F-86F-30 Argentinských vzdušných sil C-108 No. 251-06,
kamufláž vytvořil Guillermo241 | Stáhnete zde

Historie Argentinského letectva sahá až k 10.srpnu roku 1912, kdy byla ve městě El Palomar založena vojenská letecká škola - Escuela Militar de Aviación. Létání v Argentině bylo populární i předtím - v roce 1908 byl založen letecký klub, kterému se úspěšně dařilo šířit nadšení v řadách prostého lidu. Další trénink pilotů se značně urychlil právě i díky založení letecké školy a později díky výstavbě prvního argentinského letiště ve Vila Lugaon. Mnoho z v té době začínajících letců, se později stalo průkopníky v leteckém odvětví - jedním z nich byl například Pablo Teodoro Feis, který s jeho letem v celkové délce 2 hodin a 20 minut z Buenos Aires do Montevidea překonal stávající rekord letu nad vodou. Trik byl v tom, že bez přestávky letěl nad řekou Río de La Plata. Díky otevření školy Fuerte Barragan pro námořní letce bylo v roce 1916 založeno námořní letectvo - Comando de Aviación Naval Argentina - poblíž města La Plata. V meziválečném období byly obě letky stále modernizovány novou a silnější technikou - například získáním tréninkových letounů North American T6 Texan, bojovými letouny Curtiss P-36 Hawk nebo létajícími čluny Supermarine Walrus. V roce 1927 pak došlo k založení vlastní výrobní linky poblíž města Córdoba, která nesla jméno - Fábrica Militar de Aviones.

FMA CURTISS HAWK 75O

Za 2. světové války se Argentině povedlo udržet neutralitu a později po jejím skončení to byla právě Argentina, kam se mnoho z německých vojáků uteklo schovat ze strachu před následky z jejich činů, které spáchali pod nacistickým režimem. Kromě válečných zločinců zde skončilo i mnoho konstruktérů a techniků, kteří zde našli svůj nový domov. Jedním z takových konstruktérů byl i doktor Kurt Tank - otec slavného stíhacího letounu Focke-Wulf Fw 190. Argentinské vládě netrvalo dlouho, aby si uvědomila koho má ve své zemi a Kurt Tank byl pro ně klíčovou osobností v otázce modernizování jejich letectva. Díky zkušenostem, které si Dr. Tank odnesl z práce na prototypu Ta 183, byl schopen sestrojit proudový letoun I.Ae 33 Pulqui II. Ovšem letoun se nikdy nedostal z fáze prototypu, což v samotném důsledku nehrálo roli - Argentina totiž ukázala, že je schopná konstruovat a vyrábět vlastní sofistikovaná letadla. Přes vlastní vývoj letadel Argentina stále importovala letadla ze zahraničí, mezi kterými byl v té době například proudový stíhač Gloster Meteor či těžký bombardér Avro Lancaster.

Politická situace v Argentině se dramaticky začala měnit v průběhu Studené války. Armádní převrat v roce 1955 svrhl vládu prezidenta Juana Francisca Perona a prezident byl donucen odejít do exilu do Španělska. Stíhači armádního i námořního letectva byly následně nasazeni do akce proti rebelům, kteří zůstali loajální prezidentu Peronovi. Další převrat v roce 1970 je známý jako začátek takzvané “Špinavé války” - konfliktu, kde se armádní junta (dočasná vláda) snažila eliminovat jakoukoliv opozici. Hlavním cílem bylo eliminování levicových a komunistických skupin, kde větší část z těchto operací byla podporována americkou CIA. Během této “války” byla zapojena i obě letecká křídla (armáda i námořnictvo) - letouny armádního letectva byly v roce 1975 nasazeny v misích CAS proti komunistickým rebelům ERP, a to během operace “Independence” (Nezávislost). Obě letecké složky armády byly během diktátorského režimu stále zásobovány novými letadly, například Douglas A-4 Skyhawk, Dassault Super Étendard či Dassault Mirage III - lokální výrova letadel přinesla své ovoce v podobě vrtulových FMA IA-58 “Pucara”, které byly navrženy jako protipovstalecké bitevníky.

Gloster Meteor F.4 C-041 Argentinských vzdušných sil v BsAs Aeroparque, rok 1975

Argentinská armáda se v roce 1982 pokusila uplatnit svou suverenitu a v dubnu napadla souostroví Falklandy (v Argentině známé jako Malvíny). Reakce britského impéria na sebe nenechala dlouho čekat a Královské námořnictvo bylo okamžitě vysláno získat ostrovy zpět. Zanedlouho na to se obě země ocitly ve válce a obě argentinská letectva se zúčastnila tohoto konfliktu - bojovala tvrdě a podařilo se jim za pomoci bomb a protilodních střel Exocet potopit některé britské lodě, včetně dvou torpédoborců (HMS Sheffield, HMS Coventry) a dvou fregat (HMS Ardent, HMS Glamorgan). Nicméně cena kterou za to zaplatily byla příliš vysoká - přes 60 letadel a 25 vrtulníků bylo sestřeleno britskými jednotkami, a letouny královského námořního letectva Sea Harrier zůstaly neporažené ve vzdušném souboji. Takové ztráty na straně nepřítele umožnily britským silám vysadit své pozemní jednotky na ostrovy, což vedlo k jejich opětovnému získání v červnu 1982. Porážka na Falklandech měla později za následek pád domácího režimu armádní junty - nicméně dovednost a statečnost, se kterou Argentinci bojovali, je dodnes ctěná v řadách armády britského letectva.

V současnosti je armádní letectvo spolu s námořním letectvem součástí argentinské armády. Hlavním bojovým letounem armády zůstává modernější Douglas A4AR Skyhawk, zatímco námořní letectvo stále používá francouzské Dassault Super Étendard. Díky mnoha politickým důvodům je proces modernizace argentinského letectva odložen. V současnosti je ve hře kooperace s Čínou a Ruskem - v naději, že budou schopni sami vyrábět letadla jako jsou Sukhoi Su-24 nebo Chengdu J-10.

War Thunder tým (autor:Adam “BONKERS” Lisiewicz)

V budoucnu do hry zařadíme výsostné znaky Argentiských vzdušných sil & Argentinského námořního letectva: