---

Historická kamufláž prvního sovětského tanku (T-34-85), který vjel do centra Prahy v květnu 1945
kamufláž vytvořil hráč Paegas | stáhněte zde

Připravili jsme pro vás v rámci výročí konce bojů v Evropě tři články, které se z různých pohledů zabývají prvními květnovými dny roku 1945 v českých zemích. Třetí část se bude zabývat sovětským bombardováním českých zemí během 8. a 9. května 1945. Přečtěte si první a druhou část této minisérie a buďte v obraze.

Pomník mrtvým v Hrotovicích s dodatečně připsaným plukovníkem Sacharovem

Z předchozích dvou článků jasně vyplývalo, že Češi, Rusové a Američané se na našem území v květnových dnech potýkali s vojsky Osy. Logika proto velí si myslet, že mrtví a ranění pocházeli především z těchto střetnutí. Samozřejmě tomu tak není. Každá válka má mnoho nejasností, omylů i zákeřností a u chaosu květnových dnů 1945 to platilo několikanásobně. V případě tohoto článku se zaměřme na jedno téma z tohoto pytle – bombardování českých zemí sovětskou armádou a popišme si blíže některé události, které se tehdy staly.

Zkuste si tipnout, kolik míst Sověti v hranicích bývalé ČSR bombardovali v posledních dvou dnech války a kolik při tom zemřelo lidí. Zatím neúplný seznam eviduje zhruba sedmdesát míst, kde zemřelo pod bombami Rudé armády přes 1 300 lidí, převážně civilistů. Z toho desítky až stovky mrtvých spadají na oblast severně od Prahy – např. Liberec, Mladou Boleslav a Děčín. Toto číslo zajisté není konečné. Jen 2. letecká armáda v rámci 1. ukrajinského frontu přicházejícího od Berlína podnikla dne 9. května 1945 celkem 1 320 vzletů, 5. letecká armáda pak 479 vzletů a 8. letecká armáda 91 vzletů. Velitelé později své akce zdůvodnili tím, že přeci po půlnoci na 9. května, kdy začalo příměří, se žádný německý voják už nesměl hnout místa. Tento argument je ale mylný – Němci se sice stále pokoušeli utéct k Američanům, ale ti už žádné zajatce nebrali. Je tedy jasné, že tento den už bylo naprosto zbytečné něco podnikat, Rusové jen demonstrovali svou sílu. A za to trpěli obyčejní lidé. Podívejme se na dva konkrétní případy:

První ukázka děsivé reality posledních dnů války se odehrála 8. května v Hrotovicích na Třebíčsku. Celou noc z 7. na 8. května projížděly městem kolony utíkajících Němců. Poslední vozy projely kolem poledne druhého dne, hned vzápětí je následovaly tanky ruské a pak čelo hlavní kolony Rudé armády. Lidé vyběhli z domů na náměstí a začali vojáky vítat. Bylo pár minut po půl jedné, když mezi tento dav spadly tři pumy. Nastalo krátké a hrozivé ticho, které vystřídal pláč a křik. V jednom okamžiku se jásot změnil v hrůzu v podobě 115 mrtvých hrotovických občanů a 36 vojáků Rudé armády. Dalších 58 jich bylo zraněno. Nejmladší oběti byly pouhé 4 roky, nejstarší 68 let. Když zděšení trochu ustalo, lidé začali raněné odvážet k ošetření a mrtvé do svých domovů.

Opuštěný německý Hetzer u Ždírce nad Doubravou (zdroj MVHB)

Otázkou zůstává, proč se tak stalo. Chyba byla s největší pravděpodobností v mylné informovanosti. Bývalo zvykem, že s vojsky postupoval člověk pověřený raketou informovat o pozici přední linie fronty. Tím se mělo zamezit bombardování vlastních řad. U Hrotovic ale tento voják zemřel v potyčce u křižovatky silnic na Slavětice. Tím pádem sovětské letouny mylně považovaly srocení lidu za utíkající Němce. Armáda se sice z takové události příliš hlavu nedělala, ale Hrotovice tím byly poznamenané na dlouhá léta dopředu.

O pár hodin později druhého dne se udála jiná hrůza v téměř 70 km vzdálených obcích Ždírci na Doubravou a Krucemburku. Sovětská 218. bombardovací letecká divize dne 9. května shodila pumy na Křižanov, Velkou Bíteš a Velké Meziříčí. Aniž by to věděla, nechala v ten moment za sebou 70 mrtvých civilistů. A měli se k nim přidat ještě Ždírečtí a Krucemburští. Bombardéry (šlo o pronajaté americké Douglasy A-20G) nalétávaly od jihovýchodu ve třech vlnách a byly doprovázeny šestadvaceti stíhači 3. gardového stíhacího leteckého pluku (Jakovlevy Jak-1 a Jak-9). První útok přišel v 12.42, druhý v 12.50 a třetí v 13.05. Vše z výšky mezi 1 500 až 1 900 metry. Pozemní cíle se snažili ostřelovat i palubní střelci. Proč k tomu došlo? Především Ždírec stojí dodnes na významné křižovatce cest. Dá se odtud dostat hlavními tahy do Pardubic, Žďáru nad Sázavou, Jihlavy, Chotěboře a Hlinska. Sovětský letecký průzkum zde proto odhalil vysokou koncentraci utíkajících Němců. A Krucemburk je jednoduše 3 km daleko a tak byl "preventivně" smeten také. Všechna letadla se pak v pořádku vrátila na základnu.

Ždírec po bombardování

Pojem „v pořádku“ ale neplatí pro Ždírec a Krucemburk. Tudy opravdu proudily po pátém květnu tisíce Němců a to stačilo jako důvod k útoku Sovětského letectva. Ždírecký kronikář situaci popsal výmluvně:

„[Letadla se] Vznesla nad Krucemburkem, kde letci shazovali bomby, a letěla ke Ždírci. Zde bylo plno něm. vojska v plné výzbroji na silnicích a v uličkách mezi domy. Němci znajíce účinky těchto letadel, rozprchli se na všecky strany do polí, přes louky, přes trať s tanky, obrněnými, nákladními a osobními auty, povozy atd. Byl to šílený útěk a každý z nich chtěl zachránit si život. Mnoho nákladních aut a pancéřů zůstalo v silničních příkopech převráceno, Němci některá auta polili benzinem a zapalovali i s obsahem vše shořelo, aby se to nedostalo do rukou nepřátel. Od Havl. Brodu vracející se Němci ještě v plné výzbroji v domnění, že Rusové jsou v Brodě, prchali k Chotěboři a k Chrudimi. Zahazovali zbraně, ruční granáty, pancéřové pěstě do silničních příkopů a do polí. Domácí lidé někteří utekli do lesů raneckých, do Kopaniny a do horního lesa ke Studenci. Většina zůstala doma, skryli se ve sklepích, pod klenutím v domě a dokonce mnozí klidně pohlíželi na letadla. Těm to bylo nejvíce osudné. Bomby začaly dopadati na naši vesničku a dílo zkázy započalo a druhým následujícím náletem dokončeno. Bylo napočteno 127 kráterů od shozených bomb explodovaných a 84 nevybuchlých... Vracející se lidé do vesničky s hrůzou patřili na dílo zkázy. Někteří našli ze svého domečku úplnou zříceninu.“

První sovětský tank v centru Prahy - T-34-85 poručíka Gončarenka

V Krucemburku přišlo z třinácti set obyvatel o život 24 lidí na místě a dva další zemřeli na následky zranění, protože chaos a zácpy na silnicích nedovolovaly dopravu do nemocnice ve městě. Ze zhruba 250 domů bylo 32 zničeno a 152 poškozeno. Sedmisethlavý Ždírec přišel o 23 lidí a měl 40 raněných. Ze 163 čísel popisných pak 30 domů bylo zničeno a 70 poškozeno. Němců dle kroniky zemřelo osm a nejeden z přeživších pomáhal v zachraňovacích pracích. Sovětská armáda pak přijela do vsí kolem páté hodiny odpolední, tedy čtyři hodiny po útoku.

Na závěr si nechme paradoxy a dezinformace, které v Hrotovicích a na Ždírecku kvůli květnovému chaosu vznikly nechtěně i záměrně. V padesátých letech se prý ve škole v Krucemburku úmyslně vyučovalo, že bomby shodili Američané. Bostony byly přeci americké výroby, Rudá hvězda na letounu se dá zaměřit za bílou a piloty prý byli černoši (což je pro kohokoliv sledujícího letouny ve výšce skoro 2 km obdivuhodný postřeh). V povědomí zdejších obyvatel se o Rusech vědělo i přes tuto chvilkovou lež (ryze českou, Rusové sami se k útokům hlásili), ale jak to doopravdy bylo se ždírecko-krucemburským náletem – kdo jej provedl a za jakým účelem – se podařilo zjistit teprve před třemi lety.

Hrotovický omyl se také snažil být zaměněn za německé dělostřelecké ostřelování a také neúspěšně. Zajímavější, ba skoro úsměvný, se ale stal osud zabitého velitele 208. brigády Georgije Ivanoviče Sacharova. Ten byl z Hrotovic mrtvý dovezen do Prahy a zde zvěčněn na známé fotografii Tibora Hontyho z 10. května pod názvem „Padl v posledních vteřinách války“, kde je obklopen nešťastnými ruskými spolubojovníky. Než byl v sedmdesátých letech identifikován svým nadřízeným, byl považován za oběť (snad v nejvyšší hodnosti) bojů o Prahu.

War Thunder tým (autor: Michal Kamp)