- PC
- Mac
- Linux
- OS: Windows 7 SP1/8/10 (64bitový)
- Procesor: Dual-Core 2.2 GHz
- Operační paměť: 4 GB
- Grafická karta podpora DirectX 10.1: Intel HD Graphics 5100 / AMD Radeon 77XX / NVIDIA GeForce GTX 660. Minimální podporované rozlišení hry je 720p
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 17 GB
- OS: Windows 10/11 (64bitový)
- Procesor: Intel Core i5 nebo Ryzen 5 3600 a lepší
- Operační paměť: 16 GB
- Grafická karta: podpora DirectX 11: Nvidia GeForce 1060 a lepší, Radeon RX 570 a lepší
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 95 GB
- OS: Mac OS Big Sur 11.0 nebo novější
- Procesor: Core i5 (Intel Xeon není podporován)
- Operační paměť: 6 GB
- Grafická karta: Intel Iris Pro 5200 (Mac) nebo srovnatelně výkonnou kartu od AMD/Nvidia pro Mac. Minimální podporované rozlišení hry je 720p v případě použití Metal.
- Místo na disku: 17 GB
- OS: Mac OS Big Sur 11.0 nebo novější
- Procesor: Core i7 (Intel Xeon není podporován)
- Operační paměť: 8 GB
- Grafická karta: Radeon Vega II nebo výkonnější s podporou Metal.
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 95 GB
- OS: Většina moderních 64bitových distribucí Linuxu
- Procesor: Dual-Core 2.4 GHz
- Operační paměť: 4 GB
- Grafická karta: NVIDIA 660 s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku) / srovnatelná karta AMD s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku); minimální podporované rozlišení hry je 720p) a s podporou Vulcan.
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 17 GB
- OS: Ubuntu 20.04 64bit
- Procesor: Intel Core i7
- Operační paměť: 16 GB
- Grafická karta: NVIDIA 1060 s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku) / srovnatelná karta AMD (Radeon RX 570) s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku) a s podporou Vulcan.
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 95 GB
Kamufláž je dostupná ve hře v rámci programu War Thunder Revenue Share a lze ji koupit za 200
Stejně jako mnoho jiných, začínalo i japonské armádní letectvo velmi skromně. Během Rusko-Japonské války v letech 1904-1905 byly poměrně úspěšně použity pozorovací balóny. Jako i u jiných letectev, byly jeho počátky nesnadné - svého času hrozilo i úplné rozervání, které bylo vystupňované vzájemnou rivalitou mezi japonskou armádou a japonským námořnictvem - v otázce přístupu k letectvu panovaly na obou stranách často až katastrofální neshody.
V roce 1909 se japonský námořním konstruktérům podařilo poslat do vzduchu první, v Japonsku kompletně vyrobený letoun. Japonská armáda na tento krok odpověděla o rok později, kdy vyslala k nebi importovaný dvouplošník z Francie. Z příchodem 1. světové války se začalo japonské námořnictvo armádě vzdalovat - asi největší skok se povedl v roce 1914. Japonští námořní piloti jako první na světě začali operovat z paluby letadlové lodě - HIJMS Wakamiya Maru.
Japonská armáda se i přes stále větší rozdíl, který se tvořil mezi ním a námořnictvem za 1. světové války vzchopila s novým nadšením, které japonském armádní velení získalo, začala importovat - a to opravdu ve velkém - letouny od svých válečných spojenců - Británie a Francie. Japonští piloti nabrali některé bojové zkušenosti během Sibiřské intervence v letech 1918 až 1922, během kterých podporovali jednotky tzv. “Bílých Rusů” - japonská letecká produkce se během této doby rozvinula díky licencím na evropské letouny, které postupně nahradili vlastními konstrukcemi.
Intenzivní rivalita mezi námořním a armádním letectvem pokračovala i ve třicátých letech, částečně pak i během druhé čínsko-japonské války kde byly obě letecké větve nasazeny. Během této doby, kdy Evropa spatřila potenciál moderního letectva v leteckých soubojích nad Španělskem, se odehrávaly vzdušné boje i nad Čínou. Jako první na světě se v roce 1937 uskutečnilo první zaoceánské bombardování Číny pod taktovkou Japonského císařského armádního letectva - útoky probíhaly ze základen na Taiwanu a v Japonsku. V roce 1938 představila japonská armáda svůj první bojový jednoplošník Nakajima Ki-27, který byl poprvé nasazen do služby v Číně. Význam “Ki” (キ) je zkratka pro “Kitai”, což znamená letecký drak - toto zkrácené označení bylo pomocným vodítkem a zároveň identifikátorem armádních a námořních leteckých jednotek.
Rozdíl mezi oběma sesterskými větvemi se ještě rozšířil s přístupem Japonska a jeho účasti v 2. světové válce s vlajkovým letounem A6M Zero, díky kterému opět Japonské císařské námořní letectvo získalo obrovský náskok. Námořnictvo svým úspěchem v prosinci 1941 - Pearl Harbor - jen utvrdilo svou dominantní leteckou bojeschopnost. Předzvěsti této skutečnosti už vycházely na povrch díky reputaci, kterou mezi svými protivníky - spojeneckými piloty - získaly letouny Nakajima Ki-43 - nejrozšířenější bojový letoun 2. světové války - který byl přezdívám jako “armáda nuly”. Letouny Ki-43 byly označovány jako levné verze (či verze pro chudé) letounů A6M - jejich obratnost je zpočátku činila velmi úspěšnými v bojích proti západním spojencům. Japonská armáda pokračovala ve vývoji lehkých, jednomotorových střemhlavých bombardérů a těžkých dvoumotorových bombardérů během čínské a pacifické války - nicméně s menším úspěchem než měly stíhací letouny.
Japonské císařské armádní letectvo se účastnilo bojů v Číně, Nové Guiney, Šalamounských ostrovech, Malajsie, Sumatry i samotné obrany Japonska - stejně jako mnoha dalších. Letecké i pozemní osádky sloužily snad v každé známé kampani s obrovským odhodláním a odvahou. I přes pokračování ve ztraceném boji proti stále silnějšímu nepříteli rivalita s námořní větví nikdy neustála; v případě větší opravy armádní letouny na Nové Guiney musely letět přes 1500 mil na nejbližší armádní základnu ve filipínské Manile - přestože nejbližší námořní základna v Rabaul byla dostatečně vybavena pro rozsáhlejší opravy a nacházela se necelých 40 mil daleko.
Císařskému armádnímu letectvu ubývalo lidských zdrojů, což mělo za následek škrty v tréninkových programech a nedostatečně trénované posádky, které se postupně dostávaly na frontu se stále menšími zkušenostmi. S příchodem roku 1945 zbyly z císařského armádního letectva převážně perutě, které bránily Japonsko před spojeneckými bombardéry a tzv. piloti “Kamikaze”, kteří se odhodlali k zoufalým útokům na spojenecké lodě. S podepsáním japonské kapitulace v srpnu 1945 bylo Japonské císařské armádní letectvo rozpuštěno.
Dnešním dědictvím japonského armádního letectva jsou tzv. Japonské obranné vzdušné síly, které byly založeny v roce 1954. Jedná se velice moderní vzdušné síly, které brání Japonskou suverenitu - jako hrot kopí je plánován americký letoun páté generace Lockheed Martin F-35 Lightning II. Sebeobranné síly mají celosvětovou reputaci a uznání za jejich absolutně profesionální přístup, zkušené piloty a také i pro jejich skvělý aerobatický tým - Blue Impulse.
War Thunder tým (autor: Mark Barber)
V budoucnu do hry zařadíme tyto emblémy:
IJAAF 39. sentaj 2. čutaj ocasní značka |
IJAAF 62. sentaj 3. čutaj ocasní značka |
"Red Eagle" emblém 64. sentaj IJAAF |
IJAAF 47. sentaj 1. čutaj ocasní značka |
emblémy vytvořili Jej 'CharlieFoxtrot' Ortiz & Colin 'Fenris' Muir