Kamufláž s označením 244. Sentai, HQ Chutai, Tokio, Japonsko 1944. Kamufláž vytvořil S.F. Radzikowski "Gudkarma".
Kamufláž je dostupná ve hře v rámci programu War Thunder Revenue Share a lze ji koupit za 200 

Stejně jako mnoho jiných, začínalo i japonské armádní letectvo velmi skromně. Během Rusko-Japonské války v letech 1904-1905 byly poměrně úspěšně použity pozorovací balóny. Jako i u jiných letectev, byly jeho počátky nesnadné - svého času hrozilo i úplné rozervání, které bylo vystupňované vzájemnou rivalitou mezi japonskou armádou a japonským námořnictvem - v otázce přístupu k letectvu panovaly na obou stranách často až katastrofální neshody.

V roce 1909 se japonský námořním konstruktérům podařilo poslat do vzduchu první, v Japonsku kompletně vyrobený letoun. Japonská armáda na tento krok odpověděla o rok později, kdy vyslala k nebi importovaný dvouplošník z Francie. Z příchodem 1. světové války se začalo japonské námořnictvo armádě vzdalovat - asi největší skok se povedl v roce 1914. Japonští námořní piloti jako první na světě začali operovat z paluby letadlové lodě - HIJMS Wakamiya Maru.

Japonská armáda se i přes stále větší rozdíl, který se tvořil mezi ním a námořnictvem za 1. světové války vzchopila s novým nadšením, které japonském armádní velení získalo, začala importovat - a to opravdu ve velkém - letouny od svých válečných spojenců - Británie a Francie. Japonští piloti nabrali některé bojové zkušenosti během Sibiřské intervence v letech 1918 až 1922, během kterých podporovali jednotky tzv. “Bílých Rusů” - japonská letecká produkce se během této doby rozvinula díky licencím na evropské letouny, které postupně nahradili vlastními konstrukcemi.

Intenzivní rivalita mezi námořním a armádním letectvem pokračovala i ve třicátých letech, částečně pak i během druhé čínsko-japonské války kde byly obě letecké větve nasazeny. Během této doby, kdy Evropa spatřila potenciál moderního letectva v leteckých soubojích nad Španělskem, se odehrávaly vzdušné boje i nad Čínou. Jako první na světě se v roce 1937 uskutečnilo první zaoceánské bombardování Číny pod taktovkou Japonského císařského armádního letectva - útoky probíhaly ze základen na Taiwanu a v Japonsku. V roce 1938 představila japonská armáda svůj první bojový jednoplošník Nakajima Ki-27, který byl poprvé nasazen do služby v Číně. Význam “Ki” (キ) je zkratka pro “Kitai”, což znamená letecký drak - toto zkrácené označení bylo pomocným vodítkem a zároveň identifikátorem armádních a námořních leteckých jednotek.

Rozdíl mezi oběma sesterskými větvemi se ještě rozšířil s přístupem Japonska a jeho účasti v 2. světové válce s vlajkovým letounem A6M Zero, díky kterému opět Japonské císařské námořní letectvo získalo obrovský náskok. Námořnictvo svým úspěchem v prosinci 1941 - Pearl Harbor - jen utvrdilo svou dominantní leteckou bojeschopnost. Předzvěsti této skutečnosti už vycházely na povrch díky reputaci, kterou mezi svými protivníky - spojeneckými piloty - získaly letouny Nakajima Ki-43 - nejrozšířenější bojový letoun 2. světové války - který byl přezdívám jako “armáda nuly”. Letouny Ki-43 byly označovány jako levné verze (či verze pro chudé) letounů A6M - jejich obratnost je zpočátku činila velmi úspěšnými v bojích proti západním spojencům. Japonská armáda pokračovala ve vývoji lehkých, jednomotorových střemhlavých bombardérů a těžkých dvoumotorových bombardérů během čínské a pacifické války - nicméně s menším úspěchem než měly stíhací letouny.

Japonské císařské armádní letectvo se účastnilo bojů v Číně, Nové Guiney, Šalamounských ostrovech, Malajsie, Sumatry i samotné obrany Japonska - stejně jako mnoha dalších. Letecké i pozemní osádky sloužily snad v každé známé kampani s obrovským odhodláním a odvahou. I přes pokračování ve ztraceném boji proti stále silnějšímu nepříteli rivalita s námořní větví nikdy neustála; v případě větší opravy armádní letouny na Nové Guiney musely letět přes 1500 mil na nejbližší armádní základnu ve filipínské Manile - přestože nejbližší námořní základna v Rabaul byla dostatečně vybavena pro rozsáhlejší opravy a nacházela se necelých 40 mil daleko.

Císařskému armádnímu letectvu ubývalo lidských zdrojů, což mělo za následek škrty v tréninkových programech a nedostatečně trénované posádky, které se postupně dostávaly na frontu se stále menšími zkušenostmi. S příchodem roku 1945 zbyly z císařského armádního letectva převážně perutě, které bránily Japonsko před spojeneckými bombardéry a tzv. piloti “Kamikaze”, kteří se odhodlali k zoufalým útokům na spojenecké lodě. S podepsáním japonské kapitulace v srpnu 1945 bylo Japonské císařské armádní letectvo rozpuštěno.

Dnešním dědictvím japonského armádního letectva jsou tzv. Japonské obranné vzdušné síly, které byly založeny v roce 1954. Jedná se velice moderní vzdušné síly, které brání Japonskou suverenitu - jako hrot kopí je plánován americký letoun páté generace Lockheed Martin F-35 Lightning II. Sebeobranné síly mají celosvětovou reputaci a uznání za jejich absolutně profesionální přístup, zkušené piloty a také i pro jejich skvělý aerobatický tým - Blue Impulse.

War Thunder tým (autor: Mark Barber)

V budoucnu do hry zařadíme tyto emblémy:

IJAAF 39. sentaj 2. čutaj ocasní značka	IJAAF 62. sentaj 3. čutaj ocasní značka	"Red Eagle" emblém 64. sentaj IJAAF	IJAAF 47. sentaj 1. čutaj ocasní značka

emblémy vytvořili Jej 'CharlieFoxtrot' Ortiz & Colin 'Fenris' Muir