War Thunder background
Kanadské letectvo
Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.


RCAF Canadair Sabre CL-13 Mk.5/6, stroj č. 23445 444. perutě “Cobra”
kamufláž vytvořená hráčem MightyArrow | stáhnout zde


Během 1. sv. války v britských vzdušných sborech Royal Air Corps sloužilo na 22 800 Kanaďanů, neboť v té době ještě samostatné kanadské letectvo neexistovalo. Někteří z těchto kanadských letců dosáhlo vynikajících výsledků – za všechny jmenujme například Williama Bishopa, Williama Barkera či Raymonda Collishawa, kteří se stali jedněmi z nejúspěšnějších pilotů celé války. Jakékoliv pokusy o založení kanadských vzdušných sil ještě během války ale selhaly kvůli absenci podpory ze strany kanadské vlády, a první nezávislá kanadská letecká organizace tak vznikla až v roce 1920. V tento rok byly založeny Kanadské vzdušné síly (Canadian Air Force, CAF). Příslušníci CAF sloužili pouze na půl úvazku, nicméně o čtyři roky později byla CAF reorganizována na Královské kanadské vzdušné síly (Royal Canadian Air Force, RCAF) jakožto plně profesionální organizace.

Osádka a pozemní personál
428. bombardovací perutě RCAF

Původně šlo o převážně mírové a obranné síly, které na výcvik bojového létání kladly jen malý důraz - pokud už ale k bojovému výcviku došlo, konal se podle doktrín vzniklých během 1. sv. války. Letci se tak cvičili v taktickém průzkumu a navádění dělostřelectva ze vzduchu, to se ale týkalo jen malé části. Důvodem pro odsunutí bojového výcviku na vedlejší kolej byl šok z hrůz 1. sv. války, a s ním související ztrátu zájmu v ozbrojené síly. Hlavní úkoly RCAF v tomto období proto souvisely s programem Civil Government Air Operations (Civilní vládní vzdušné operace), který dbal na hlídkování proti pašerákům, ochrana lesů a experimentální vývoj motorů a mazadel schopných přestát tvrdé kanadské zimy. Stroje RCAF provozovaly i leteckou poštu, a kanadští poštovní piloti se v tomto oboru stali v mnoha ohledech průkopníky. Co se inventáře týče, nejpočetnějšími letouny RCAF během dvacátých let byly cvičné stroje Avro 504 a hlídkové létající čluny Curtiss HS-2L.

Ve třicátých letech byl svět zasažen Velkou hospodářskou krizí. Vážné ekonomické problémy se nevyhnuly ani Kanadě, a rozsáhlé rozpočtové škrty způsobily, že aktivita RCAF se během tohoto období výrazně snížila. Během následujících let, kdy se situace začala zlepšovat a financování bylo alespoň částečně obnoveno, se RCAF začala více soustřeďovat na bojový výcvik, neboť rychle se zhoršující situace v Evropě a nástup agresivních totalitních režimů v Německu a Itálii dávaly tušit, že válka je na spadnutí. Proběhly rozsáhlé snahy o přípravu RCAF na moderní válku, nicméně v době vypuknutí 2. sv. války v roce 1939 kanadské letectvo disponovalo pouze 4000 příslušníky a sotva 195 letouny, z nichž byla většina zastaralá a nevhodná pro prostředí moderní vzdušné války. Příprava této relativně malé organizace na světovou válku byla velkou výzvou, kterou ale Kanaďané přijali.

Využívaje dlouhého kanadského pobřeží byl zkonstruován celý řetěz základen námořních letounů, na kterých našlo zázemí přes 300 moderních strojů, od bombardérů Lockheed Hudson až po stíhačky Hawker Hurricane. Hlavním úkolem těchto letounů byla obrana kanadského pobřeží a ochrana spojeneckých lodních tras, jež byly pod neustálou hrozbou ze strany německých ponorek. Po pádu Francie na jaře 1940 pak byla jediná kanadská moderně vybavená stíhací peruť, No.1 Fighter Squadron, odeslána do Velké Británie, kde se účastnila slavné bitvy o Británii společně s jednotlivými kanadskými letci, jež byli zařazováni do perutí po celé RAF. Kanaďané se rovněž účastnily výcvikového programu Commonwealth Air Training, jež cvičil piloty ze zemí Commonwealthu pro nasazení v boji. Pro tento účel byla vybudována síť cvičných letišť a více než stovka leteckých škol po celé zemi. Během války bylo v Kanadě vycvičeno na 131 000 pilotů, z čehož 70 000 byli Kanaďané. Naprostá většina těchto letců pak byla nasazena na zámořských bojištích, jako např. severní Afrika, Barma, Cejlon, Středozemní moře, Malta a jiné.

Kanadští piloti nakonec létali s každým typem letadel, který tehdy byl ve službě – od transportních letounů až po těžké bombardéry. Největší kanadskou formací sloužící v Evropě byla 6. bombardovací skupina RCAF pod velením RAF, která sestávala ze čtrnácti kanadských bombardovacích perutí. Tato skupina vstoupila do války vybavena letouny Vickers Wellington a Handley Page Halifax, postupně ale byla přezbrojena na stroje Avro Lancaster. Dvanáct kanadských stíhacích perutí náleželo pod velení RAF Fighter Command – původně tyto perutě létaly na Hurricanech, aby byly později přezbrojeny na výkonnější stíhačky Supermarine Spitfire různých verzí a Curtiss P-40 Kittyhawk, Tomahawk a Warhawk.


RCAF Lancaster 419. perutě VR-R "Ropey", kamufláž vytvořená hráčem MightyArrow | stáhnout zde


Mnoho kanadských pilotů si během konfliktu vydobylo slávu a uznání. Kapitán George „Buzz“ Beurling se se svými jednatřiceti sestřely stal jedním z nejúspěšnějších stíhačů sil Commonwealthu, zatímco kapitán Richard „Dick“ Audet provedl 29. dubna 1944 vskutku husarský kousek, když zbraněmi svého Spitfiru zničil pět německých strojů během pěti minut, aby se později stal jediným pilotem RCAF, jež na svém kontě měl dva potvrzené sestřely německých proudových strojů Messerschmitt Me 262 a jeden sestřel pravděpodobný. Posádce letounu B-24 Liberator v protiponorkové roli pod velením nadporučíka Kennetha Moorea se pak podařilo během dvaadvaceti minut potopit hned dvě německé ponorky.

Dva kanadští letci rovněž obdrželi Viktoriin kříž (Victoria Cross, VC), nejvyšší vojenské vyznamenání zemí Commonwealthu – oba kříže ale byly uděleny posmrtně. První VC byl udělen kapitánu Davidu Hornellovi, jehož námořní Liberator byl těžce poškozen protileteckou palbou. Hornell zůstal v kokpitu a až do poslední chvíle držel stroj ve vzduchu, čímž za cenu vlastního života umožnil zbytku osádky bezpečně letoun opustit. Druhý Viktoriin kříž pak získal poručík Andrew „Andy“ Mynarski, jehož bombardér byl při nočním náletu zasažen německými nočními stíhačkami, a okamžitě se octl v plamenech. Zatímco osádka opouštěla stroj na padáku, Mynarski si povšiml, že ocasní střelec zůstal uvězněn v ocasní věži, zatímco trup bombardéru zachvacovaly plameny. Bez sebemenšího zaváhání se vrhnul do ohně, a s oblečením v plamenech se marně pokoušel střelce vyprostit, aby nakonec vyskočil v poslední možné chvíli. Jeho popáleniny ale byly příliš vážné, a Mynarski po pár hodinách zemřel. Pro zajímavost uvedeme, že ocasní střelec, poručík Pat Brophy, jako zázrakem přežil požár na palubě i dopad letounu na zem, a po válce tak mohl vyprávět o Mynarského statečnosti.

Po konci 2. sv. války byla velká část personálu RCAF demobilizována, a většina základen byla přestavěna na civilní letiště. Po příchodu éry proudových letounů (prvními proudovými stroji RCAF byly stíhačky Gloster Meteor) RCAF asistovala silám Spojených národů během Korejské války, kdy Kanaďané poskytli logistikou podporu a později vyslali i transportní letouny. V roce 1951 se Kanada stala hodnotným členem NATO, a do Evropy byla odeslána kanadská 1. vzdušná divize, v té době vyzbrojena letouny Canadair Sabre a CF-100 Canuck. Tato jednotka, tehdy již vyzbrojena moderními letouny CF-18 Hornet, na počátku devadesátých let podporovala koaliční jednotky během války v Perském zálivu, a v Evropě pak zůstala až do roku 1992, kdy byla po rozpadu Sovětského svazu stažena zpět na domovskou půdu. Od té doby se kanadské vzdušné síly účastnil mnoha operací, jako například bombardování Jugoslávie, války v Afghánistánu v roce 2003, a operace Unified Protector v Libyi v roce 2011.

Dnes je RCAF jedním z nejmodernějších letectev dneška, a její členové můžou být právem hrdí na bohatou a dlouhou historii této organizace.

War Thunder tým (autor: Jan Kozák)


V jedné z následujících aktualizací přidáme
emblém 416. rysí perutě:

 

 

Emblém vytvořen hráči Jej 'CharlieFoxtrot' Ortiz a Colin 'Fenris' Muir


Kolik z vás už má javorový list (RCAF rondel) na svém letadle?
Pokud ho nemáte, jednoduše naskočte do hry
a vyhrajte si ho - stačí vyhrát 25 her!

Přečtěte si více:
M1A2 SEP V2 TUSK II: Americký katafrakt
F-15 Eagle: Stoupá vysoko!
T-90M: Modernizovaný průlom
Challenger 3 (Prototyp): Hojnost bez vývrtu