War Thunder background
Miloslav Jan Mansfeld - 1.část
Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.


Historická kamufláž Beaufighteru velitele perutě Miloslava Jana Mansfelda, 68. peruť RAF, 1942
kamufláž vytvořil hráč 313_Paegas | stáhněte zde

Mezi početným československým zastoupením u noční 68. perutě nejvíce vyčníval Miloslav Jan Mansfeld. Spolu s radarovým operátorem F/Lt Slavomilem Janáčkem vytvořil stabilní a velmi úspěšnou osádku, která si v kokpitu Beaufighteru a později Mosquita připsala nejvíce sestřelů ze všech osádek 68. peruti. Po válce čekala Mansfelda kariéra, která byla stejně, jako u všech bývalých letců RAF, poznamenaná politickým vývojem Československa. Právě z těchto důvodů se brzy opět ocitl v dobře známé uniformě RAF a nezbylo mu nic jiného než doufat ve změnu poměrů ve vlasti.

Beaufighter Mk.IF (X7583, WM-E) od 68. perutě,
na kterém létal i Mansfeld

Budoucí noční stíhací eso S/Ldr Miloslav Jan Mansfeld, DSO, DFC, AFC se narodil 14. 12. 1912 ve vesnici Dalovice, která se nachází západně od Mladé Boleslavi. Po vyučení na automechanika se přihlásil k letectvu. Nejdříve navštěvoval v letech 1930–1932 Školu pro odborný dorost letectva v Prostějově. Následovala služba u 72. letky Leteckého pluku 6 a po necelých dvou letech služby u letky se dostal v roce 1934 na stíhací kurz. Po absolvování kurzu nastoupil v Praze–Kbelích k 91. noční stíhací letce Leteckého pluku 6. O rok později si zvýšil kvalifikaci ještě o kurz nočního létání. Poté sloužil jako učitel létání u cvičné letky a od 1. 1. 1939 působil u VTLÚ Letňany. Také patřil mezi pár vybraných pilotů, kteří v roce 1938 přelétávali ze Sovětského svazu zakoupené bombardéry Tupolev SB, označované v Československu jako Avia B.71. Do Československa dopravil tři Avie B.71.

Po okupaci Československa odešel 3. 6. 1939 do Polska. Po krátkém pobytu v Polsku, následovalo 17. 6. 1939 odplutí do Francie na lodi Sobieski. Po příjezdu do Francie se musel přemístit spolu s mnohými dalšími československými letci do severoafrického Sidi bel Abbés k 1. pluku Cizinecké legie. Po propuknutí války byl 2. 10. 1939 přeložen k francouzskému letectvu a zároveň povýšen na rotného. Na letecké základně v Châteauroux a později na alžírském letišti Tafaraoui se až do pádu Francie přeškoloval na bombardéry Bloch MB.200 BN.4 a MB.210 BN.5. Po kapitulaci Francie následoval odjezd Mansfelda ve skupině československých letců na lodi Neuralia. Do Liverpoolu loď dorazila 12. 7. 1940.

Miloslav Jan Mansfeld

Do řad RAF byl Mansfeld přijat 25. 7. 1940 v hodnosti Sergeant. Po přeškolení u 6. OTU v Sutton Bridge, byl přeložen 5. 10. 1940 do Skotska k 111. peruti vybavené Hurricany Mk.I. U 111. perutě dosáhl svého prvního úspěchu 13. 11. 1940. Spolu s P/O P. J. Simpsonem a Sgt O. Kučerou dostihl Mansfeld v čase 13:15 a ve vzdálenosti 12 km jihovýchodně od Aberdeenu průzkumný Heinkel He 111 H-2 od 1.(F)/120. Boj začal ve výšce 250 metrů a po opakovaných útocích trojice Hurricanů, skončil pádem hořícího Heinkelu do vod Severního moře. Celá osádka průzkumného Heinkelu He 111 zahynula. Další úspěch zaznamenal během hlídkového letu 27. 1. 1941. Jako jediný z tříčlenného roje se dokázal přiblížit a vypálit na Heinkel He 111, kterému se podařilo po inkasované dávce z kulometů Hurricanu uniknout v husté oblačnosti. Heinkel He 111, který nejspíše utrpěl poškození trupu, byl Mansfeldovi uznán jako poškozený.

Nasazení u denních stíhačů pro něho pomalu končilo. Dobrovolně se totiž přihlásil k nočním stíhačům, kterých bylo vzhledem ke vzrůstající intenzitě nočních náletů Luftwaffe velmi potřeba. Své působení u 111. perutě ukončil 22. 4. 1941, a coby čerstvě povýšený na Pilot Officer nastoupil na přeškolení k operačně výcvikové 54. OTU do Church Fentonu. Během přeškolování vytvořil dvojici s radarovým operátorem Sgt Slavomilem Janáčkem, s kterým vydržel v jedné osádce po celou dobu služby u 68. perutě. 18. 7. 1941 byla nově přecvičená osádka ve složení Mansfeld–Janáček přidělena k 68. peruti do High Ercall.

68. peruť existovala teprve od 7. 1. 1941 a v době příchodu Mansfelda disponovala Beaufightery Mk.IF, na které se přezbrojila v červnu 1941. Beaufighter Mk.IF byl prvním nočním stíhačem schopným se plně postavit nočním bombardérům Luftwaffe. Výzbroj tvořily čtyři 20mm kanóny Hispano umístěné v trupu a šest 7,7 mm kulometů Browning v křídlech. V levém křídle se nacházely dva kulomety a v pravém zbylé čtyři kulomety. Úspěch či neúspěch nočního stíhání ovšem ležel především na bedrech palubního radiolokátoru AI Mk.IV, který byl pro přesné navedení na cíl klíčový.

Trojice Beaufighterů Mk.IF

První operační let podnikla osádka Mansfeld–Janáček v noci z 2. na 3. 8. 1941. Hlídkový let v okolí Liverpoolu se stal nejen prvním operačním letem této osádky, ale i vůbec prvním operačním letem československých příslušníků u 68. perutě . Dalším prvenství osádka zaznamenala v noci z 12. na 13. 10. 1941. Dosáhli na první vítězství nad nepřátelským letounem, které bylo zároveň prvním vzdušným vítězstvím československých letců u 68. perutě. Na Beaufighteru Mk.IF (R2248, WM-S) dosáhl Mansfeld s Janáčkem během hlídky nad Irským mořem dvou jistých sestřelů a třetí letoun poškodil. Ve 22:25 dostali kontakt na nepřátelský letoun ve výšce zhruba 3 700 m až 4 200 m a vzdálený 2,5 km. Po pár korekcích se dostal Beaufighter na 100 m za letoun identifikovaný jako Junkers Ju 88. Vypálil sekundovou dávku, po které nezaznamenal žádné zásahy. Palubní střelec bombardéru odpovídal nepřesně vedenou palbou. Mansfeld lépe zamířil a druhou dávkou zapálil levou stranu a levý motor bombardéru. Poté se podařilo bombardéru ve střemhlavém letu uniknout a Mansfeld si mohl připsat pouze poškození letounu.

Hlídka ovšem ještě nekončila a ve 23:25 dostali nový kontakt. Mansfeld se k nepříteli přiblížil na 200 m a umístil si ho mezi sebe a měsíc. Po přiblížení se z levé strany nechal promluvit všechny zbraně Beaufighteru. Poté se přemístil napravo od bombardéru a vypálil podruhé. Bombardér obalen plameny zamířil v prudkém klesání k hladině moře. Vzápětí po sestřelu dostala osádka ve 23:30 další kontakt. Janáček stejně jako u předchozích případů navedl po několika korekcích Mansfelda 300 m za další bombardér. Mansfeld si nepřítele postavil opět do měsíčního svitu. Poté zleva zespodu poslal do bombardéru první dávku a z převýšení zprava druhou smrtelnou dávku, která proměnila pravé křídlo a motor v pochodeň. Letoun se naklonil na stranu a poté střemhlav zamířil dolů. Při pokusu o třetí dávku nevyšla ani rána. Zásobníky byly prázdné a nastal nejvyšší čas na návrat na letiště. Nepřátelské letouny, které skončily svoji pouť ve vodách Irského moře nebyly Mansfeldem identifikované Junkersy Ju 88, ale Heinkely He 111 H-6 od III./KG 40. První obětí se stal Heinkel He 111 H-6 od 8./KG 40 a druhou Heinkel He 111 H-6 od 9./KG 40 . Padlo všech osm členů osádek Heinkelů He 111.

Tmavá místnost a zatmavené brýle pomáhají
letcům přizpůsobit zrak na podmínky nočního letu

Další úspěchy si Mansfeld připsal na začátku května 1942. Osádka ve složení Mansfeld–Janáček se v noci z 30. 4. na 1. 5. 1942 úspěšně zapojila do boje proti náletu 75 německých bombardérů na Sunderland. Mansfeldovi se podařilo sestřelit dva bombardéry samostatně a jeden ve spolupráci. Přispěl tak velkou měrou k nejúspěšnější noci československých nočních stíhačů v roce 1942. Čechoslovákům se podařilo sestřelit pět bombardérů a jeden poškodit. Mansfeld s Janáčkem vzlétli s Beaufighter Mk.IF (V8246, WM-H) z Coltishallu v 1:10. Janáček zachytil na radaru nepřítele a po úspěšném navedení zahlédl Mansfeld na 800 m německý bombardér He 111. Po přiblížení na 300 m vypálil dvě dávky ze všech zbraní. Heinkelu He 111 nejdříve vybuchl pravý motor a po chvíli explodoval celý letoun. Trosky letounu měly dopadnout do moře ve vzdálenosti 44 km severovýchodně od Happinsburghu. Vzápětí dostala osádka Beaufighteru upozornění na další nepřátelský letoun pochybující se v jejich okolí. Proběhlo opět úspěšné navedení na cíl a po vizuální identifikaci letounu jako Heinkel He 111 se Mansfeld připravoval na střelbu. Přiblížení ovšem neproběhlo v klidu. Tentokrát německá osádka spatřila nočního stíhače ještě před zahájením útoku a okamžitě se pokusila o útěk v piké. Mansfeld neztratil nepřátelský letoun z dohledu a po přiblížení na 300 m, vypálil smrtelnou dávku, která způsobila explozi pravého křídla, a letoun padající ve vývrtce zmizel z dohledu československé osádky. Nepřátelský letoun měl dopadnout 32 km severovýchodně od Happinsburghu. Následovalo nepovedené pronásledovaní třetího nepřítele a poté ve 2:20 přistání v Coltishallu.

Noc ovšem nebyla ještě u konce. S/Ldr Vlastimilu Veselému se povedlo poškodit letoun identifikovaný jako Dornier Do 217, který se mu bohužel ztratil po prudkých únikových manévrech. Ve stejnou chvíli byl znovu ve vzduchu i Mansfeld , který byl na poškozený Do 217 naveden. Ve vzdálenosti 200 m zahájil palbu, kterou ukončil až 20 m od nepřátelského letounu. Stejně jako na Beaufighter Veselého, tak i na Mansfelda vedl nepřítel odvetnou palbu, která mírně poškodila oba Beaufightery. Bombardér ovšem skončil hůře. Po útoku z něho vyšlehly plameny v oblasti mezi levým motorem a trupem. Klesající bombardér nakonec zmizel Mansfeldovi z očí. Po návratu na základnu v 5:16 mohla být osádka Mansfeld–Janáček nadmíru spokojena. Z celkových 10 sestřelů dosažených nočními stíhači RAF si Mansfeld připsal dva a půl sestřelu. Ve skutečnosti ovšem přišla Luftwaffe pouze o pět bombardérů. Jednalo se o jeden Heinkel He 111 a čtyři Junkersy Ju 88.

Opouštíme Mansfelda ve velmi úspěšném době. Připsat si za jednu noc dva a půl sestřelu se mu sice již nepodařilo, ale rozhodně nebyla pozdější služba u 68. perutě nudná. V pokračování na nás čeká ještě pěkná řádka vzdušných soubojů a samozřejmě i jeho poválečné osudy.


War Thunder tým (autor: Petr Žižka)

Přečtěte si více:
Bedna s nářadím!
Mad Thunder: Běs a kořist!
Bojová technika Bitevního pasu: Kungstiger
Bojová technika Bitevního pasu: P-51C-11-NT Mustang (Čína)