Tréninková verze Fury Mk.I, 5. letecká tréninková škola, RAF Sealand, 1938
kamufláž vytvořená hráčem Spogooter | stáhnout zde

„Čím více automatické se stávají zbraně, kterými bojujeme,
tím méně automatická musí být mysl, jež je ovládá.“

– Polní maršál Archibald P. Wavell

Vultee-Stinson Reliant Mk.1

Původ RFC bychom mohli vystopovat až k jednotkám Royal Engineers a k prvním leteckým experimentům armády a Královského námořnictva, prováděným během 19. století. Během těchto vskutku průkopnických dní byl předveden vojenský potenciál balonů, draků, vzducholodí, a později i prvních letounů těžších než vzduch. Britští představitelé si tento fakt brzy uvědomili, a v kombinaci s argumenty civilních nadšenců pro létání a dost možná i vývojem letectva v ostatních zemích Evropy mělo toto uvědomění si za následek nutnost vlastního leteckého sboru. Třináctého dubna 1912, devět let po revolučním prvním letu bratří Wrightů, tak byly královským výnosem vytvořeny Královské vzdušné sbory (Royal Flying Corps, RFC), a nová organizace byla oficiálně založena následující měsíc v květnu.

Airco D.H.2

RFC se sestávalo ze tří hlavních složek – armádního Military Wing, námořního Naval Wing, a ústřední letecké školy Central Flying School. Stále ovšem šlo jen o malou organizaci, to se ale změnilo v roce 1914, kdy vypukla 1. sv. válka. V tomto konfliktu, během něhož byla vůbec poprvé v historii široce užita síla letectva, byl zpočátku hlavní rolí letounů a balonů průzkum a pozorování, brzy se ale úkoly prvních letectev rozšířily o navádění dělostřelecké palby. Letouny a balony totiž mohly snadno dohlédnout za horizont, a proto mohly poskytovat velení pozemních vojsk informace o pohybu a koncentraci nepřátelských jednotek či plavidel, což mohlo výrazně ovlivnit taktické i strategické myšlení. První letouny vzhledem ke svým úkolům nenesly žádnou vlastní výzbroj, a jedinými zbraněmi na palubě tak byly pušky a pistole osádek. Když ale obě strany konfliktu rozpoznaly význam vzdušného průzkumu, letouny začaly být osazovány kulomety. Tyto ozbrojené stroje následně měly útočit na balony či na pomalé průzkumné stroje ve snaze zabránit jim ve „čmuchání“ okolo vlastních linií. Brzy ale dostaly průzkumné stroje ozbrojenou eskortu, a docházelo tak k prvním leteckým soubojům.

Gladiator II F a Tuckův Gladiator

Prvního dubna 1918 byly Royal Flying Corps sloučeny společně s námořním letectvem Royal Naval Air Service (RNAS), a nová organizace byla přejmenována na Královské letectvo, neboli Royal Air Force (RAF). Vojenské letectvo, jež se plně osvědčilo během krutých bojů 1. sv. války, a navždy změnilo podobu válečnictví, jasně ukázalo, že je budoucností ozbrojených sil.

Hugh Trenchard, 1. vikomt Trenchard, jež stál u zrodu RAF, v roce 1919 napsal: „Celé letectvo je prakticky vzato dočasným důsledkem války, které nemá žádnou možnost uchytit se permanentně.“ Navzdory tomuto názoru ale RAF přetrvala, a dnes jde o nejstarší samostatné vzdušné síly na celém světě a vysoce respektovanou organizací, jež se ctí prošla 2. sv. válkou i všemi následnými konflikty, kde bylo zapotřebí nasazení letectva. Technika se postupem času změnila k nepoznání – v roce 1914 výzbroj RAF tvořily balony a křehké letouny ze dřeva a plátna, ale dnes, o 101 let později, již RAF disponuje supermoderními proudovými stroji, o kterých se zakladatelům RAF nikdy ani nesnilo. Základní motto této starobylé organizace se ale nezměnilo, a od roku 1912 až do současnosti je stále heslem RAF „Per ardua ad astra“, neboli „Přes nepřízeň osudu ke hvězdám.“

Per ardua ad astra "Přes nepřízeň osudu ke hvězdám"

War Thunder tým

V budoucnu přidáme "Britský rondel typ A-1" používaný na stranách
trupu letadla & "Britský rondel typ B" využívaný na
horizontálních plochách strojů do r. 1947

Pokud jste ještě britská letadla ve War Thunderu nevyzkoušeli, teď je dobrá
příležitost si to vyzkoušet. Jsou jednoduchá na ovládání a vhodná pro nováčky.