War Thunder background
Izraelské letectvo
Pozornost! Zastaralý formát zpráv. Obsah se nemusí zobrazovat správně.
Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.

'P-51D-5 Izraelských vzdušných sil, 1956' kamufláž vytvořil _TerremotO_ | stáhněte zde


Přímým předchůdcem Izraelských vzdušných sil (זְרוֹעַ הַאֲוִויר וְהַחָלָל v hebrejštině, anglická zkratka IAF) byla organizace Sherut Avir. Tato vzdušná složka židovských ilegálních ozbrojených složek Haganah zpočátku disponovala pouze různorodou směsicí militarizovaných civilních letounů, které byly Židům buď darovány, nebo byly jednoduše zrekvírovány. Tato situace se ale brzy změnila vyjednáním dodávek letounů z Československa, které v té době židovské síly již delší dobu zásobovalo pěchotními zbraněmi a municí.

Pilot Izraelského letectva, 1949

Na území Izraele tak začaly být vzduchem dopravovány stíhací letouny v rozebraném stavu, přičemž první zásilka dorazila 20. května 1948 - šest dní po vyhlášení vzniku samostatného Izraele, a pět dní poté, co okolní arabské země na vznik židovského státu odpověděly okamžitým vojenským útokem, čímž odstartovaly konflikt v Izraeli známý jako Válka za nezávislost.

První dodané letouny byly stíhačky Avia S-199, neboli v Československu modifikované německé stíhačky Messerschmitt Bf 109 G-6 mající místo původního řadového motoru Daimler-Benz DB 605 motory Junkers Jumo 211F. Tyto pohonné jednotky, převzaté z bombardéru Heinkel He 111, nebyly vhodné pro stíhací letoun a S-199 proto trpěla velmi špatnými letovými charakteristikami a extrémně nebezpečným chováním při startu a přistání. Izraelci ale nutně potřebovaly stíhací stroje, a z Avií, jež obdržely přezdívku Sakeen ("Nůž"), proto byla sestavena první izraelská stíhací peruť. Jejich bojová premiéra v izraelských barvách se pak udála 29. května 1948, den po oficiálním založení Izraelských vzdušných sil. Čtveřice S-199 ten den provedla útok na egyptské pozemní síly v okolí Ashdodu, dva letouny ale byly sestřeleny a jen z pilotů zahynul.

Kromě přílivu zahraničních pilotů-dobrovolníků, jež během Války za nezávislost tvořili jádro letových osádek IAF, pokračovaly i dodávky letounů z Československa. Kromě dalších strojů S-199 začaly být doručovány i o mnoho kvalitnější stíhačky Supermarine Spitfire LF.Mk.IXe z československých zásob, kterých takto bylo doručeno okolo šedesáti - nutno ovšem dodat, že velká část z nich byla doručena až po konci konfliktu. 3. června získali Izraelci své první vzdušné vítězství, když Modi Alon v kokpitu S-199 poslal k zemi dva dopravní letouny Douglas DC-3, jež Egyptané překonvertovali na bombardéry a užívali je k náletům na Tel Aviv.

Prvního vítězství ve vzdušném souboji pak dosáhl Gideon Lichtaman, který rovněž na Avii S-199 sestřelil egyptský Spitfire. Do zastavení bojů pak byly do Izraele doručeny i další typy vojenských letounů z různých zdrojů - jednalo se zejména o těžké bombardéry Boeing B-17 Flying Fortress, bombardéry de Havilland Mosquito, a stíhačky North American P-51 Mustang.

Po konci Války za nezávislost, ve které se malému Izraeli podařilo ubránit se proti početně silnější koalici arabských států, zahraniční dobrovolníci odešli a IAF se od té doby spoléhala jen na izraelské piloty. V období těsně po válce byly vyvíjeny taktické doktríny kladoucí důraz na vzdušný průzkum, a z dodávaných letounů byly stavěny nové perutě. V roce 1953 pak IAF vstoupila do proudové éry nákupem stíhacích letounů Gloster Meteor. O tři roky později pak piloti IAF hráli důležitou roli při operaci Kadeš - útoku izraelských, britských a francouzských sil na Egypt poté, co egyptský prezident Násir znárodnil Suezský průplav coby strategický dopravní bod.

Vyřazený Spitfire Mk.IXe IAF

Cílem koalice Francie, Británie a Izraele bylo pochopitelně průplav získat zpět. Během této operace provedli Izraelci odvážný a velice nebezpečný útok, kdy izraelské Mustangy při letu pouhých pár metrů nad zemí svými křídly a vrtulemi přerušily telefonní linky přes Sinajský poloostrov, čímž byla narušena egyptská komunikační síť. Ostatní složky IAF pak asistovaly přepravou parašutistů do egyptského týla a podporou pozemních vojsk.

Nejslavnější moment ale přišel až v roce 1967, kdy v rámci preventivního úderu, nazvaného Operace Focus, dokázaly letouny IAF na zemi zničit prakticky celé egyptské letectvo, a napáchat těžké škody na letectvech Sýrie a Jordánska. Během následného konfliktu, známého jako Šestidenní válka, si pak izrarelští piloti nárokovali přes 450 zničených nepřátelských letounů, z toho drtivá většina byla zničena na zemi. Výkon Izraelců v Šestidenní válce udělal velký dojem na administrativu Spojených států, jež po konci bojů do Izraele odeslala dodávku stíhacích letounů McDonnell Douglas F-4E Phantom II, kterým Izraelci dali přezdívku Kurnass ("Perlík"). Tím započala éra materiální podpory Izraele ze strany USA, jež trvá dodnes.

Dalším konfliktem v sérii arabsko-izraelských válek byla tzv. Opotřebovávací válka mezi lety 1967-1970, kdy se Egypťané snažili zabránit Izraeli v konsolidaci sil po Šestidenní válce a narušovat chod Izraele. Tento konflikt měl poměrně nízkou intenzitu, a vyznačoval se dělostřeleckými přepady, akcemi speciálních jednotek a horečnou aktivitou ve vzduchu. IAF v té době byla kromě zmíněných Phantomů vybavena i stíhačkami Dassault Mirage, a čelila egyptskému letectvu, jež bylo podporováno Sovětským svazem a vlastnilo moderní stíhací letouny jako například MiG-21 Do konce bojových operací si Izraelci nárokovali až 114 sestřelů, přiznané ztráty činily 26 strojů IAF. Po tomto konfliktu byla IAF modernizována a kromě dalších strojů Phantom a Mirage byly dodány jak stíhačky Douglas A-4 Skyhawk, tak v Izraeli vyráběné nadzvukové stíhací bombardéry IAI Sa'ar (licenční verze francouzských letounů Dassault Super Mystére).

Největší výzvou pro IAF ale byla Jomkippurská válka, kterou v roce 1973 odstartoval překvapivý útok Egyptu, Sýrie a Jordánska poté, co izraelská tajná služba selhala při odhalení příprav na ofenzivu. Tentokrát na stroje IAF čekala velmi dobře připravená síť odpalovacích zařízení pro střely země-vzduch, podporovaná velkým počtem protileteckých děl jako například ze SSSR dodávané samohybné kanóny ZSU-23-4 Šilka. Izraelští piloti byli nuceni působit pod neustálou hrozbou protiletadlové palby, a ačkoliv byli schopni efektivně plnit své úkoly a působit arabským silám velké ztráty, cena byla vysoká - bylo ztraceno přes 100 strojů IAF, z toho naprostá většina padla za oběť protileteckému dělostřelectvu a střelám země-vzduch. Situace byla pro Izrael tak vážná, že v noci z 8. na 9. října izraelská ministerská předsedkyně Golda Meirová posvětila transport třinácti taktických nukleárních zbraní o síle 20 kilotun pro rakety Jericho a stíhačky F-4 Phantom. Tato síla měla sloužit jako poslední možnost obrany v případě, že by vše ostatní selhalo. Naštěstí pro celý svět k nasazení nukleárních zbraní nedošlo, a Izrael se byl schopen ubránit, byť za cenu těžkých ztrát.

Premiér Ben Gurion vyznamenává piloty IAF

Bolestivá zkušenost z Jomkippurské války měla vliv na izraelské doktríny vzdušného boje, které od té doby věnovaly velkou pozornost minimalizaci hrozby ze strany protivzdušných střel a dělostřelectva. Během sedmdesátých let a počátku let osmdesátých byly díky stálým dodávkám strojů ze zahraničí nahrazeny ztráty z války a IAF se nadále rozrůstala. Kromě Phantomů a Skyhawků tak začaly být dodávány i stíhačky McDonnell Douglas F-15 Eagle a Lockheed Martin F-16 Fighting Falcon, které byly doplněny domácími letouny IAI Nesher a IAI Kfir - oba stroje jsou deriváty francouzských Dassaultů Mirage 5. V roce 1981 s novými stroji podnikla IAF úspěšný nálet na irácké jaderné zařízení v Osiraqu, a o rok později se izraelští piloti účastnili První libanonské války, kdy letouny IAF zničily postavení syrských střel země-vzduch v údolí Bikáa a nárokovaly si přes 80 syrských letounů bez jediné vlastní přiznané ztráty ve vzdušném boji.

Od začátku devadesátých let až do přítomnosti se pak pozornost izraelského letectva soustřeďuje na Pásmo Gazy, kde aktivita IAF kulminovala bezprostředně po staženi izraelských sil z oblasti v roce 2005. O dva roky později zničily letouny IAF syrské zařízení Deir ez-Zor podezřelé z výroby nukleárních zbraní, a od roku 2011 izraelské letectvo provozuje systém protiraketového deštníku Iron Dome jako ochranu před raketovými útoky na izraelská města.

Izraelské vzdušné síly, původně jen sbírka militarizovaných civilních letounů, se byly schopné během sedmdesáti let stát jedním z nejmodernějších letectev světa. Během této doby rovněž v mnoha srážkách s arabskými sousedy izraelští piloti dokázali svůj um. Dodnes může být IAF hrdá na svou relativně krátkou, leč bohatou a úspěšnou historii.

Ve hře je velká spousta letadel, které jsou skrze historii propojeny s IAF. Vyzkoušejte je sami a uctěte tím památku těchto skvělých pilotů.

War Thunder tým (autor: Jan "RayPall" Kozák)


V budoucnu do hry přidáme rondel Izraelských vzdušných sil:

emblém vytvořil Colin 'Fenris' Muir


Přečtěte si více:
Sledujte Armored Apex 2024 a získejte unikátní odměny z Twitch Drops!
Představujeme Skilled Marksman, 16. sezónu Bitevního pasu!
Hunter FGA.9 je dostupný u příležitosti prvního letu!
Bojová technika Bitevního pasu: Šolef V.1