Již od samotných počátků létání si první piloti dobře uvědomovali výhody, kterou jim nulová viditelnost za tmy poskytovala - například útěk v balónu z obléhané Paříže v roce 1870 nebo tzv. “Zeppelinové nálety” během 1. světové války. Létání v noci je samo sebou velice riskantní, ale silná obrana, kterou noc poskytuje, převažuje všechna rizika. Od začátku 2. světové války podnikala Luftwaffe i RAF bombové nálety během dne - ty se ale kvůli ztrátám na obou stranách staly postupem času neúnosné - obě letecké síly tedy začaly od konce roku 1940 podnikat noční strategické bombardování.

Přestože se drtivá většina leteckých soubojů ve War Thunderu odehrává během dne, sem tam můžete mít štěstí a bitvu pod rouškou tmy si tak odzkoušet na vlastní kůži. Samotná scenérie bitvy je dechberoucí - zář reflektorů léta po obloze, trajektorie projektilů svítí na temném podkladu; pokud si vás nepřátelský reflektor najde, pak jste oslnění jako byste letěli přímo do slunce. Ve hře vám měsíční svit poskytne malou viditelnost, takže se nemusíte potýkat s černočernou tmou, ale i tak je nesmírně těžké rozpoznat nepřátelský cíl za šera. Za tmy mají arkádové bitvy stále své ukazatele, které se ale zobrazí na mnohem menší vzdálenost než během dne. Bombardéry mají mnohem vyšší šanci na to, aby zůstaly neodhalené a pokud pilot dokáže využít terén ve svůj prospěch, pak o vás nepřátelé nebudou vědět až do samotného útoku. V tankových bitvách mají obrovskou výhodu stacionární cíle, které je téměř nemožné rozpoznat od terénu - což dává obrovskou výhodu pro útok ze zálohy.

Noční souboje v simulátoru nabízí ochutnat zkušenost, které čelili piloti během 2. světové války - identifikace nepřátelských letadel probíhala ve 40. letech 20. století pomocí zařízení známého jako “Mark I Eyeball” (= lidské oko; armádní vtip). První úspěšné protiútoky byly zejména záležitostí štěstí, nicméně od roku 1941 a 1942 začala britská RAF i německá Luftwaffe vyzbrojovat noční stíhací letouny radarem - mezi tyto letouny patřily Beaufightery, Mosquita ,Bf 110 a Ju 88. S příchodem radarů na bojiště a posunem do elektromagnetického spektra se po zbytek války zvýšil počet sofistikovaných zařízení, jakým byly například detektory či radarové rušičky. Raději než se pokoušet lokalizovat nepřátelské bombardéry ve vzduchu se nabízela další možnost - zaútočit na bombardéry na jejich domovských základnách během útočných misí v týlu nepřítele. Letoun Do 17 Z-7 (přidán ve verzi 1.53) - tzv. “Fernnachtjäger” (noční stíhací letoun s velkým dosahem) operoval spolu s Ju 88 nad Anglií; oba letouny byly velice úspěšné. Do 217J byl přímo vyvíjen pro tuto roli, nicméně Hitler dal v roce 1941 přednost více viditelné obraně nad Německem a tyto mise byly zrušeny. Mise britského královského letectva začala s 23. perutí, která létala s letouny Havoc Mk I Intruder (ve hře je dostupný jako prémiový letoun v Britském stromě); s více letkami a více typy letounů mohli rozšířit repertoár svých operační cílů během nočních náletů a tak útočily nejen na letecké základy, ale i na tzv. příležitostné cíle na cestě domů - například lokomotivy.
 
Noční mise jsou ve War Thunderu náhodné a celkem i vzácné, ale v testovacím letu / testovací jízdě si můžete vybrat konkrétní čas i počasí hry. Pro letoun je v hangáru další možnost - Editor Misí (tlačítko vlevo dole v tabulce testovacího letu), pomocí kterého si můžete nastavit vlastní misi proti botům; například útok či obrana bombardéru v noci.

Noční bombardovací mise nebyly pouze na území západní Evropy - v jiných částech světa probíhaly stejné útoky v menším měřítku, cíleně pro narušení a trápení nepřátelských vojáků a transportů. Sovětský pluk nočních bombardérů létal s dvojplošníky Po-2, které byly zkázou pro nepřátelská vojska osy - nejznámější jednotkou je bezesporu 588. noční bombardovací letecký pluk (později 46. gardový pluk) složený pouze ze ženských pilotů - Night Witches (Noční čarodějnice). Letoun Po-2 je čas od času k dostání ve War Thunderu při speciálních akcích - mezi hráči si získal snad již legendární statut díky jeho maximální rychlosti 150km/h. Reakcí Luftwaffe bylo urychlení tréninku osádky dvojplošníků, jakým byl například Ar 66 nebo Go 145 a jejich zařazením do jednotky NSGr - Nachtschlachtgruppen (Noční útočná skupina). Střemhlavé bombardéry Ju 87 se během denních náletů staly příliš zranitelnými a tak byly jednotky NSGr vybaveny jejich nočními variantami, které operovaly jak na východní, tak i západní frontě.

První Japonské noční nálety v Pacifiku proběhly nad ostrovem Guadalcanal s minimálními ztrátami na spojenecké straně - od nevyspalých amerických vojáků si zasloužily přezdívky jako “Veš Louie” nebo “Pračka Charlie”. Jednotky spojených států měly ve své výzbroji pár nočních stíhačů, se kterými se v té době mohli bránit; postupem času získalo armádní letectvo, námořnictvo i mariňáci vysoce efektivní P-61 Black Widow a noční stíhací variantu F6F Hellcat. Radarová verze letounu F6F Hellcat byla netradiční v tom, že se jednalo o jediný stíhací letoun s jednočlennou posádkou - všechny ostatní letouny měly jako dalšího člena osádky obsluhu radaru. Když spojenecké jednotky začaly s nálety bombardérů B-29 na Japonské ostrovy, Imperiální japonská armáda a Imperiální japonské námořnictvo nasadily na obranu noční stíhací letouny, mezi kterými byly Ki-45 a J1N1 Gekko - jednalo se o pokus jak s vyčerpanou japonskou vzdušnou obranou efektivně bránit domovské ostrovy; ovšem Superfortress byl dostatečně silným soupeřem.
 
War Thunder nabízí mnoho misí proti počítačovým protivníkům - tyto mise se nachází v menu, mise pro jednoho. Mezi nimi jsou mise různých scénářů i bojišť, jako například “Zachraňte Noční čarodějnice”, kde musíte na východní frontě zachránit osádku sestřeleného letounu Po-2 nebo “Noční hlídka”, kde s letouny F6F útočíte na Japonské konvoje.

Noční bitvy nabízí všem hráčům zlomek toho, jak složité to piloti během těchto misí měli a spíše nabízí zajímavou změnu ve hře, pokud na ně narazíte. Dokážeme si představit, že většina hráčů vítá takto složité podmínky v bitvě jako výjimku namísto pravidla.

War Thunder tým (autor: John Moore)