War Thunder background
Létající čluny v 2.světové válce
Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.

1280x1024 | 1920x1080


Od 20. července od 16:30 do 22. července 16:30

vám ve War Thunderu představujeme speciální event "Floats", ve které se americké, japonské a německé hydroplány a létající čluny účastní bojů o kontrolu nad body, které se nacházejí na vodní hladině. Zaberte a udržte tyto lokace uprostřed zuřivého boje!

Event najdete ve hře pod tlačítkem "Eventy a turnaje"!


Jak už napovídá název "létající čluny", tyto stroje vznikly přidáním křídel a ocasní části na trup od člunu. Narozdíl od hydroplánů, které charakterizují plováky. Tři čtvrtiny povrchu Země pokrývají oceány, jezera a řeky, které tato letadla mohou využívat, takže byl krok vytvoření strojů, které tyto plochy mohou využívat, logický. Ačkoliv ještě před letem bratří Wrightů existovaly určité pokusy uvést do provozu létající čluny, teprve až na počátku 10. let 20. století uvedl rival bratří Wrightů - Glenn Curtis - tuto myšlenku do praxe.

Celý vývoj urychlil příchod nových motorů, které byly dostatečně silné na to, aby umožnily těžkým a neforemným konstrukcím vzlétnout. Samotné trupy těchto letounů byly velice prostorné - odpadala nutnost uložení podvozku. Celá kontrukce musela být navíc kvůli provozu na vodní hladině vyztužená, a to dovolovalo do těchto strojů namontovat velké nádrže na palivo, díky kterým měla tato letadla mnohem větší dolet, než jeho konvenčně operující bratříčkové. Také díky tomu, že tyto stroje mohly vzlétnout a přistát prakticky kdekoliv a nebylo nutné stavět letiště, staly se tyto letouny okamžitě miláčkem jak armády, tak komerčního sektoru.

V meziválečných letech nastal velký rozmach právě komerčních modelů, z nichž byl nejúspěšnější Dornier Do-J Wal (Velryba), ale armáda nezůstávala pozadu. Gigantický a a opulentní dvanácti-motorový model Do-X (takový Airbus A-380 dnešní doby) překonal všechny tehdejší rekordy ve velikosti a nastartoval celosvětovou honbu za vytvořením větších a větších strojů. Tím započal zlatý věk létajících člunů.

Ve válce se staly létající čluny zásadním nástrojem válčení v Tichomoří - průzkumné letouny s dlouhým doletem byly kriticky důležité pro nadvládu nad mořskou hladinou. V Evropě ale nezůstaly pozadu - nejen nad širou vodní hladinou, ale i okolo řek - všude tam, kde zásobování nemohlo čekat na postavení letišť a další infrastruktury. Právě zásobování a nutnost velké přepravní kapacity vedla k vytvoření strojů Blohm & Voss Bv-238, Martin Mars, a proslaveného Hughes H-4 Hercules "Spruce Goose", který i dnes - o 70 let později, stále drží rekord v rozpětí křídel.


Kawaniši H6K v letu. Všimněte si držáků na bomby na křídelní vzpěře.

Kawaniši H6K

Japonský první samostatný návrh létající čluny s dlouhým doletem - H6K, kterému spojenci přezdívali "Mavis". Tento letoun měl dolet okolo 6500 kilometrů! Ačkoliv byl už v roce 1941 poměrně zastaralý, stále se jednalo o důležitou součást japonské armády. Ta jej využívala k průzkumu a občasným náletům na vzdálené spojenecké cíle, například Austrálii. Jeho obranná výzbroj tvořily kulomety Typ 92 (kopie kulometů Lewis) ráže 7,7 mm a v ocasní části 20mm kanón Typ 99 Mark I (prakticky identická kopie kanónu Oerlikon FF - v Německu pod označením MG FF). Traduje se, že osádka H6K v jednom případě odrazila útok jedné, možná dvou B-17, se kterými se setkala nad Guadalcanalem.


Držák na pumy letounu Sunderland, pohled zevnitř letounu.​

Short Sunderland

Vojenská verze proslavené civilní verze “Empire” - vlajkové lodi společnosti Imperial Airways. Sunderland je legenda mezi létajícími čluny jak v době války, tak i míru. Za povšimnutí stojí dva držáky na pumy na kolejnicích, které se z trupu vysunulovaly ven. Další verze už mohly používat hlubinné nálože a byly také vybaveny prvními radary, které byly schopny detekovat vynořené ponorky. Sunderland byl vybaven obrannými po celém obvodu letadla - dohromady až šestnácti kulomety Browning .303 ráže 7,62 mm. Díky tomu si vysloužil přezdívku "létající dikobraz". Jediný Sunderland dokázal v boji sestřelit šest z osmi těžkých stíhaček Ju-88C, které na něj zaútočily.


PBY Catalina

Zadní střelec PBY u svého střeliště.​

Nejednalo se o jeden z nejvýkonnějších létajících člunů během války, ale i přesto dosáhl tento letoun legendárního statutu. PBY byl výjímečný svým jednoduchým designem a dlouhým doletem, mimojiné díky unikátním výsuvným křídelním plovákům. Díky prostorným stanovištím pozorovatelů mohla osádka s přehledem kontrolovat obrovské plochy - byl to právě letoun PBY, z kterého byla zpozorována loď KMS Bismarck, japonská flotila přibližující se k Midway, anebo další japonská flotila snažící se o přepad indického loďstva. Kromě průzkumných letů vedly tyto stroje noční nálety na japonské pozice a také se podílely na záchraných misích. Jeden letoun PBY takto zachránil 56 námořníků z lodi USS Indianopolis a sloužil jako záchranná loď, dokud nebyli přeloženi do opravdové lodě. Tyto letouny sloužily i po mnoho desetiletí po skončení války v komerčním sektoru, i díky své praktičnosti.


War Thunder tým (autor: Joe “Pony51” Kudrna)


V budoucnu do hry zařadíme emblém vikingské dlouhé lodě z 333. perutě RAF a také emblém americké pobřežní stráže:​

emblémy vytvořil Colin 'Fenris' Muir a Jej 'CharlieFoxtrot' Ortiz


Už jste si létající lodě ve War Thunderu vyzkoušeli?
Souhlasíte s autorem článku, nebo máte jiný názor?

Přečtěte si více:
Sledujte Air Superiority 2024 a získejte unikátní ceny z Twitch Drops!
Den amerických ozbrojených sil: Oslavujeme s novým emblémem!
Fair Play: květen 2024
Den vítězství ve War Thunderu!