1. stíhací peruť Irského letectva; letiště Baldonnel, Irsko.
Kamufláž vytvořil CmdNomad | Stáhněte zde

Počátky vojenského letectví v Irsku se nedají charakterizovat jinak, než jako unikátní. Když britská vláda vstoupila do diskuze s provizorní vládou Irska, její lídr - Michael Collins potřeboval letadlo, které by ho v případě, že by jednání nedopadla dobře, evakuovala z Londýna. S nákupem jediného dvouplošníku Martinsyde typ A se tedy zrodilo irské vojenské letectví. Během června 1922 už velitelství operovalo s 13 letouny a 14 piloty. V roce 1924 byly oficiálně založeny Irské obranné síly.

Air Corps Avro Anson C.19 ve službě v letech 1946 až 1962

V roce 1928 proběhl první úspěšný let přes Atlantický oceán - a to na chvíli zvýraznilo Irsko na světové mapě leteckého dění. Nejen, že tento let proběhl z letiště v Baldonnelu, ale velitel letiště - James Fitzmaurice se připojil k německé posádce při jejich 37 hodin trvajícím letu na ostrov Greenly. Meziválečné období znamenalo další vývoj Irského letectva - hlavně ve výcviku odborného personálu - jak pro piloty, tak také pro pozemní personál. V roce 1936 vznikly i první irské národní aerolinky, Aer Lingus. Ty ze začátku sdílely letiště Baldonnel s armádou.

S vypuknutím války v Evrope bylo Irsko v pozici, ve které mohlo zůstat neutrální, ale i přesto byl irskou vládou vyhlášen stav pohotovosti. Irské vojenské letouny měly za úkol hlídkovat v národním letovém prostoru a okolo pobřeží. Všichni si byli vědomi, že jen o pár mil dál svádějí britské a německé letectvo zuřivé boje. V té době byl nejmodernější letoun v irském letectvu Gloster Gladiator. Mimo to zde sloužily letouny jako de Havilland Dragon, Supermarine Walrus, Westland Lysander a Avro Anson.

Tréninkové verze de Havilland Vampire T-11 IAC

Jak britsko-německá bitva pokračovala, muselo 163 zahraničních letadel vykonat nucená nouzová přistání na irské půdě. To vedlo k zajímavým situacím, kdy byli internovaní britští i němečtí piloti umístěni často velice blízko od sebe, kolikrát i v sousedících budovách. Na druhou stranu tak dostali Irové příležitost některá z letuschopných letadel opravit a začít provozovat ve vlastních vzdušných silách. Tímto způsobem začali Irové létat na strojích Hawker Hurricanse. Tyto letouny používali bok po bok dvouplošníků Gladiator ke zničení desítek barážových balónů, které se nad britským územím utrhly a nyní bezcílně směřovaly nad irské území.

Po válce se embarga a požadavky na dodávky vojenského materiálu uvolňovaly, takže mohli Irové snadněji získat moderní výzbroj. Stroje Hurricane byly nahrazeny Supermarine Spitfiry, ze kterých byly odebrány námořní modifikace s cílem snížit jejich váhu. V roce 1956 se stala tréninková verze letounu de Havilland Vampire prvním irským vojenským proudovým letadlem. Po obzvláště silné zimě na přelomu let 1962/63 posílili svoje letectvo nákupem helikoptér Alouette III, které byly určené k pátracím a záchranným operacím.

Po krátkém období rozšiřování v 70. letech nyní síla Irských vzdušných sil spočívá na bedrech vrtulníků, transportních letadel a námořních hlídkových letounů.

War Thunder tým (autor: Mark Barber)

V budoucnu do hry zařadíme - Výsostný znak IAC a
emblém 1. stíhací perutě IAC:

emblémy vytvořil Colin 'Fenris' Muir