War Thunder background
Modrá na modré
Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.

1280x1024 | 1920x1080


Od 26. června 18:00 do 29. června 09:00

se zúčastněte eventu s lehkými americkými vozidly na mapách
'Polsko', 'Džungle', 'Pevnost Bílý kámen' a 'Popelavá řeka'!

Event s názvem 'Blue on Blue' najdete pod tlačítkem 'Eventy & turnaje'


Model FT-17

V roce 1917 dorazily Americké expediční síly vedené generálem Johnem Pershingem do Francie, kde se měly přidat do bojů proti Německu na západní frontě. A přesně tehdy mohli Američané poprvé vidět zcela nové lehké tanky Renault FT-17. A právě tyto tanky - na svou dobu revoluční stroje - byly perfektními adepty pro připravovanou jednotku Spojených států – US Tank Force. Protože Američané v roce 1918 zakoupili licenci na FT-17, mohli začít s vlastní výrobou těchto tanků pod označením M1917. Tanky M1917, spolu s těžkými tanky Mark VII byly oporou amerických tankových sil. Počátkem roku 1920 se ale mělo vše změnit - s přijetím zákona o Národní obraně byla celá idea výroby těžkých tanků přehodnocena, a následná konstrukce tanků se měla soustředit buď na pětitunový lehký tank, nebo patnáctitunový střední tank. Tímto rozhodnutím byla americkými zákonodárci vydlážděna cesta, která vedla ke zrušení všech projektů těžkých tanků včetně prototypů a prvních modelů. Toto rozhodnutí bylo přijato i přes fakt, že celý projekt lehkých a středních tanků měl do té doby minimální financování, kterému odpovídal i jeho pokrok. Dalším problémem byly rozdílné názory na použití tanků. Tam, kde mnoho důstojníků věřilo, že tanky by měly být omezeny pouze pro podporu pěších jednotek měl generál Douglas MacArthur, který byl zároveň Náčelníkem štábu Americké armády, zcela odlišný názor. MacArthur podporoval myšlenku toho, aby se tanky používaly stejně jako jezdectvo – tedy jako rychlá ofenzivní jednotka, a protože kavalérie nemohla tyto „tanky“ použít, zrodila se zcela nová myšlenka – "bojová vozidla".

Bojové vozidlo М1

Bojová vozidla se v dnešní době dají zhruba specifikovat jako malý, lehce obrněný a rychlý tančík, který disponuje malorážními zbraněmi. V roce 1930 byly odstartovány práce na dvou souběžných projektech - pro armádu a pro kavalérii. Kavalérie měla získat prototyp T5, který byl později znám jako „M1 Combat Car“ (Bojové vozidlo M1). Zatímco tyto tanky byly extrémně rychlé - s maximální rychlostí 72 km/h na rovné ploše, disponovaly pouze třemi kulomety (jeden půlpalcový kulomet a dva kulomety ráže 7,62 mm) a pouze 16mm pancíře. Armáda se pro změnu zajímala o projekt Waltera Christie – „T1 Combat Car“, ale později od svého zájmu upustila a rozhodla se tento projekt nechat být. Walterův projekt byl ovšem později přijat Sovětským svazem a zaveden do sériové výroby pod označením „BT“. V USA si nakonec i armáda zvolila svůj tank - prototyp lehkého tanku s označením „T2“ a ten „protlačila“ do masové produkce. Tank T2 se později standardizoval jako M2 a stal se hlavním tankem Spojených států předválečné éry.

М3A1 na Guadalcanalu

I přestože se jednalo o moderní vozidla, v nejlepším případě měly k dispozici půlpalcové kulomety, což z nich v podstatě dělalo podpůrné jednotky pro pěchotu. Na základě zkušeností ze Španělské občanské války bylo Generálním štábem Spojených státu odsouhlaseno - a následně i bojovými zprávami podpořeno - že tank musí být vyzbrojen kanónem tak, aby byl schopen uspět při střetu s nepřátelským tankem. Tyto události vedly k započetí prací na projektu lehkého tanku s označením „M3“. Mezitím jednotky armády Spojených států začali na modernizování jejich lehkých tanků M2 na verzi M2A4. Tato inovovaná verze tanku kromě lepšího pancíře nesla i jako hlavní zbraň 37mm kanón, který nahradil původní půlpalcový kulomet. Mezi tím prototyp tanku „T7“, který se později přejmenoval jako „M3 Light Tank“ (Lehký tank M3) se začal blížit jeho finální podobě. Testy potvrdily jeho připravenost k boji a následně byl zadán k sériové výrobě v roce 1941. Lehký tank M3, Brity přezdívaný jako „Stuart“ nebo také „Honey“ byl bojově nasazen v listopadu roku 1941 v severní Afice, kde prošel svým prvním křtem ohněm. Nicméně britské jednotky v severní Africe utrpěly těžké ztráty a i díky jeho nedostatečné výzbroji u nich nebyl M3 příliš oblíbený. Stuarty i tanky M2A4 se zúčastnily i bojů na Tichomořské frontě, například na Filipínách nebo na ostrově Guadalcanal. Tankové bitvy v těchto končinách byly ale vzácné a to i díky nepříznivému terénu. Tank M3 se během bojů na ostrově Guadalcanal osvědčil a to díky i obrovské palební převaze, kterou USMC disponovalo proti japonským složkám. Stále větší kritika vyvíjená na účet tanku M3 byla nakonec vzata v potaz a nedlouho na to se ve výzbroji objevila zlepšená verze tanku – M5. Příchodem tanku M5 se ale stále nevyřešila otázka výzbroje – 37 mm kanón se nezměnil - díky němu se M5 spíše používal jako podpora pěchoty a také jako průzkumný tank. Zanedlouho ale měl být uveden nový lehký tank.

М24 Chaffee

US Ordnance Department (Americké oddělení výzbroje) na základě bojových zpráv ze severní Afriky připravilo specifikace pro nový lehký tank. Měl být osazen kanónem ráže 75 mm a co největší počet identických dílů s tankem M5, aby se usnadnila údržba tanku. V roce 1943 byl představen prototyp T24, který byl hned po následujících testech přijat do výzbroje americké armády pod označením lehký tank M24. Jenže jeho sériová výroba začala až v roce 1944 a to vedlo k tomu, že takové množství obrněných divizí nebylo schopno před koncem války nahradit své stávající tanky M3 a M5. Tank M24 byl používán ve válce v Korei, kde se ovšem ukázal jako neadekvátní soupeř proti středním tankům T-34-85, které používala Severní Korea. Dále byl použit v bojích v Indočíně, kde ho používali francouzské síly během bojů u Dien Bien Phu. Ovšem Spojené státy začali pracovat na jeho modernější náhradě ještě před Korejskou válkou. Lehký tank T37 byl prototyp, který vyšlapal cestu k lehkému tanku „M41 Walker Bulldog“. Lehký tank osazen vysokorychlostním 76 mm kanónem, který byl schopen použít širokou škálu munice včetně podkaliberních střel APDS (průbojná střela s oddělitelným vodícím pouzdrem). Ovšem i Walker Bulldog byl nasazen příliš pozdě na to, aby se mohl hojně použít v Korejské válce… nicméně byl použit ve Vietnamské válce armádou Jižního Vietnamu, jakožto náhrada za M24 Chaffee. Bulldog byl bezesporu dobrým tankem, ale i tak nebyl bezchybný. Jeho provoz byl velice drahý a existovalo jen malé množství letadel, které ho dokázaly naložit a úspěšně vzlétnout. Armáda Spojených států se tank M41 později snažila nahradit zejména tanky T71 a T92, ale ani jeden z těchto prototypů nikdy nebyl zařazen do výroby.

T49

S příchodem středních tanků T-54 se vyskytla i otázka, zdali se budou tanky M41 přezbrojovat. Následkem této myšlenky se v roce 1950 objevil prototyp tanku pod označením T49, který byl osazen 90 mm kanónem - náhrada za 76 mm kanón používaný na tanku M41. Nicméně veškeré plány na přezbrojení nakonec Americké oddělení výzbroje smetlo ze stolu a namísto toho započaly práce na vývoji nového lehkého tanku. Skoro až po deseti letech byl uveden nový design od firmy Cadillac - nesl označení XM551. Tento nový tank nebyl vyzbrojen konvenčním, rychlopalným kanónem, ale byl osazen krátkým 152mm kanónem / vrhačem, schopným odpalovat protitankové naváděné střely „MGM-51 Shillelagh“. A přesně tímto způsobem měl nový XM551 šanci bojovat proti sovětským těžkým a hlavním bitevním tankům. V roce 1967 a po opravdu rozsáhlém testování i následných úpravách původního konceptu byl tento nový tank zaveden do výzbroje pod označením „M551 Sheridan“. Svou roli sehrál ve válce ve Vietnamu, kde byl ovšem používán jako vozidlo podpory pěchoty. Jeho zařazení tedy mělo za následek i fakt, že nikdy nevystřelil žádnou z naváděných protitankových střel na nepřátelský tank. Fakt, že Sheridan měl pancéřování z hliníku mělo za následek těžké ztráty díky protitankovým minám, které neměly problém s proražením pancíře vozidla. Po skončení války ve Vietnamu byly Sheridany znovu nasazeny armádou Spojených států během operace „Just Cause“ a později i v Perském zálivu. Poslední Sheridan byl stažen z aktivního nasazení v roce 1996 a byl nahrazen bojovým vozidlem pěchoty (IFV) M2 Bradley a mobilním zbraňovým systémem (MGS) M1128 Stryker. Obě tyto vozidla nyní plní úkoly, které kdysi byly v kompetenci lehkých tanků armády Spojených států.

War Thunder tým (autor: Adam “BONKERS” Lisiewicz)


V budoucnu do hry zařadíme emblém "Wolfpack"

15. tankového pluku, 6. obrněné divize

emblém vytvořil  Branislav "InkaL" Mirkov


Přečtěte si více:
Sledujte Thunder CUP 2024 a získejte unikátní odměny skrze Twitch Drops!
Call of the Dragon: Získejte Objekt 292!
Předobjednávka: Centauro RGO a Strv 121B Christian II
Meč spravedlnosti: Jaguar IS