War Thunder background
Major Marmaduke "Pat" Pattle
Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.


Hawker Hurricane Mk. IIB


Tento rok si 1. dubna britské královské letectvo RAF připomíná 97. výročí svého založení. Toto letectvo bylo zformováno v samém závěru 1. sv. války, a stíhací esa z bojů 1. sv. války se proto ještě nepočítala do statistik RAF; první stíhací esa samostatného britského letectva proto přišla až během 2. sv. války. Dlouho se věřilo, že nejúspěšnějším stíhačem RAF byl James "Johnnie" Johnson, jež měl na kontě 34-38 sestřelů. Byla zde ale malá skupina pilotů, kteří bojovali na polozapomenutém řeckém válčišti, a kryli ústup vlastních pozemních vojsk, zatímco čelili přesile letounů Osy pouze s omezenou podporou. Většina záznamů ohledně těchto pilotů byla zničena během ústupu přes Egejské moře, a proto trvalo mnoho let, než historikové zjistili, jaký byl osud pilotů stíhaček Hurricane pod velením majora Marmadukea "Pata" Pattlea.

Marmaduke ‘Pat’ Pattle

Marmaduke Thomas St. John Pattle se narodil 3. července 1914 v Butterworthu, městě nedaleko jihovýchodního pobřeží Jižní Afriky; jeho otec i dědeček byli oba vojáci, jež se po ukončení své služby stali právníky. Mladý Pattle byl svými učiteli ve škole považován za velmi bystrého chlapce, který nicméně postrádá pracovitost. Byl ale i schopným sportovcem a zručným mechanikem - od útlého dětství jevil zájem o modely Meccano, kterážto zábava postupně vedla k "hrabání se" v motorech a postupně i ke schopnosti v mladém věku řídit auto. Postupně se v něm ale probudila láska k létání, a v roce 1932 si podal přihlášku k jihoafrickému královskému letectvu SAAF. Zatímco jeho přihláška putovala skrz byrokracii, Pattle přijal zaměstnání na benzinové pumpě a později se stal horníkem ve zlatém dole. Jeho vůbec první let v letounu se pak udál právě během jeho hornické kariéry, kdy letěl dopravním letadlem těžařské společnosti.

Pohovor pro přijetí k SAAF proběhl v roce 1933, po něm byl ale Pattle odmítnut. Nezdar ho ale neodradil, a vedle zaměstnání si platil soukromé hodiny létání ve snaze přihlásit se znovu. Později vstoupil do řad Special Service Battalion, což byla vojenská organizace mající za cíl poskytnout mladým lidem práci v časech Velké hospodářské krize. Zde se k Pattleovi dostal propagační plakát britské RAF, která aktivně rekrutovala piloty ze zemí Commonwealthu. Pattle se rozhodnul rychle, odcestoval do Londýna, a tentokrát u přijímacího pohovoru uspěl. V červnu 1936 pak započal svůj letecký výcvik.

Výcvikovým procesem Pattle procházel bez větších obtíží - zvláště schopný byl ve věcech mechaniky. Poté, co byl ohodnocen jako vynikající pilot, byl Pattle přeřazen k výcviku pro stíhací letouny, a po ukončení výcviku se jeho první operační jednotkou stala 80. peruť umístěná na základně RAF Kenley, jež byla vyzbrojena stroji Gloster Gladiator Mk.I; zde ale setrval jen krátkou dobu, než byl převelen na základnu RAF Debden v Essexu. Obvinění z lenosti, které na něj bylo uvaleno během dětství, bylo rychle zapomenuto, a Pattle si brzy vybudoval reputaci schopného pilota i důstojníka. V červenci 1937 byl povýšen do hodnosti nadporučíka, a jeho nezanedbatelný talent pro štábní funkci mu vynesl pozici adjutanta perutě. V dubnu 1938 pak Pattle prošel křtem ohněm, když byla jeho peruť nasazena v Egyptě. Zde letouny RAF prováděly útoky na pozice rebelů, jež povstali proti britské koloniální nadvládě.

Když v září 1939 vypukla 2. sv. válka, Pattle již sloužil v pozici velitele letky. Zatímco ale stíhací perutě v Evropě sváděly zuřivé boje s Luftwaffe nad Francií, Norskem a později i Británií, Pattleova peruť byla ponechána v Egyptě mimo boj, a mohla tak jen sledovat své kolegy, kteří vyráželi do boje.

Havarovaný Fiat CR.42, Severní Afrika 1940/41. Pattle sestřelil 14 těchto letadel

V červnu 1940 do války vstoupila Itálie, a britské síly v severní Africe náhle čelily italské armádě. 80. peruť se nicméně do akce dostala až v srpnu, když byla odeslána na frontu jako náhrada 33. perutě, odeslané do zázemí k doplnění stavů a odpočinku. Letka "B" pod Pattleovým velením byla dislokována v Sidi Barrani nedaleko libyjských hranic, a 4. srpna 1940 se Pattle poprvé střetl s letouny nepřítele. Hned ve svém prvním vzdušném boji získal první sestřel, když poslal k zemi italský bitevní letoun Breda Ba.65 a vzápětí i dvojplošnou stíhačku Fiat CR.42. Krátce na to byl ale jeho Gladiator zasažen palbou jiného stroje CR.42 a Pattle byl nucen svůj letoun opustit na padáku - je velmi pravděpodobné, že jeho přemožitelem byl Franco Lucchini, podle mnohých nejlepší italský stíhač 2. sv. války. Pattle naštěstí nebyl zraněn a mohl se do boje vrátit rychle. Jen o čtyři dny později sestřelil dva CR.42, a počátkem září byl povýšen na kapitána.

Po krátkém odpočinku a přezbrojení na vylepšené Gladiatory Mk.II byla 80. peruť odeslána do Athén, kde měla asistovat při obraně Řecka proti Italům. Vzdušné boje s letouny Regia Aeronautica byly časté, a Gladiatory se začaly setkávat s moderními protivníky, jako byly bombardéry Savoia-Marchetti SM.79 Sparviero, či jednoplošné stíhačky Fiat G.50. Většinu soupeřů ale stále tvořily dvojplošné stíhací letouny, a obloha nad Egejským mořem se tak stala jedním z posledních vzdušných válčišť, kde proti sobě na obou stranách stály dvojplošníky. Do konce roku 1940 si Pattle nárokoval 14 sestřelů včetně množství pravděpodobných a sdílených sestřelů, stejně jako poškozených nepřátelských strojů.

Na konci ledna 1941 byl v boji zabit velitel 80. perutě, major William Hickey, kterému při snaze opustit jeho hořící Gladiator shořel padák. Pattle společně se svým kolegou William Valem (rovněž stíhací eso) celou událost sledoval na vlastní oči, a jakožto adjutantovi na něj náhle přešlo velení nad celou perutí, oslabenou ztrátami a únavou pilotů. V únoru 1941 byl Pattle vyznamenán Záslužným leteckým křížem (Distinguished Flying Cross, DFC), a jen o týden později byla jeho peruť přezbrojena na stíhačky Hawker Hurricane. Pattle se s novými stroji sžil rychle, a hned během prvního letu na Hurricanu sestřelil stíhačku G.50. Poslední únorový den pak byl okamžikem velkého Pattleova triumfu, kdy si během jednoho dne nárokoval čtyři sestřely jisté a jeden pravděpodobný.

Pattle (šestý z prava),
33. peruť, 1941

V březnu získal Pattle ke svému kříži DFC stužku, byl povýšen na majora a bylo mu svěřeno velení nad 33. perutí RAF, která rovněž operovala nad Egejským mořem. Unavení piloti 33. perutě ho přivítali přinejmenším vlažně, neboť se domnívali, že by se velení měl ujmout příslušník perutě namísto důstojníka "zvenku". Pattle ale brzy po příjezdu postavil peruť na nohy svými vysokými požadavky na piloty i na pozemní personál, a koncem měsíce se peruť přesunula do Larissy.

V dubnu 1941 začala nad Řeckem operovat Luftwaffe, zatímco síly RAF v oblasti se musely potýkat se ztrátami na pilotech a strojích, stejně jako se zhoršující se zásobovací situací. Šestého dubna Pattleovy letouny zaútočily na formaci osmi německých stíhaček Messerschmitt Bf 109, a pět z nich sestřelily bez jediné vlastní ztráty, z toho dva německé letouny si připsal sám Pattle. Ten neustále podával vynikající výkony, ačkoliv byl neustálým bojem extrémně vyčerpán a ještě k tomu navíc onemocněl - 19. dubna během jediného dne poslal k zemi celých šest nepřátelských strojů.

Devatenáctého dubna se začaly britské síly z Řecka stahovat. Pattle, trpící horečkami, hned následující den ráno sestřelil další tři letouny nepřítele, pak ale ulehl na lůžko, kde se třásl horečkou pod přikrývkami. Když se ale večer rozezněl poplach, jak se k základně blížily bombardéry Osy, Pattle se i přes svůj špatný zdravotní stav vypotácel z ubikací, vyškrábal se do kokpitu svého Hurricanu, a ignoroval přitom výkřiky svých podřízených, kteří se snažili mu ve vzletu zabránit. Zatímco německé těžké stíhačky Messerschmitt Bf 110 svými kulomety a kanóny ničily zaparkované letouny a letištní zařízení, Pattle vzlétnul a vedl poslední zbytky 33. a 80. perutě do boje. Posledních patnáct Hurricanů (v jednom z nich seděl i později světoznámý spisovatel Roald Dahl) se tak postavilo zhruba devadesáti nepřátelským letounům. Po vypuknutí zuřivé vzdušné bitvy nad Eleusinským zálivem Pattle podle všeho dokázal i přes svůj zdravotní stav sestřelit jeden letoun Bf 109 a jeden Bf 110, pak ale byl jeho Hurricane napaden dvojicí stíhaček Bf 110, zatímco se Pattle snažil pomoci jinému Hurricanu. Jimmy "Kettle" Kettlewell, jeden z Pattleových spolubojovníků, později vypověděl, že viděl jeden Hurricane, jak se řítí k hladině moře v plamenech a s pilotem zhrouceným v kabině, zatímco dva letouny Bf 110 jej pronásledovaly a pokračovaly v palbě. Kettlewell jednu z těžkých stíhaček sestřelil, pak byl ale sám sestřelen a utrpěl zranění. Ten den bylo ztraceno pět Hurricanů, a historici se domnívají, že hořící Hurricane, který byl spatřen Kettlewellem, patřil právě Pattleovi. Tělo ani vrak nebyly nikdy nalezeny.

Jak již bylo řečeno, ze záznamů o činnosti RAF nad Egejským mořem se zachovala jen velmi malá část, obecně přijímaným názorem ale je, že Marmaduke Pattle sestřelil alespoň 50 nepřátelských strojů, k čemuž byly připočteny dva potvrzené sestřely sdílené, jeden sdílený sestřel pravděpodobná, a sedm pravděpodobných sestřelů. Definitivní počet sestřelů se již asi nikdy nedozvíme, ale jisté je, že tento hrdina z Jižní Afriky, který stále ještě sedí v kokpitu svého Hurricanu kdesi na dně Eleusinského zálivu, může být právoplatně prohlášen nejúspěšnějších spojeneckým stíhačem celé 2. světové války.

War Thunder tým (autor: Mark Barber)


V jedné z nadcházejících aktualizací přidáme emblém 80. perutě RAF:

Emblém vytvořen hráčem Jej 'CharlieFoxtrot' Ortiz


Jaké je vaše nejčastěji sestřelené letadlo?

Zanechte nám na fóru komentář a pořádně to ostatním ve hře natřete.

Přečtěte si více:
Sledujte Air Superiority 2024 a získejte unikátní ceny z Twitch Drops!
Den amerických ozbrojených sil: Oslavujeme s novým emblémem!
Fair Play: květen 2024
Den vítězství ve War Thunderu!