---

M103 "Old Wolf", kamufláž vytvořena hráčem STALINGRAD34RUS | stáhnout zde

První těžké tanky se v ozbrojených silách Spojených států začaly objevovat už během 1. Světové války. Spolupráce britských a amerických inženýrů vyústila v těžký tank Mark VIII, který byl také znám pod jménem: „tank svobody“. V té době pracovalo několik amerických společností na různých projektech, jako byl například benzínovo-elektrický prototyp Holt, a také parou poháněný tank navržený inženýry americké armády. Do sériové výroby se ale nakonec dostal Mark VIII, a byl zařazen do výzbroje americké armády. V následujícím období mezi válkami se vývoj těžkých tanků zastavil. Ministerstvo obrany zastávalo názor, že se těžké tanky nehodí do moderního konfliktu a dávalo přednost vývoji lehkých a středních tanků. Nové modely těžkých tanků se nevyvíjely, a to je i důvod, proč zůstal Mark VIII ve výzbroji až do roku 1936, kdy byl konečně pro naprostou zastaralost vyřazen.

M6A1 Heavy tank, první skutečně těžký tank amerických pozemních jednotek

S vypuknutím druhé světové války se ale zároveň oživil zájem o těžké tanky. S tím, jak se z Evropy dostávaly zprávy o německých vítězstvích, byla najednou poptávka po tancích, které by byly účinné v podpoře pěchoty i protitankovému boji, obrovská. V květnu 1940 se Výbor pro vyzbrojování rozhodl zadat poptávku na vývoj nového, padesátitunového tanku. První plány počítaly s vícevěžovou konfigurací. Vozidlo mělo být vyzbrojeno hlavním 75mm dělem, přídavným 37mm kanónem, a dále 20mm kanónem a šesti 7.7mm kulomety. Návrh vícevěžového tanku byl ale rychle zamítnut. Po přepracování byla v červenci 1940 představena dřevěná maketa těžkého tanku T1. Nový návrh počítal s plně otočnou věží vyzbrojenou 76,2mm dělem a přídavným 37mm kanónem. Tank měl být poháněn motorem Wright G-200, který dokázal vyvinout 960 koňských sil a tuto sílu měl přenášet na pásy skrze hydraulickou převodovku. Komplikace během vývoje této převodovky ale vedly ke zpoždění celého projektu, a nakonec bylo rozhodnuto o jejím nahrazení převodovkou s měničem. Nové vozidlo bylo vyrobeno v dubnu 1941 firmou Baldwin Locomotive Works, a dostalo označení T1E2. 8.prosince 1941 bylo předvedeno nejvyššímu velení americké armády, a dočkalo se kladného přijetí. Na projektu byly provedeny mírné vylepšení a T1E2 se započal vyrábět sériově, již pod označením M6. Do výroby byla schválena i verze T1E3 se svařovanou korbou, pod označením M6A1. Následné testy ale prokázaly značné problémy nového vozidla, a to se tak nikdy nedostalo do boje. Další pokus bylo vyzbrojit stávající tank novým dělem T5E1 ráže 105mm. Po instalaci nové věže dostal prototyp označení M6A2E1. Jeho další vývoj byl ale v srpnu 1944 zastaven.

T32 Heavy tank, vylepšená verze M26 Pershing ve War Thunderu

I přes tyto neúspěchy se Spojené státy nevzdaly myšlenky na těžký tank. V roce 1944 proto běželo souběžně několik různých projektů jejich vývoje. Prvním z nich byl projekt těžkého tanku T28, který byl navrhován jako průlomové a útočné vozidlo, které mělo být vyzbrojeno 105mm dělem T5E1 a jeho pancíř měl mít zepředu tloušťku až 305mm. Tento stroj byl později přeznačen na T95 samohybné dělo, protože jeho kanón nebyl umístěn ve věži. Po dokončení v srpnu 1945 byl prototyp otestován ve zkušebním areálu v Aberdeenu. Vývoj vozidla ale neměl vysokou prioritu a byl v roce 1947 zrušen úplně. Další projekty započaly poté, co do Spojených států dorazily podrobné rozbory německých těžkých tanků, jako Tiger a Tiger II. V říjnu 1944 byla objednána výroba čtyř pilotních kusů těžkých tanků – dva dostaly označení T29 a měly být vyzbrojeny dělem T5E1 ráže 105mm, které bylo použito u M6A2E1 a T28. Další dva kusy dostaly označení T30 a měly dostat kanón T7 ráže 155mm. Oba tanky poháněl motor Ford GAC přes „cross drive“ převodovku. T29 dokonce dospěl do fáze odsouhlasení sériové produkce, ale s koncem druhé světové války se poptávka po těžkých tancích zmenšila. Některé z prototypů byly vybaveny dělem T53 ráže 120mm a přejmenovány na T34. V té době Výbor pro vyzbrojování zjišťoval možnost výroby těžkého tanku, který by používal většinu součástek ze středního tanku M26 Pershing. Prototyp dostal označení T32 a byl dokončen v roce 1946. Žádný z těchto tanků se nedostal do sériové výroby, ale otestovala se na nich spousta technických řešení a postupů, což se v budoucnu vyplatilo.

M103 je poslední těžký kousek amerického těžkého stromu

Poté, co 7.května 1945 Sověti na vítězné přehlídce v Berlíně představili těžký tank IS-3, americké Nejvyšší velení si bylo vědomo hrozby, kterou tento stroj představoval. Kvůli tomu započal nově zřízený program Válečné oddělení pro výzbroj práci na vytvoření adekvátních požadavků pro vývoj těžkého tanku schopného bojovat proti IS-3. V roce 1948 začaly práce na novém těžkém tanku s označením T43. Návrh zahrnoval 120mm dělo, lehčí verze zbraně použité již u prototypu T34. Za dva roky byla hotova maketa v plném měřítku. Vypuknutí Korejské války vyvinulo na designéry tlak, ale i přesto se 300 vyrobených tanků nestihlo zapojit do konfliktu, protože byly dokončeny až v roce 1953. Testování, které proběhlo ve Fort Knox odhalilo chyby v návrhu a americká armáda vozidlo odmítnula. Po provedených opravách a změnách byly tanky T43E1 přeznačeny na M103. Ty byly posléze nasazeny v západní Německu.

Američtí inženýři experimentovali dále – dva podvozky M103 byly vybaveny novou věží se 120mm dělem s automatickým nabíjením. Tyto prototypy byly označeny jako T57, ale spolehlivost nabíjecího systému nebyla dostatečná, a nápad se proto neujal. S přicházející novou kategorií bitevních tanků byly těžké tanky odsunuty stranou. Počátkem 60. let 20.století vývoj těžkých tanků ve Spojených státech nadobro skončil.