War Thunder background
Douglas A-26C
Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.

Douglas A-26C bez nátěru; kamufláž vytvořil Pacifica | Stahujte zde!


A-26C ve War Thunderu

Přestože je létání s A-26 celkem dost přímočaré, stále nabízí hodně způsobů jak s ním efektivně hrát. S celkovou nosností 1814Kg (8x 500 lb / 4x 1000 lb / 2x 2000lb) uděláte rychlý proces s jakýmkoliv cílem. Invader je osazen celkem šesti půlpalcovými kulomety na křídlech a je bráněn dvěma věžemi, které jsou schopny pokrýt celou ocasní část - a popřípadě i dokončit již načaté cíle.

Pohled na vnitřní moduly A-26C

Jeho reputaci skvělého letounu přidává i jeho průměrná letová rychlost 569 km/h, ovšem v lehkém klesání jste schopni hodně rychle dosáhnout rychlost až 710 km/h - nicméně je to hraniční rychlost, při které již můžete utrhnout křídla. Ovladatelnost letounu je vzhledem ke své velikosti překvapivě dobrá a nepozorný soupeř se díky tomu může stát jednoduše kořistí. Právě díky těmto faktorům je jeho BR v arkádě 5.7, respektive 6.0 pro realistiku a simulaci - to znamená, že sem tam můžete potkat i nějaké to proudové letadlo a tím ztrácíte výhodu rychlosti.

Pokud budete mít tu opravdu vzácnou možnost stát proti A-26, zaútočte na jeho ocasní křídlo - jeho střelci vás budou mít neustále na očích, proto zaútočte rychle a silně. Pokud se vám nepovede ho tímto náletem zničit, máte stále dobrou šanci získat sestřel při jeho následném přistání - bez plně funkčního ovládání je téměř nemožné s A-26 přistát. Pokud budete hrát realistické bitvy či simulaci, je dobré si uvědomit jak velkou kapacitu vaše pumovnice má - není možné vyhrát hru jedním náletem, tak si dejte záležet kam bomby shazujete.

Přestože je začátek s A-26 opravdu těžký, nenechte se odradit - je to opravdu silné letadlo s pár triky ve svém rukávu. Ptáte se co je na letadle s tak vysokým battle ratingem a slabými odměnami dobrého, i když ho šlo získat zatím všehovšudy jen tříkrát? Odpověď je hrozně jednoduchá - je prostě skvělé s ním létat!



A-26C v historii

Modely DB-7 a A-20 byly jasným vítězem pro společnost Douglas - rychlý, obratný a silně vyzbrojený. Přesně to, co armáda potřebovala - nicméně tento koncept se stal časem, jak potkával stále nové stíhače a bombardéry, velice rychle zastaralým. Douglas šel stejnou cestou jako Dornier - z Do-17 se vyvinul Do-217 - a tak vzal svou konstrukci od základu a podrobil ji něčemu, co by se dalo nazvat takovým “bodybuildingem”. Hlavní inženýr Edward Heinemann spolu s Tedem R. Smithem (oba z programu letounu A-20) se přidali k Robertu Donovanovi, aby spojili síly na konstrukci nového letounu - spolu s A.M.O. Smithem (aerodynamik) si tehdy vybrali nový profil křídla NACA 65-215 s laminárním prouděním vzduchu, který sliboval mnohem lepší výkon spolu s dvěma osmnáctiválcovými motory Pratt & Whitney R-2800-27 "Double Wasp" s výkonem 2 000 koní na motor.

Stanoviště střelce na A-26 s periskopy (trojhranné objekty nahoře a dole). Fotka od Davida D. Jacksona

Mnoho prvků z původního konceptu DB-7 bylo použito i na novém designu, včetně tříbodového podvozku a rozmístění posádky. Přestože byl nový koncept mnohem širší, stále byl pilotován jedním pilotem - což bylo typické pro evropské bombardéry, nikoliv ty americké. Extra šířka, kterou poskytoval nový koncept, umožnila bombometčíkovi volný přístup k pilotovi - což u DB-7 nebylo možné. Stejně jako na jeho starším bratříčkovi, kde šla během několika hodin vyměnit příď letounu, umožňoval i nový letoun tuto rychlou změnu - jednalo se například o příď s hledím Norden (vybavení bombometčíka) až po přídě z bombardéru B-25, které mohly nést například i 75mm kanón. Pumovnice na novém modelu nebyla jen širší - byla i delší, což logicky poskytovalo širší spektrum vybavení, ale například i průlez do zadní stanice. Tedy pokud posádka dostatečně důvěřovala tomu, že se pod nimi neotevře pumovnice bombardéru.

I přes všechny uvedené vlastnosti letounu stále chybí zmínit ty dvě nejdůležitější - klapky a dálkově ovládané věže s periskopem. Křídla s laminárním prouděním vzduchu umožnily i tak těžkému letounu letět velice rychle (max. 570 km/h), nicméně cenou za to byla poměrně vysoká pádová rychlost. Snížení pádové rychlosti se podařilo právě díky použití komplexního systému klapek s dvojím krokem - tehdy jemně řečeno atypické, nicméně dnes běžně používané na dopravních letadlech. Mezi další úspěšné změny lze považovat věže bez střelce, které díky tomu dostaly opravdu nízký profil - tím menší odpor a kvůli nově vymyšlenému systému ovládání a zaměřování, se dosáhlo téměř úplného pokrytí v horní i spodní hladině letounu. Díky tomuto novému systému byly obě věže ovládané jedním střelcem - i když jejich ovládání i hledání nepřátel bylo náročnější pro obsluhu.

První testovací let nového bombardéru proběhl 10. července 1942 - a popravdě, testovací pilot nešetřil chválou. Všechny zbývající nešvary letounu byly opraveny do srpna 1943 a Douglas začal dodávat verzi letounu A-26B s pevnou příďí pro USAAF - první nasazení bylo v jihozápadním Pacifiku 23. června 1944. Přestože si letoun vedl velice dobře, nebyl tak zcela úplně vítán jeho posádkou a v podstatě téměř všechny mise létal ve společnosti své starší sestry A-20. Nicméně téhož roku v září měl svou premiéru v Evropě, kde byl přijat s nadšením a velkou poptávkou nad novými kusy.

A-26 “Fire Eater” N4818E
použitý ve filmu “Always”.
Fotografie od Joe Kudrny.

Konec 2. světové války zapřičinil snížení všech nacházejících poptávek a snížení stavu v USAAF - A-26 byl také přeznačen na B-26, což vyvolalo zmatek a častou záměnu s B-26 Marauder. Letoun A/B-26 čelil ve válce v Korei nové výzvě a popravdě, jako vrtulový letoun v době proudových motoru si vedl perfektně. Později byl nasazen ve Vietnamu - a to opravdu od úplně prvních dnů s Francouzi - kde byl používán většinou zainteresovaných vojsk v konfliktu. Na druhé polovině Země byl nasazen při vzpouře v Bay of Pigs (Zátoka sviní) na Kubě - ironií na celém konfliktu byly A-26C, kterými operovaly kubánské síly. Na základě poptávky armádních misí byl letoun inovován americkou spolčenosti “On Mark”, která vyvinula hodně upravenou a rychlou verzi velice žádaného dopravního letounu - spolu s mnoha nově navrženými součástkami.

A-26 Invader se s třiceti šesti roky v armádě dočkal svého stažení z aktivní služby, což z něho dělá nejdéle sloužící vozidlo historie - nicméně byl i nadále používán vládními orgány jako hasící letoun při lesních požárech. Na závěr bychom mohli zmínit i to, že se A-26 pak stal slavným - možná až “nesmrtelným” - ve filmu “Always” (1989).


War Thunder tým (autor: Joe "Pony51" Kudrna)


V budoucnu do hry zařadíme emblémy "The Wench" a "The Reaper" 13. bombardovací perutě

 

emblémy vytvořil Jej 'CharlieFoxtrot' Ortiz


Máte v hangáru jednu z těchto vzácných krásek?
Nebo jste ji potkali v bitvě?
Napište nám v komentářích!


Přečtěte si více:
Bojová vozidla VIII. úrovně a prémiová vozidla VII. úrovně: Představujeme Challenger 2 (OES) a M1A1 HC!
Den sv. Ondřeje: K oslavám skotský emblém Saltire!
Je to opraveno! č.84
Stránky historie (prosinec): Hrdinská sestřička