War Thunder background
Miloslav Jan Mansfeld - 2.část
Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.


Historická kamufláž Mosquita FB Mk.IV Miloslava Mansfelda, ve výzbroji Československého letectva, 1947-1952
kamufláž vytvořil hráč 313_Paegas | stáhněte zde

Toto je druhá část článku o československém nočním stíhači Miloslavu Mansfeldovi. Přečtěte si první část a buďte v obraze.

K vyprávění o Miloslavu Mansfeldovi se vracíme v době, kdy již patřil spolu se svým radarovým operátorem Slavomilem Janáčkem mezi nejúspěšnější osádky noční 68. perutě. Na Beaufighteru prozatím dosáhl čtyř a půl jistých sestřelů a jeden německý bombardér poškodil. V první části jsme skončili u noci z 30. 4. na 1. 5. 1942, kdy sestřelil během dvou vzletů dva nepřátelské bombardéry samostatně a třetí si připsal na půl s Vlastimilem Veselým. Tím pro něho ovšem úspěšná éra nočního stíhače neskončila. Válka měla trvat ještě dlouhé tři roky a na Mansfelda čekala ještě pěkná řada vzdušných soubojů.

Doplňování paliva Beaufighteru Mk. VIF od 51. OTU
na letišti Cranfield

Na další úspěch si musel Mansfeld počkat do noci z 10. na 11. 12. 1942. Mansfeld s Janáčkem v Beaufighteru Mk.IF (V8253, WM-W), který disponoval lepším radiolokátorem AI Mk.VII, narazil na Dornier Do 217 E-4 od 7./KG 2. Jednalo se o jeden z 23 Do 217 vyslaných zaminovat ústí Humber. Nízko letícího Dorniera se podařilo naleznout, přiblížit se a po přesné střelbě ho poslat do hlubin moře. Nikdo z osádky bombardéru nepřežil.

V noci z 18. na 19. 2. 1943 si Mansfeld na novém Beaufighteru Mk.VIF s radiolokátorem AI Mk.VIII připsal jeden pravděpodobně potopený rychlý torpédový člun. Stalo se tak během akce proti sedmi rychlým torpédovým člunů tzv. E–boatům, které odhalil Albacore Mk.I od 841. perutě FAA. Albacore Mk.I po neúspěšném útoku zůstával na místě a sledoval E–boaty až do příletu tří Beaufighterů Mk.VIF od 68. perutě, které přes silnou protileteckou obranu zaútočily. Výsledkem útoku bylo pravděpodobné potopení tří E–boatů.

Posledním úspěchem během prvního operačního turnusu u 68. perutě byl sestřel z 15. na 16. 3. 1943. Luftwaffe vyslala během této noci 32 bombardéru nad Grimsby. V Beaufighteru Mk.VIF (V8562) se podařilo Mansfeldovi s Janáčkem naleznout a sestřelit Junkers Ju 88 A-14 od 2./KG 6. Letoun dopadl do vod Severního moře zhruba 80 km východně od Spurn Headu. 15. 5. 1943 následoval odchod F/Lt Mansfelda a P/O Janáčka na odpočinek. Oba se stali instruktoři u operačně výcvikové 51. OTU v Cranfieldu. Mansfeld během odpočinku stihl absolvovat mezi 9. 6. až 10. 10. 1943 kurs pro instruktory létání u 3. FIS v Castle Combe. Po návratu k 68. peruti, který se konal 10. 10. 1943, se stal S/Ldr Mansfeld velitelem A–letky a ve funkci setrval až do rozpuštění perutě 20. 4. 1945.

Na Mosquitu NF Mk.XIX sestřelil Mansfeld
dvě střely V-1

Mansfeldovi s Janáčkem se podařilo během noci z 14. na 15. 5. 1944 již potřetí skórovat dvakrát za noc. Na Bristol bylo v rámci tzv. Baby Blitzu posláno 91 bombardérů. Mansfeld s Janáčkem odstartovali na Beaufighteru Mk.VIF (ND211, WM-K) z Fairwood Common ve 23:40. Po úspěšném navedení na cíl, zahlédl Mansfeld na 300 m Do 217, který právě točil doleva. Při vzdálenosti 150 m vypálil sekundovou dávku, která zasáhla levý motor. Po druhé sekundové dávce mířící opět do levého motoru a křídla, letoun vzplál a dostal se do spirály. Dornier Do 217 M-1 od 7./KG 2 dopadl do moře jižně od Portland Billu a z osádky nikdo nepřežil. Po prvním úspěchu obdržel ještě několik kontaktů, které vyústily v zachycení dalšího Do 217. Po sekundové dávce, která zapálila levý motor, následovala druhá třísekundová dávka. Letoun, za jehož levým motorem plápolaly plameny, nakonec ukončil svoji pouť nárazem do mořské hladiny jižně od Torquay. Jednalo se o Dornier Do 217 K-1 od 7./KG 2, z jehož osádky se zachránil pouze zraněný palubní střelec Uffz. F. Hildebrandt.

Další bojová činnost 68. perutě je spojena s Mosquity NF Mk.XVII vyzbrojené čtyřmi 20 mm kanóny a radiolokátorem AI Mk.X a Mosquity NF Mk.XIX vyzbrojené také čtyřmi 20 mm kanóny a radiolokátorem AI Mk.VIII. Hlavním protivníkem po přezbrojení perutě se staly bezpilotní střely V-1. Dvě zničené střely V-1 si připsal i Mansfeld s Janáčkem. První střelu V-1 zničil v noci z 26. na 27. 6. 1944. V 1:35 odstartovali na Mosquitu NF Mk.XIX (MM683, WM-C) z letiště Castle Camp. Ihned po startu zachytil světlomet ve výšce 300 m bezpilotní střelu V-1, za kterou se okamžitě Mansfeld vydal. Přímo nad letištěm, za přihlížení pozemního personálu, střelu dohnal a třemi dávkami poslal V-1 k zemi. Přistál po čtyřech minutách od startu odlehčen o veškerou munici, ale s jednou zničenou V-1 na kontě.

Mosquita FB Mk.VI 24. leteckého pluku
na letišti Plzeň-Bory

Poslední svůj sestřel a zároveň poslední sestřel československých nočních stíhačů zaznamenal Mansfeld z 24. na 25. 10. 1944. Opět letící v Mosquitu NF Mk.XIX (MM683,WM-C) zachytil spolu se svým radarovým operátorem Janáčkem nad Severním mořem bezpilotní střelu V-1 letící ve 150 m nad hladinou moře. Mosquito se sneslo z výšky 2 000 m až za střelu a po přesně mířené dávce V-1 explodovala a její zbytky dopadly v 19:25 na mořskou hladinu.

Válka pro 68. peruť skončila 20. 4. 1945 v Church Fentonu. Toho dne došlo k rozpuštění perutě a pro československé letce to znamenalo přesun do československého leteckého depa v Cosfordu, kde nejdříve čekali na konec války a pak na vytoužený návrat do vlasti. Mansfeld se do osvobozeného Československa vrátil 16. 8. 1945. Měl za sebou úctyhodné výsledky. Během 489 operačních hodin, z nichž bylo 386 v noci, dokázal sestřelit osm nepřátelských letounů samostatně, dva ve spolupráci, dva poškodit a navíc sestřelit dvě střely V-1. Za své úspěchy získal mnoho vyznamenání. Mezi nejcennější lze označit DSO (Distinguished Service Order, Řád za vynikající službu), a DFC (Distinguished Flying Cross, Záslužný letecký kříž).

Po návratu do RAF sloužil Mansfeld u 13. perutě
vybavené od roku 1951 Meteory PR Mk.10

Po návratu do vlasti působil Mansfeld od 1. 10. 1945 do 15. 4. 1946 jako předseda letecké přejímací komise a zároveň od 1. 2. 1946 vykonával funkci velitele 1. letky 24. leteckého pluku, který byl umístěn v Plzni. Pluk byl určen pro přezbrojení na Mosquita FB Mk.VI. Netrvalo dlouho a Mansfeld spolu s dalšími letci zahájil 10. 5. 1946 přecvičení na Mosquita u 13. OTU v Middleton St. George. Následně se v roce 1947 podílel na přeletu dvou Mosquit do Československa. 8. 2. 1947 přiletěl spolu se škpt. Jaroslavem Doležalem na Mosquitu FB Mk.VI (označení IY-1, sériové číslo TE768) a 21. 5. 1947 dopravil do Československa opět v osádce s Doležalem letoun s označením IY-4 (RF777). Od 17. 11. 1947 do 11. 4. 1948 absolvoval kurz pro velitele letek u 3. letecké divize. Další kariéru u Československého letectva překazil únorový převrat.

Vzhledem ke svým neskrývaným postojům k novému politickému režimu byl již 12. 4. 1948 poslán na zvláštní dovolenou ze služebních důvodů a 1. 6. 1948 na dovolenou s čekaným. Jako východisko ze špatné situace zvolil odchod do druhého exilu. Přes americkou okupační zónu se dostal do Velké Británie a opět vstoupil do RAF. Mezitím byl v Československu prohlášen za zběha a degradován ze štábního kapitána na vojína. Novým působištěm se stala 13. peruť, která s Mosquity PR Mk.34 sloužila jako fotoprůzkumná jednotka v Egyptě a následně na Kypru. Od roku 1951 byla jednotka vybavena průzkumnými Meteory PR Mk.10. U 13. perutě sloužil ve funkci staršího velitele letky a poté u 651. perutě, vybavené letouny Auster AOP Mk.9, působil jako pobočník. Svoje druhé působení v RAF ukončil 30. 9. 1958.

Po odchodu z RAF pracoval na postu manažera v distribučním oddělení novin Daily Express. Práci Mansfeldovi zajistil tiskový magnát a zároveň bývalý velitel 68. perutě Max Aitken. Do důchodu odešel v roce 1970. V červnu 1991 zavítal po více jak 40 letech do Československa. Byla to ovšem také jeho poslední návštěva. Dekret o plné rehabilitaci a povýšení na generálmajora zastihl Mansfelda již v nemocnici v Hampsteadu. Zákeřné rakovině podlehl 22. 10. 1991. Poslední odpočinek nalezl v československém části vojenského hřbitova v Brookwoodu.


War Thunder tým (autor: Petr Žižka)

Přečtěte si více:
Su-27SM: Divoký Flanker!
Předobjednávka: Leopard 2A4M CAN
USS Des Moines se dočasně vrací u příležitosti svého výročí!
Možnost malých týmů v leteckých Realistických bitvách