Od 20. května 17:00 do 21. května 17:00 platí následující akce:

Při použití jakékoliv verze Spitfire, zničte 60/20/6 nepřátelských letadel v arkádě/realistické/simulátoru

a získejte 100,000 SL

Pokud by se vás někdo požádal, abyste mu řekli jméno nějakého letadla z dob 2. sv. války, mnoho z vás by určitě jako první jmenovalo britskou stíhačku Supermarine Spitfire. Kapitán Eric Brown, světový rekordman v testovacím létání a velitel spojenecké výcvikové jednotky „Enemy Flight“, nazval Spitfire nejlepších pístovým stíhacím letounem celé války mezi všemi národy. K tomuto názoru došel po mnoha důkladných testech a mnoha simulovaných vzdušných soubojích mezi stíhačkami obou bojujících stran – Osy i Spojenců. O to smutnější bylo, že inženýrský génius, jež legendární letadlo stvořil, se fenomenálního úspěchu svého díla nedožil.

Reginald Joseph Mitchell se narodil 20. května 1895 v anglickém Staffordshiru. Později získal stipendium na střední škole, ale v šestnácti letech jí opustil a stal se inženýrem-učedníkem v železničním průmyslu. Jeho přirozené schopnosti jej odlišovaly od jeho vrstevníků a jak jeho zkušenosti rostly, dokázal své vlohy podpořit dalším vzděláváním v oblastech inženýrství, mechaniky a matematiky v rámci večerní školy. Již ve svých 21 letech mu byla nabídnuta práce v továrna Supermarine Aviation Works, která byla v té době renomovaným výrobcem námořních letounů.

Do roku 1919 se Mitchellovi podařilo dostat se až na pozici hlavního inženýra. Během další dekády se Mitchell podílel na návrzích mnoha letadel od stíhaček a bombardérů až po slavný létající člun Supermarine Walrus, který zůstal ve službě až téměř do konce 2. sv. války. Největších úspěchů ale měl Mitchellův génius dosáhnout na poli závodních hydroplánů. A zde měl vzniknout zárodek budoucího legendárního Spitfiru.

Britské ministerstvo letectví vpovolilo Supermarinu navrhovat letouny pro tým High Speed Flight a ten v roce 1927 vyhrál prestižní trofej Schneider Trophy se strojem Supermarine S5. Tento úspěch byl zopakován i o rok později v Supermarinu S6 a poté, co v roce 1931 vyhrál stroj S6B trofej znovu, znamenalo to, že Británii bylo svěřeno právo ponechat si cenu permanentně.

Mitchell tyto zkušenosti s prací na vysokorychlostních strojích záhy zúročil, když ministerstvo letectví vydalo počátkem třicátých let požadavek na novou stíhačku pro RAF. Mitchell odpověděl letounem Supermarine Type 224, který se ale ukázal být zklamáním se svými nedostatečnými výkony. Mitchell se ale nenechal odradit, dál na projektu pracoval a vytvořil celokovový vylepšený návrh Type 300. Ve stejné době byla ale konstruktérovi diagnostikována rakovina a jeho zdravotní stav se začal více a více zhoršovat.

Mitchell jakékoliv lékařské rady a doporučení tvrdošíjně odmítal a ještě zdvojnásobil své úsilí v až zoufalé snaze dát Británii stíhačku, o které se domníval, že jí království nutně potřebuje. V roce 1937 již ale bylo jeho zdraví natolik chatrné, že byl donucen opustit své zaměstnání. Poslední měsíce práce ale strávil účastí na testovacích letech nového letounu, který později obdržel jméno Spitfire.

11. července 1937 R.J.Mitchell rakovině nakonec podlehnul. V roce 1942 jej na jeho počest ztvárnil herec Leslie Howard ve filmu „The First of a Few“, ačkoliv později bylo toto ztvárnění slavného konstruktéra kritizováno. Mitchella, který byl popisován jako přímý, vysoce efektivní a občas až neotesaný člověk, totiž film ztvárnil v daleko laskavější podobě. Celkově byl a nadále je Mitchell vzpomínán jako muž, který svůj život obětoval službě pro svou vlast a daroval jí zřejmě nejslavnější letadlo v historii létání.