, byl Hirojoši Nišizawa spolu se svými spolubojovníky stažen z fronty a poslán zpět do Japonska - jeho rekord vlastních a sdílených sestřelů čítal čísla 55.

S přesunutím na leteckou základu Tojohaši v Japonsku dostal Hirojoši Nišizawa nový úkol - jako pilotní instruktor dostal na starost výcvik nových pilotů. On sám nebyl se svým novým úkolem nadšený a nebyl v něm ani moc dobrý. Vlk samotář, který se snadno rozčílil pokaždé, když jeho studenti nedokázali splnit jeho vysoké standardy, si na návštěvě v nemocnici hořce postěžoval nad svým novým úkolem svému příteli Sakajovi. V květnu 1943 se Hirojoši vrátil zpět na frontu, kde létal s letouny A6M3 z domovské základny v Rabaul - 14. května se mu podařilo sestřelit hned dva spojenecké letouny P-40 a P-38. Jeho rychlý návrat do formy a preciznost, se kterou dokázal udeřit smrtící zásahy nepříteli téměř na denním pořádku, mu získala pozornost velitelství; admirál Kusaka - velitel 11. letové skupiny jej ocenil slavnostním mečem.

Naneštěstí pro Nišizawu byl v říjnu téhož roku opět převelen z první linie zpět do Japonska, kde se měl opět věnovat výcviku nových pilotů - krátce po jeho návratu byl povýšen na praporčíka. Krom několika málo příležitostí napadnout americké bombardéry pokračoval Nišizawa ve výcviku nových pilotů - to vše i přestože měl oslabenou morálku a jeho žáci si na něj často stěžovali. V říjnu roku 1944 byl Hirojoši včetně dalších 29 stíhačů z 201. a 304. Ku poslán do Luzonu ve Filipínách. Spolu s dalšími třemi stíhači vedl 25. října čtyřčlennou eskortu pilotů na svou úplně první kamikadze misi japonského námořnictva. Eskortě se povedlo sestřelit dva námořní letouny F6F Hellcat, které dle několika zdrojů navýšily Hirojošiho počet sestřelu na 87 - díky úspěšné eskortě se v Leyte Gulf podařilo čtyřem z pěti kamikadze pilotů zasáhnout a zničit eskortní letadlovou loď USS St. Lo (CVE-63).

Ihned po přistání podal Hirojoši hlášení svému velícímu důstojníkovi, kterému oznámil úspěšné splnění mise; zároveň dodal, že je přesvědčený o tom, že nebude žít déle než pár dní a tak žádá o svolení se zúčastnit další kamikadze mise - žádost mu byla zamítnuta. Dalšího rána nastoupil spolu s dalšími piloty do transportního letounu, který je měl dovést na Mabalacat jako součást náhrady tamní osádky. Transportní letoun - včetně Hirojošiho Nišizawy – beze stopy zmizel.

Hirojoši Nišizawa byl jedním z nejlepších stíhacích pilotů, které Japonské letectvo mělo ve svých službách - muž s přirozeným talentem pro létání, kterému se těžko mohl někdo rovnat. Jeho osobnost mu možná nedovolila předat svůj dar dalším - mladším pilotům, ale sám byl ve svém Zeru nezastavitelný. Po své smrti byl povýšen na námořního podporučíka a dostalo se mu obrovské cti, když dostal Buddhistické jméno - 『武海院廣範義航居士』(Bukai-in Kohan Giko Koji). Stejně jako u mnoha dalších es z 2. světové války se stále vedou debaty o tom, kolik vítězství opravdu dosáhl - většina zdrojů mu ovšem připisuje 86 zničených letounů.

War Thunder tým (autor: Mark Barber)