1280x1024 | 1920x1080  

La-7 ve War Thunderu

Pohled na vnitřní moduly La-7

Ve War Thunderu je La-7 jednou z hlavních sovětských stíhaček na čtvrté úrovni. Ve hře naleznete její dvě verze, které se liší použitou výzbrojí. Standardní La-7 je vyzbrojená dvěmi kanóny ŠVAK a verze La-7B-20 třemi kanóny Berezin B-20S ráže 20 mm. Obě letadla mají v rámci své úrovně nižší BR, takže s nimi stále občas potkáte letouny třetí úrovně. Síla La-7 tkví v jejích skvělých výkonech obzvláště v malých výškách - ideálně chcete s nepřítelem bojovat pod hranicí pět kilometrů - čím výše půjdete, tím znatelněji budete přicházet o výkon motoru. Kromě rychlosti je La-7 i poměrně obratná, ačkoliv nedosahuje v tomto parametru kvalit některých britských, nebo japonských strojů, pro mnoho amerických a německých letadel představuje hrozbu.

Klíčem pro přežití v La-7 je zmatení nepřítele. Letem okolo výšky 4 500 metrů představujete snadný cíl pro nepřátelské BnZ letouny, které budou operovat nad vámi. Jakmile jeden takový spatříte, když se bude snažit na vás sestoupit, vyhněte se jeho dávce a pomalu ho zatáhněte do točivého souboje - tím nad ním získáte výhodu, zatímco on bude v zatáčce ztrácet rychlost a setrvačnost. Další zvyk, který je dobré si pro pilotáž La-7 osvojit, je lehký prst na spoušti - zásoby munice, které máte k dispozici, jsou velice omezené, takže je potřeba střílet až ve chvíli, kdy víte, že se trefíte a také dobře mířit. Tak budete mít větší šanci, že se vám povede nepřátelský letoun kriticky poškodit. Pomocí těchto pravidel brzy vyzkoumáte poslední Lavočkinův pístový letoun - La-9.

La-7 v historii

La-7 Československého letectva, Muzeum letectvi Kbely, Praha

Návrh na nový stíhací stroj pro Sovětské letectvo byl podán v roce 1943. I když byl Lavočkin La-5 v té době asi nejlepší sovětskou stíhačkou, její tvůrce - Semjon Lavočkin, cítil, že by se dala ještě vylepšit. Práce na skutečně novém letounu započala v prvních měsících roku 1944. Cíl bylo vylepšit design La-5. Změny zahrnovaly lehčí a z kovu (narozdíl od dříve použitého dřeva) vyrobený rám letounu. Dále byl použit nový zaměřovač palubních zbraní, nová vrtule, zesílen podvozek a vylepšena aerodynamika křídel. Výzbroj se měla sestávat ze tří kanónů Berezin B-20 ráže 20 mm, ale zpoždění v jejich produkci mělo za následek to, že většina prvních vyrobených letounů La-7 byla - stejně jako jeho předchůdce - vyzbrojena dvojicí 20mm kanónů ŠVAK. Po dalších testech byl koncem roku 1944 letoun přijat do sériové produkce.

V září 1944 se dostaly v rámci 63. gardového pluku první La-7 na frontu. Přijetí tohoto letounu bylo vřelé - oproti La-5 byla La-7 rychlejší a obratnější, což znamenalo, že se mohla efektivněji popasovat s v té době velice rozšířenou verzí německého Messerschmittu - 109G. Za určitých podmínek dokonce její rychlost dovolovala zachytávat stíhací bombardéry Fw 190 - to ostatní sovětské stíhačky jako například Jak-3, nedokázaly. Jejími hlavními nedostatky byl nespolehlivý motor a výzbroj - dvojice kanónů ŠVAK byla brána jako nedostatečná, zejména v bojích s dobře opancéřovanými Fw 190. I přesto se z La-7 stala jedna z nejúspěšnějších sovětských pístových stíhaček v 2. světové válce. Sovětské eso Ivan Kožedub s La-7 dosáhl na 17 sestřelů. Posledním z nich byl letoun Me 262. Po válce byla La-7 ve službě nahrazena vrtulovou La-9, ale mnoho z nich bylo i nadále užíváno ve státech spřízněných se SSSR jako stíhačka, i jako tréninkový letoun.

War Thunder tým (autor: Adam “BONKERS” Lisiewicz

V budoucnu do hry přidáme emblém 9. gardového stíhacího pluku: