---

Macchi 202 "Folgore" 378. perutě, 155 skupiny, sériové číslo: 378-4 (MM7711) Gela, srpen 1942.
Kamufláž vytvořil PorcoRosso86 | stáhněte zde

Italské vzdušné síly, v italštině zvané Regia Aeronautica, vznikly oficiálně v roce 1923 jako nezávislý útvar spadající pod italské ozbrojené síly. Jako první letectvo na světě provedlo na konci října 1911 první průzkumný a bombardovací let. V meziválečném období měla před sebou Regia Aeronautica zdánlivě zářnou budoucnost. Díky lidem, jako byl generál Italo Balbo, který vypracoval přelomovou taktiku nasazení leteckých sil, kterou pak přejal celý zbytek Evropy, se zvyšovala prestiž a proslulost italského letectva. To bylo podtrhnuto dalšími prvenstvími, jako byl například přelet letky těžkých bombardérů přes oceán. Italský letecký průmysl byl jedním z nejlepších na světě a italské těžké bombardéry neměly ve své době konkurenci.

Letoun Macchi MC.200 Saetta doprovází bombardéry S.79 nad severní Afrikou

V polovině 30. let se ale začala Regia Aeronautica pomalu měnit. Generál Italo Balbo, který byl její hlavní hnací silou, tragicky zahynul v italské kolonii v Etiopii, když ho omylem zasáhla italská protiletadlová palba. S jeho odchodem zmizela i jasná vize, kterou se italskému letectvu snažil vtisknout. Zbylo po něm několik velice talentovaných, a dobře vycvičených pilotů, kterým ale chyběl stejně kvalitní velitel. Regia Aeronautica bojovala v mnoha bitvách během Španělské občanské války po boku španělských nacionalistů a jejich spojenců z německé legie Kondor. Také se účastnila šarvátek a náletů v Etiopii. Jejich protivníci ale neměli ani dostatečné počty, a navíc byla jejich technika zastaralá, v případě Etiopie prakticky neexistovala. Kvůli tomu začal Mussolini vkládat do italského letectva až přilišnou důvěru, a začal věnovat peníze a suroviny jiným odvětvím.

Počátkem 2. světové války měla Itálie nejmenší letectvo ze všech tří zemí Osy. Ačkoliv měla k dispozici přibližně 3500 letadel, pouze polovina z nich byla v letuschopném stavu, a jenom každé desáté byl moderní stroj, jako Macchi MC.200, Fiat G.50, nebo Savoia-Marchetti SM.79, který byl později označován za nejlepší torpédový bombardér v historii. Italské letectvo bylo sice stále impozantní, ale táhlo ho k zemi několik nedostatků. Hlavním problémem byly montážní postupy v italských továrnách, které byly zastaralé, nedostatek a špatné využití vysílaček, a ačkoliv jim nechyběli talentovaní piloti, byli nedostatečně výcvičeni v letecké taktice. Regia Aeronautica se účastnila ve 2. světové válce bojů na mnoha frontách, většinou po boku jejích německých spojenců. Například Bitva o Británii a Francii, nebo obléhání Malty a Gibraltaru, kde italská letadla sehrála významnou roli.

Jediný italský bombardér dlouhého doletu - Piaggio P.108

Příměří vyhlášené v roce 1943 rozdělilo italské letectvo do dvou samostatných sil. Na straně Spojenců stálo Královské italské útočné letectvo (Aviazione Cobelligerante Italiana – ACI), zatímco na severu Itálie vzniklo Národní republikánské letectvo (Aeronautica Nazionale Repubblicana - ANR), které se přidalo na stranu Osy. V této fázi války byli Italové vyzbrojeni letouny, které se mohly směle postavit jakýmkoliv strojům Spojenců, nebo Osy - jmenovitě Reggiane Re.2005, Fiat G.55 a Macchi MC.205, který byl považován za jeden z nejlepších stíhacích letounů celé války. Kvůli jejich pozdnímu uvedení ale neměly nemohly nijak zásadně ovlivnit konflikt. Tyto dvě letecké síly se nikdy nesetkaly v přímém boji, a ačkoliv bojovaly za rozdílné strany, stále byly kompletně italské. Italové ztratili okolo 5000 letadel, a nárokovali si sestřely přibližně stejného počtu letounů. I když nebylo v Itálii zvykem vést záznamy o individuálních vítězstvích, někteří piloti si vedli osobní deníky. Podle nich byli nejúspěšnější italští letci Franco Lucchini a Adriano Visconti - oba si nárokovali 26 sestřelů. Obě letectva se po vyhlášení Italské republiky 2. června 1946 spojila do jednoho – Aeronautica Militare (Vojenské letectvo).

I přes komplikovanou historii se italské letectvo ukázalo být zdatným protivníkem, a i když se mu nedostalo tolik pozornosti jako jiným zemím, bez nadsázky mělo významný vliv na výsledek Druhé světové války.

War Thunder tým (autor: Sergej Hrustić)

V jedné z následujících aktualizací implementujeme do
War Thunderu emblém '377. samostatné perutě':
A také emblém '150. perutě, 2. skupiny':