Tříbarevná kamufláž Španělského letectva, Maroko, 1942-1943
Ve hře dostupná za 200  nebo 70 sestřelených hráčů

He 112 B-0 ve hře

Ve War Thunderu je Heinkel He 112 B-0 německým stíhacím letounem 1. úrovně s BR 2.3, a představuje nejpokročilejší variantu He 112 dostupnou ve hře (tj. po verzi V2 s kulometnou výzbrojí a A-0 s jedním 20 mm kanónem). Výzbroj se sestává z dvojice kulometů MG 17 ráže 7,92 mm po stranách kapotáže motoru a s kapacitou 500 ran na hlaveň, a z dvou kanónů MG FF ráže 20 mm v křídlech, nesoucích 60 nábojů na hlaveň. Co se výkonů týče, maximální rychlost ve výšce 3000 m činí 500 km/h, zatímco na úrovni mořské hladiny dosáhne He 112 rychlosti maximálně 465 km/h. Čas potřebný pro výstup do výšky 3000 metrů je 4 minuty 22 vteřin (tj. stoupavost 11,45 m/s), a jak horizontální, tak vertikální obrat je dokončen za 13 vteřin při rychlosti 400 km/h. Maximální konstrukční rychlost činí 690 km/h.

Vnitřní moduly He 112 B-0

V kontextu herního stylu tomuto stroji nejlépe sedí nálepka vyváženého letounu, který nevyniká (ale ani vysloveně nezaostává) v žádné ze svých charakteristik. Jde o letoun, který je na svou úroveň poměrně rychlý - ruské stroje LaGG-3, Jak-1 a MiG-3 ale budou vždy rychlejší. Jeho obratnost je rovněž poměrně dobrá, ovšem dvojplošníky, případně lehké japonské letouny typu A5M4 či Ki-27 vás bez problémů vymanévrují. Stoupavost je průměrná, ale velkou výhodou He 112 je pevnost konstrukce - maximální únosná rychlost 690 km/h je na podmínky BR 2.3 více než dobrá, a umožňuje vám se nepřátel zbavovat přechodem do střemhlavého letu.

Asi největší výhodou verze B-0 je ale výzbroj, která se shoduje s výzbrojí letounu Bf 109 E-3, vzhledem k nižší hodnotě BR je ale účinnější. I přes horší balistické vlastnosti (ve srovnání s ostatními 20 mm kanóny ve hře) a omezenou zásobu munice totiž dokáže pár zásahů na lehkých konstrukcích strojů 1. úrovně napáchat katastrofální škody. Tyto kanóny vám také dovolují útočit na bombardéry, neboť málokterý bombardér 1. úrovně dokáže ustát mířenou palbu dvou 20 mm kanónů.

Pokud tedy shrneme výhody a nevýhody He 112 B-0, dostaneme vskutku univerzální stíhací letoun. Pokud čelíte vysoce agilním dvojplošníkům či lehkým japonským jednoplošníkům, využijte své vyšší rychlosti. Pokud pak narazíte na rychlejší, ale méně obratné jednoplošníky, nalákejte je do manévrového boje. Bombardéry jsou pro vás snadnou kořistí, neboť kanóny umožňují při správném užití bombardovací letouny rychle ničit či donutit k ústupu. Celkově se jedná o poměrně zábavný stroj na hraní, a jeho univerzálnost vám bude dobrou průpravou na přechod k prvnímu stroji z linie legendárních Messerschmittů Bf 109, letounu Bf 109 B-1/L.

Poznámka: Všechny hodnoty výkonů byly testovány přímo ve hře na obtížnosti "Realistické bitvy" za použití mouse-aimu, automatického ovládání motoru a plného nákladu paliva. Stoupavost měřena od okamžiku nastavení 100% výkonu při nulové rychlosti na ranveji, úhel stoupání byl 20 stupňů.

He 112 v historii

V roce 1934 zahájila letecká továrna Heinkel Flugzeugwerke práce na novém jednoplošném stíhacím letounu, který by se mohl zúčastnit výběrového řízení, vyhlášeného říšským ministerstvem letectví (Reichsluftministerium, RLM), na novou moderní standardní stíhačku pro Luftwaffe, jež by dosahovala rychlosti minimálně 400 km/h. Při tvoření designu byl největším zdrojem inspirace rychlý poštovní letoun Heinkel He 70 Blitz ("Blesk"). Tento stroj, navržený bratry Günterovými, byl na svou dobu velmi moderní a zahrnoval pokročilé aspekty, jako například celokovová monokoková konstrukce, zatažitelný podvozek a invertovaná "racčí" křídla do tvaru písmene W.

Prototyp He 112 při testovacím letu

Samotný He 70 dosahoval maximální rychlosti 360 km/h, tudíž byl relativně blízko limitu daného RLM a dobrým základem pro stíhací stroj. Výsledný design, nazvaný He 112, proto byl v podstatě jen zmenšenou a odlehčenou jednomístnou verzí He 70, neboť sdílel jak tvar křídel, tak i zatažitelný podvozek a monokokovou celokovovou konstrukci. První prototyp, nazvaný He 112 V1, byl dokončen v září 1935 - ačkoliv byl navržen pro pohon řadovým motorem Junkers Jumo 210, ten nebyl v době dokončení prototypu dostupný, a Heinkel proto musel použít britský řadový motor Rolls-Royce Kestrel Mk.IIS o výkonu 695 koní. Následovala vylepšená verze He 112 V2 už s motorem Jumo 210C, která disponovala "useknutými" konci křídel a trojlistou vrtulí, a nakonec He 112 V3 s plně uzavřeným kokpitem.

Poté, co byly z tendru na novou stíhačku z důvodu nedostatečných výkonů vyřazeny letouny továren Focke-Wulf a Arado, jediným konkurentem He 112 zůstal letoun Messerschmitt Bf 109, vytvořený v té době neznámým konstruktérem Willy Messerschittem a postavený továrnou Bayerische Flugzeugwerke (BFW). He 112 se zpočátku těšil přízni představitelů RLM, neboť šlo o produkt osvědčeného výrobce, oproti Bf 109 byl rovněž obratnější. Jak se ale později ukázalo, Bf 109 byl rychlejší, měl lepší rychlost klopení, a především byl levnější na výrobu a měl jednodušší konstrukci. Tyto aspekty, v kombinaci se zprávami o nové britské moderní stíhačce zaváděné do výroby (nešlo o nic jiného než slavný Supermarine Spitfire), rozhodly ve prospěch Bf 109, který byl zadán k sériové výrobě.

He 112 rumunského letectva

Pro He 112 to ale neznamenalo konec, neboť továrna Heinkel pokračovala ve vývoji stroje za účelem přilákat kupce ze zahraničí. Následovalo několik prototypových verzí, které nakonec vyústily ve finální variantu, He 112 B, která byla odstartována verzí He 112 B-0 - tématem tohoto článku. Verze B-0 měla oproti prototypům přepracovaný trup, nový tvar směrovky a kapkovitý překryt kabiny. Ten byl na svou dobu velmi moderní, neboť oproti klasickým "klecovitým" překrytům nabízel o mnoho lepší výhled z kokpitu, byl ale poměrně složitý na výrobu. Užitou pohonnou jednotkou byl motor Junkers Jumo 210C o výkonu 631 koní, a na svou dobu byl letoun dobře vyzbrojen - nesl dvojici kulometů MG 17 ráže 7,92 mm, důmyslně umístěnou po stranách kapotáže motoru, a dvojici kanónů MG FF v křídlech s bubnovými zásobníky o kapacitě 60 ran na hlaveň.

Prvním zákazníkem, jež o He 112 projevil zájem, bylo Japonsko, které pod vlivem zkušeností ze vzdušné války nad Čínou vyžadovalo moderní stíhací stroje. Objednávka na 30 letounů He 112 B byla zadána v roce 1938, stroje ale byly pozdrženy a dočasně zavedeny do služby kvůli záboru Sudet. Zásilka byla dodána se zpožděním a Japonci letoun testovali v japonských barvách pod označením A7He1 (tento stroj je dostupný ve War Thunderu jako japonský prémiový letoun). Japonští představitelé ale nebyli spokojení s obratností He 112, a všech třicet letounů proto bylo přeřazeno k výcvikovým účelům bez toho, aby byly kdy bojově nasazeny. Dalších 12 He 112 B bylo odesláno do Španělska, kde v té době stále ještě zuřila španělská občanská válka. Nacionalisté, mající zkušenosti s prototypovými variantami He 112, si He 112 B převážně chválili, a nasadili je operačně během zbytku konfliktu i po jeho konci - za zmínku stojí incident z 3. března 1943, kdy jeden He 112 B dokázal poškodit americkou stíhačku Lockheed P-38 Lightning, jež musela později nouzově přistát. Španělé pak užívali He 112 ve výcvikové roli až do 50 let.

Největšími uživateli He 112 B byly Maďarsko a Rumunsko (ve hře jsou dostupná prémiová letadla He 112 B-1/U-2 v kamuflážích obou letectev). Maďarské Heinkely se dočkaly omezeného bojového nasazení, a všechny byly s největší pravděpodobností zničeny při náletu amerických bombardérů na mateřské letiště v roce 1944. Rumunské He 112 pak byly užity během počátečních fází operace Barbarossa v roce 1941, aby následně prováděly útoky na pozemní cíle a svou kariéru skončily jako cvičné letouny.

War Thunder tým (autor: Jan „RayPall“ Kozák)

V budoucnu do hry přidáme tyto emblémy:

emblém 'Ohař' 1a Esquadrilla, Grupo 27	emblém Grupul 5 Vanatoare

 

emblémy vytvořil Jej 'CharlieFoxtrot' Ortiz

---

Už jste s tímto strojem, soupeřem Bf 109 letěli?
Jakou s ním máte zkušenost - je to důstojný nepřítel?
Zanechte svoje dojmy v komentářích!

---