'Hawker Hunter F.Mk.4 ze 74. perutě RAF', kamufláž vytvořil hráč 313_Paegas | Stáhněte zde

Letoun Hunter F. 1 uzavřel linii letounů Hawker, na kterou přímo navázal De Havilland Venom - letoun, který Hawker Hunter následoval do aktivní armádní služby v druhé polovině 50. let a který Venom ve službě nakonec i nahradil. Přestože Venom - další vývojový stupeň letounu Vampire - byl úspěšný jak v RAF, Fleet Air Arm, tak i ve službě v cizích zemích, svými výkonnostními parametry se stále nemohl rovnat s většinou proudových stíhačů, které v té době byly po světě v aktivní službě. Lekce, kterou letouny s rovnými křídly - jako jsou F-84, F-80 a nebo Meteor F. 8 dostaly hned v začátcích Korejské války byla nepříjemná - to když se postavily proti novému soupeři ze Sovětského svazu - letounu MiG-15 se šípovým křídlem, který předvedl výhody této konstrukce. Přestože konstrukce se šípovitými křídly obětovala ovladatelnost letounu v malé rychlosti, doba proudových letounů byla v plném “proudu” - rychlost byla klíčovou vlastností všech tehdejších stíhacích letounů.

Británie byla ve vlastním vývoji letounu se šípovitým křídlem pozadu (jak oproti USA, tak i SSSR) - zpoždění bylo zapříčiněno především díky problémům, které se během vývoje i ve fázi prvních testů objevily. Zatímco několik leteckých společností v Británii spojilo síly na vývoji vlastního - britského - letounu, RAF vyplnilo mezeru proudového letounu se šípovitými křídly v podobě Canadair CL-13. Supermarine soustředil své úsilí na letoun Swift, který se zprvu zdál velice slibný, ale později byl doslova přehlcen vlastními problémy na modelech F.1 a F.2 - díky tomu se nevyhnutelně blížil roli průzkumného stíhacího letounu. Vlastní návrh Hawkeru - který v roce 1946 vzešel ze specifikací Ministerstva letectví - pracoval s použití motorů Rolls Royce Avon, které byly použity i na letounech Vickers Valiant, English Electric Canberra a BAC Lightning.

'Hawker Hunter Mk4(R), XF366 ze 112. perutě umístěné v Brugách, Německo', kamufláž vytvořil hráč Enzofer | Stáhněte zde

Letoun Hunter F. 1 byl první operační verzí nové konstrukce firmy Hawker, který v aktivní službě RAF nahradil Supermarine Swift ve většině jeho úkolů. Přestože první model byl ve srovnání s pozdějšími verzemi letounu tak trochu primitivní, hlavní znaky všech letounů Hunter zůstaly neměnné po celou dobu jeho vývoje. Hawker Hunter byl osazen čtyřmi 30mm kanóny ADEN, které byly uložené pod podlahou kokpitu a disponovaly ničivou silou v podobě 20,84 kg vystřelené munice za vteřinu. Slušná kapacita nábojů, která činila úctyhodných 600 kusů, znamenala dostatek palebné síly i pro několik soubojů s jeho v té době hlavními konkurenty, kterými byly stroje MiG-17 a F-86F-2; dostatek munice dával Hunterovi více taktických možností ve vzduchu a nebyl limitovaný tak častým přezbrojením na domovské základně. Přestože se na před sériových verzích letounu nevyskytovaly vzdušné štíty, F. 1 byl touto brzdou již vybaven - přidáním vzdušných štítů se nesmírně vylepšily letové schopnosti Hunteru. Vzdušná brzda hrála klíčovou roli především ve verzi letounu F.G.A, který byl používán jako bitevník - tedy pro útoky na pozemní cíle.

Mezi hlavní nevýhody letounu Hunter patří zcela jistě jeho těžkopádnost při zatáčení a slabá horizontální manévrovatelnost. Hunter je ve srovnání s letouny MiG či F-86 velký, objemný a těžký letoun, který je o poznání horší jak v přímých soubojích, tak při samotném manévrování. Pro úspěšného pilota Hunteru je klíčové si držet vysokou rychlost, vyhýbat se zbytečným ztrátám energie a hybnosti letounu. Během souboje s nepřítelem je stejně jako u každého jiného proudového stíhače lákavé vysunout vzdušné štíty tak, abyste se snáze dostali za záda vašeho nepřítele - mějte na paměti, že Hunter ztrácí rychlost mnohem více než jeho konkurenti. Zrychlení letounu Hawker Hunter je o poznání pomalejší, než jaké je například na Meteoru F. 8 nebo MiG-15bis, tedy jakákoliv ztráta energie letounu je problém - především uprostřed souboje s nepřítelem.

'Hawker Hunter FMK.5 WP192 ze 34. perutě RAF', kamufláž vytvořil hráč TopNotchChester | Stáhněte zde

dostane do své letové hladiny a má dostatek energie, máte v rukou jeho silnou zbraň - Hunter je skvělý úderný letoun na taktiku tzv. “boom & zoom” (udeř a uteč), především díky jeho skvělým 30mm kanónům ADEN. To co Hunter postrádá - obratnost a manévrovatelnost - je kompenzováno jeho útočnými schopnostmi. Pokud hrajete ve skupině, kde slabé stránky Hunteru budou vyvážené vašimi spoluhráči - řekněme například dalšími britskými letouny jako Venom a Meteor, pak silné stránky vašeho “lovce” budou o to zřetelnější. Pokud stojíte proti nejlepší stíhacím letounům, jakými jsou například CL-13 Mk 5 a nebo MiG-17, je opravdu důležité komunikovat s týmem a využít jejich letouny tak, abyste měli pokryté pokud možno všechny bojové scénáře.

Hawker Hunter získal během své zářné služby v rukou slavných veteránů z 2. světové války mnohá ocenění, jakým byl například světový rychlostní rekord proudového stíhače, který v roce 1953 získal Neville Duke ve svém modifikovaném Hunteru Mk 3. Hunter byl také i tažným koněm slavného akrobatického týmu RAF - “Black Arrows” - předchůdce současných “Red Arrows”.

Britské RAF natolik zapojilo letoun Hunter do svých aktivit, že jeho připadnou náhradu nemohl zastat pouze jeden letoun, ale rovnou tři. McDonnel Douglas F4 Phantom, BAC Lightning a Hawker Siddeley Harrier - tyhle tři letouny převzaly role po svém společném předchůdci - Hawker Hunter; přestože byl Hunter vyřazen z aktivní armádní služby, stále zůstal ve výzbroji RAF, kde plnil tréninkové mise a experimentální testy, stejně jako mezinárodní službu. Poslední letoun Hunter byl stažen z aktivní armádní služby v roce 2014, kde mnoho z těchto úžasných exemplářů je k vidění v civilním sektoru - především pak muzeí - po celém světě.

War Thunder tým (autor: Scott 'Smin1080p' Maynard)