War Thunder: M-26 'Pershing' vs T-34/85

1280x1024 | 1920x1080 | 2560x1440

V roce 1945 byly Spojené státy americké spolu se Sovětským svazem spojenci tváří v tvář nacistickému Německu; spojenectví plynulo spíše z potřeby než ze vzájemné náklonnosti, nicméně oba státy aktivně spolupracovaly až do konce války. Jen pět let po konci bojů se ale americké a sovětské tanky potkaly na bojišti jako nepřátelé - došlo k tomu v konfliktu, jež známe jako Korejská válka a ve kterém sice oficiálně šlo o válku mezi Severní a Jižní Koreou, nicméně fakticky šlo o první tzv. "zástupný konflikt" studené války, kdy mezi sebou poměřovaly síly právě USA a SSSR. V tomto článku se pak podíváme na dva typy tanků, které si navzájem čelily na korejských bojištích. Na jedné straně tak máme tank T-34/85 v severokorejských službách, a na straně druhé americký M26 Pershing.

Začněme sovětským strojem. T-34/85 vznikl v roce 1943, kdy se sovětští tankoví konstruktéři na základě zkušeností z bojů snažili najít řešení dvou zřejmě nejzávažnějších nedostatků původního tanku T-34, označovaného též jako T-34/76 (v sovětském systému značení šlo o modely 1941 až 1943). První slabinou původního designu byl fakt, že věž mohla pojmout pouze dva členy osádky. Velitel tanku proto musel zároveň sloužit i jako střelec, což jej výrazně rušilo od úkolu velitele, tj. určování směru pohybu tanku, vyhledávání cílů, sledování okolí, případně koordinace větší jednotky tanků. Ani vylepšená věž, poprvé zavedená u modelu 1942 a doplněná o velitelskou kupoli u modelu 1943, pak tento problém nevyřešila.

Druhým problémem zde byla výzbroj. Kanón F-34 ráže 76,2 mm byl sice stále ještě adekvátní zbraní proti německým středním tankům PzKpfw III a IV, nicméně německé těžké tanky Tiger a nové střední tanky Panther byly čelně vůči palbě z kanónu F-34 imunní na jakoukoliv vzdálenost. Zvláště při bitvě u Kursku se ukázalo, že T-34 dokáže Tigery probít pouze střelbou z boku, a to ještě jen ze sebevražedně malé vzdálenosti. Tank T-34/85 řešil oba tyto problémy. Vozidlo obdrželo novou, výrazně zvětšenou věž, do které bylo možné umístit střelce coby třetího člena osádky. Velitel se proto nově mohl soustředit ryze na své úkoly. Druhou změnou byla nová výzbroj - do nové věže byl instalován kanón D-5T ráže 85 mm, jež podobně jako kanón KwK 36 L/56 na Tigerech vznikl konverzí protileteckého kanónu model M1939 (též známého jako 52-K). Tato zbraň již dokázala překonat čelní pancéřování Tigerů na běžnou bojovou vzdálenost a z menší vzdálenosti bylo možné i překonat štít děla na Pantherech - šlo tím pádem o výrazné posílení palebné síly tanku. U pozdějších výrobních sérií pak byl zavedena modernizovaná varianta kanónu D-5T s modifikovaným závěrem, označená jako ZiS-S-53.

Tanky T-34/85 sice nikdy plně nenahradily původní model T-34, obě varianty slavného tanku ale do konce války tvořily páteř tankových sil Rudé armády a byly vyráběny v desetitisícových sériích. Po konci války pak byly T-34/85 houfně vyváženy do zahraničí, např. do Československa, Číny či právě Severní Koreje. Ještě dnes je ale možné po světě nalézt T-34/85, které jsou stále drženy v aktivní službě.

Tank máte samosebou k dispozici i ve War Thunderu - T-34/85 s kanónem D-5T vás čeká na III. úrovni s hodnotou BR 5.0, a T-34/85 s kanónem ZiS-S-53 a možností používat podkaliberní munici BR-365P je o něco výše s hodnotou BR 5.3. U obou tanků si můžete v praxi vyzkoušet, jak funguje kombinace tradičně výborné mobility T-34 a výkonnější výzbroje umožňující efektivně čelit nejenom německým, ale rovněž i americkým a britským tankům.

Zatímco u T-34/85 šlo spíše jen o modifikaci stávajícího designu, americký M26 Pershing byl úplně novým vozidlem vytvořeným od píky. Šlo o výsledek dlouhého a bolestivého vývoje prvního skutečného amerického těžkého tanku, který byl provázen zdrženími, slepými vývojovými uličkami i neochotou určitých vlivných osob vůbec vývoj tanku podpořit. Prototypy T25 a T26 (T25 je rovněž dostupný ve War Thunderu) se ale ukázaly jako správná cesta, a výsledkem byl tank označený jako M26, jež byl zpočátku klasifikován jako těžký tank, po válce ale byl přeznačen na tank střední. Pershing disponoval dobrou pancéřovou ochranou díky mírně zkosenému čelnímu plátu o tloušťce 101 mm a stejně silnému zaoblenému štítu děla, co do palebné síly pak disponoval výkonným kanónem M3 ráže 90 mm - tato zbraň se již v době nasazení Pershingů plně osvědčila coby výzbroj stíhače tanků M36 Jackson, a prokázala schopnost ničit německé Tigery a Panthery i na velké vzdálenosti. S podkaliberní HVAP municí M304 pak byl tank schopen překonat i čelní pancéřování obávaného těžkého tanku Königstiger. Pershing ale bohužel přišel příliš pozdě a v příliš malých počtech na to, aby mohl ve válce sehrát nějakou významnější roli. Zřejmě nejslavnějším nasazením Pershingů za 2. sv. války pak je duel s tankem Panther, který 7. března 1945 držel pozici před katedrálou v Kolíně nad Rýnem a byl třemi ranami zničen Pershingem ze stavu 3. obrněné divize. Ještě dříve byl 25. února 1945 Elsdorfu jeden Pershing zasažen třemi ranami z tanku Tiger, který pálil na vzdálenost sotva 100 metrů. Jedna ze střel prošla lafetou spřaženého kulometu a exploze usmrtila střelce a nabíječe tanku. Tank byl opuštěn, již 7. března ale byl zpět v akci.

V reálu Pershing do konce 2. sv. války zažil jen hrstku duelů s německými obrněnci, ve hře se ale nemusíte bát nedostatku soupeřů. Tank M26 naleznete v americkém technologickém stromě na IV. úrovni, kde drží hodnotu BR 6.7 a čelí tak válečným i poválečným nepřátelským strojům, proti kterým je zvláště výkonná APCR munice M304 velmi užitečnou.

Ve War Thunderu se T-34/85 a M26 za normálních okolností nemohou setkat vzhledem k přílišnému rozdílu hodnot BR, nicméně na korejském bojišti k setkání docházelo. Když Severní Korea zahájila v červnu 1950 ofenzivu s cílem sjednotit Korejský poloostrov pod komunistickou vládu, jedinými dostupnými americkými tanky v oblasti byly lehké M24 Chaffee, které ale pochopitelně za T-34/85 citelně zaostávaly v palebné síle i pancéřování a při frontové službě utrpěly těžké ztráty. V červenci 1950 ale začaly být do Koreje společně s tanky M4 Sherman doručovány i tanky Pershing.

Korejská válka se vyznačovala poměrně nízkým počtem ryze tankových střetnutí (za celých pět let války je zdokumentováno pouze 119 tankových bitev, Pershing pak participoval v sotva 32% z nich), nicméně i v tom málu incidentů Pershing prokázal, že překonává T-34/85 jak v síle pancéřování, tak ve výzbroji. Kanón M3 dokázal probíjet čelní pancéřování sovětského tanku na vzdálenosti přes 1800 metrů, jsou dokonce i zdokumentovány případy, kdy podkaliberní střela M304 dokázala při střelbě na kratší vzdálenost proletět skrz čelní pancíř T-34/85 a celý trup až do motoru umístěném na zádi. Oproti tomu T-34/85 se musel přiblížit na malé vzdálenosti, aby mohla čelní pancíř Pershingu překonat, a jedinou výhodou, kterou sovětský obrněnec skýtal, byla lepší mobilita. Pershing byl totiž nechvalně známý svou podmotorovaností - měl totiž stejný motor jako tank Sherman, byl ale o téměř 10 tun těžší. Zvláště v hornatém terénu Koreje proto Pershingy měly problémy s překonáváním převýšení; tento problém byl u vylepšeného M46 Pattonu vyřešen montáží nového motoru. I přes tuto nevýhodu ale byl Pershing výrazně výkonnější a vyspělejší než T-34/85.

War Thunder tým (autor: Jan “RayPall” Kozák)