Prémiový dvouplošník I-153P s dvojicí kanónů ŠVAK, můžete si ho zakoupit za 950

Semjon V. Vladimirov se narodil 3. února 1895 ve městě Klin, poblíž Moskvy. V roce 1935 tento sovětský inženýr vyvinul těžký kulomet ŠVAK, který byl postaven na starším modelu ŠKAS ráže 7.62 mm z roku 1932. Byl to vůbec první, původně sovětský 20 mm automatický kanón určený pro letadla.

Semjon V. Vladimirov

Ačkoliv byla tato nová zbraň, vyvinutá mezi lety 1935 a 1936, založena na v praxi odzkoušené konstrukci, nebylo jisté, jak se bude chovat při použití ve vzdušných soubojích. Také se nevědělo, jak bude instalace těchto zbraní ovlivňovat letové charakteristiky letounu, a proto byly zkoušky svěřeny známému pilotovi V.P.Čkalovi. Ten je odzkoušel nainstalované na letadle I-16, a zkoušky proběhly úspěšně. V roce 1936 tedy ŠVAK vstoupil do sériové produkce.

Vladimirov, ještě než se stal proslaveným designérem leteckých zbraní, se narodil do rodiny pracovníků na železnici. Není tedy překvapení, že se rozhodl jít v jejich šlépějích a vystudoval Mechanickou a Technickou univerzitu v Ivanově-Voznesensku. Jeho zaměstnání se vždy týkalo techniky, ať už pracoval jako mechanik spřádacích strojů, nebo jako zámečník a technik v dolech na Sibiři a Dálném východě. Během Ruské revoluce bojoval jako partizán v pohoří Altaj, a později se přidal k Rudé armádě, bojoval ve střední Asii a také na Krymském poloostrově, kde byl pověřen velením nad jednotkou obsluhující vyhledávací reflektory.

Po propuštění z Rudé armády v roce 1922 se Vladimirov přestěhoval do Tuly, kde pracoval jako zámečník v místní továrně na zbraně. Jeho talent nezůstal bez povšimnutí a Vladimirov se stal inženýrem pracujícím v 15. Ústřední konstrukční kanceláři. Tam pracoval na vytvoření automatické zbraně určené ke střelbě munice původně určené do revolveru Nagant. Během 30. let pokračoval v návrzích zbraní a účastnil se také vývoje podvozku pro pěchotní kulomet Maxim. Tato zaštítěná konstrukce na třech kolech byla používaná v průběhu celé Druhé světové války. Kromě pěchotních zbraní se Vladimirov podílel také na vývoji letounové výzbroje. Ze všech jeho vynálezů se do masové produkce dostaly jenom kanóny ŠVAK ráže 12,7 mm a 20 mm.

'Špitalnyi-Vladimirov Aviatsionnyi Krupnokalibernyi' (ŠVAK)

Neusnul na vavřínech, a v roce 1943 vytvořil nový těžký kulomet na základě automatického kanónu B-20, který používal 14,5 protitankové střelivo z pušky PTRD. V roce 1944 se tato zbraň, pojmenována CPV-44, dostala do výroby a začala být instalována na sovětská vozidla pod označením KPVT. Dodnes lze tuto zbraň na ruských vojenských vozidel nalézt.

Semjon Vladimirov byl mnohokrát vyznamenán za svou práci zbraňového inženýra. V roce 1949 mu byla udělena Stalinova cena 1. Řádu, peněžní cena za jeho výjímečný přínos Sovětskému svazu.

Vladimirov zemřel při nehodě 12. července 1956, kdy utrpěl velmi vážná zranění při rozebírání kulometu vlastní konstrukce. Byl pohřben ve městě Kovrov.