War Thunder background
Indonéské letectvo
Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.


P-51 Indonéského letectva, kamufláž vytvořena hráčem __StrafeMike__ | stáhnout zde


Před několika stoletími ještě nebylo rozlehlé souostroví, dnes známé jako Indonésie, nijak pojmenováno. Až evropští mořeplavci dali ostrovům jejich jména - nejčastěji se pak zmiňovali o "Východní Indii", v angličtině "East Indies". Slovo "Indies" vzniklo z řeckého slova "Indus", označujícího řeku protékající Pákistánem, a později ze stejného slovního základu vznikl i moderní název souostroví, Indonésie (kombinace slov "Indus" a "nésos", značící ostrov). Ostatní názvy pro tento region byly "Pobřežní jihovýchodní Asie", případně "Malajsie".

B-25 Mitchell
Indonéského letectva

V roce 1595 přistála na ostrovech první nizozemská expedice, a Nizozemci postupně kolonizovali celé souostroví, během čehož čile obchodovali s kořením a exotickým zbožím - zisky z tohoto obchodu pak z Nizozemska vytvořily de facto supervelmoc té doby. Důsledkem bylo založení mnoha měst a komunikací, a zároveň i rostoucí národní sebeuvědomění u domorodého obyvatelstva. Oblast později dostala název Nizozemská východní Indie, a Nizozemsko tyto kolonie drželo po následující staletí.

O více než tři století později, 8. března 1942, nizozemské jednotky na ostrovech po marném pokusu ubránit se náporu japonských císařských vojáků kapitulovaly, a Nizozemská východní Indie přešla pod japonskou okupaci. Pro Japonce bylo území velmi cenné, neboť se na něm nacházely kaučukové plantáže a ropné rafinerie - oboje nesmírně důležité pro japonský průmysl. Obyvatelé, snažící se o získání nezávislosti na Nizozemsku, původně vítali Japonce jako osvoboditele, nicméně represivní praktiky okupantů toto nadšení brzy udusily. Během tří let japonské okupace následně podle zprávy Spojených národů zemřely zhruba čtyři miliony ostrovanů.

Patnáctého srpna 1945 se japonské síly v oblasti vzdaly, a území se vrátilo pod správu Nizozemska. Národní hnutí, jež během okupace nabralo sílu, ale využilo slabosti Nizozemska, vyčerpaného válkou, a vůdci nacionalistů Sukarno a Mohammad Hatta vyhlásili nezávislou Indonésii. Toto nebyl spontánní akt - Sukarno i Hatta připravovali podhoubí pro vyhlášení nezávislosti již během japonské okupace. Když se pak Japonci vzdali, Indonésanům náhle do rukou padlo velké množství zbraní, letadel a vybavení - určitá část Japonců se dokonce přidala do řad Indonésanů.

Základ budoucího indonéského letectva proto vznikl velice rychle, a skládal se z pestré směsice japonských strojů - přemalování výsostných znaků zahrnovalo pouze zamalování dolní poloviny tradičního japonského rondelu "Hinomaru". Indonésané tak náhle disponovali stíhačkami Micubiši A6M různých verzí, Nakadžima Ki-84 a Ki-43, a množství bombardérů Micubiši, od starších G3M, přes Ki-21 až po moderní Ki-67 "Hiryu" a Ki-49 "Donryu". Tyto stavy doplňovala i hrstka nizozemských letounů, šlo především o letouny americké výroby jako například Brewster Buffalo či P-36 Mohawk, doplněné nizozemskými stroji Fokker D.XXI či Fokker C.X. Oficiálním dnem vzniku indonéského letectva je 29. červenec 1947 - originální název zní "Tentara Nasional Indonesia-Angkatan Udara" (zkratka TNI-AU).

Indonéský Nakadžima Ki-43 Oscar
použitý ve válce o nezávislost

Nizozemci samozřejmě neseděli se založenýma rukama, a pokusili se nacionalisty potlačit. Nizozemské letectvo podniklo několik náletů na letiště, a podařilo se jim velké množství strojů s indonéskými barvami zničit na zemi, nicméně jak Indonéská národní revoluce nabírala na síle, indonéské letectvo rovněž začalo útočit - v den založení letectva provedla trojice strojů nálet na nizozemská kasárna v Semarangu, Salatize a Ambarawě, na která svrhla zápalné pumy. Indonéské akce nenapáchaly žádné vážné škody, nicméně psychologický efekt na koloniální síly byl znatelný, neboť Nizozemci se domnívali, že jejich nálety indonéské letectvo zcela zničily.

V roce 1949, po nátlaku Spojených národů, Nizozemsko konečně uznalo nezávislost Indonésie. Koloniální jednotky opustily ostrovy, a zanechaly za sebou své vybavení - Indonésané tak získali větší množství strojů americké provenience, například bombardéry B-25 Mitchell a A-26 Invader, hydroplány PBY-5a Catalina, dopravní C-47 Dakota či cvičné letouny T-6 Texan. Tyto letouny vytvořily páteř indonéského letectva, a do konce čtyřicátých let vstoupilo TNI-AU do tryskové éry nákupem proudových stíhaček de Havilland Vampire - ve stejném období se červenobílý rondel výsostných znaků změnil na bílý pětiúhelník se silným červeným okrajem.

Bějem padesátých let zmítala Indonésií politická nestabilita, a vypuklo několik lokálních povstání proti legitimní vládě, během kterých bylo nasazeno i letectvo - rebelové totiž často ukořistili určitou část inventáře TNI-AU. Při těchto střetnutích indonéští piloti prošli křtem ohněm - například v roce 1958 kapitán Ignatius Dewanto, pilotující stíhačku P-51 Mustang, poslal k zemi bombardér Douglas A-26 Invader, jež náležel do stavu rebelů z hnutí Permesta a byl pilotován agentem CIA Allenem Popem (neoficiálně byl součástí americké operace Haik, mající za cíl zabránit přechodu Indonésie ke komunismu - CIA ale dodnes existence takové operaci popírá).

Během šedesátých let v Indonésii posílil vliv komunistické strany, což zemi sblížilo s SSSR. Díky tomu do Indonésia začaly proudit dodávky sovětských proudových letounů, jako byly například stíhačky Lavočkin La-11, MiG-17, MiG-19, MiG-21 a cvičné MiG-15UTI (poslední jmenované byly zaslány Československem). Transportní flotila získala letouny Antonov An-12, československé Avie 14 (v Československu vyráběné Iljušiny Il-14) a vrtulníky Mi-4 a Mi-6. Když pak byly doručeny bombardéry Tupolev Tu-16, stalo se TNI-AU jediným letectvem jihovýchodní Asie, schopného provádět strategické bombardování. V tomto období proběhla operace Trikora, mající za cíl potlačit nizozemské pozice na Papue-Nové Guineji. Nizozemské jednotky se odtud stáhnuly v roce 1963, opět po nátlaku ze strany Spojených národů. Rovněž došlo k pohraničnímu konfliktu s Malajsií o hranice Kalimantantu a Singapuru, a o Molucký průliv.

V roce 1965 proběhl převrat, prokomunistická vláda byla svržena, a nový, silně protikomunistický režim pod vedením generálmajora Suharta se ujal moci. Přerušení styků se zeměmi východního bloku ale mělo za následek vážné nedostatky náhradních dílů (nezapomeňme, že většina strojů TNI-AU byly letouny sovětské výroby), a počátkem sedmdesátých let bylo letuschopných pouze 15-20% letounů. Sovětské letouny byly postupně rozprodány a letectvo se ocitlo prakticky bez strojů. Situace se změnila během sedmdesátých let, kdy byly dodány australské stíhací letouny CAC Sabre, následované cvičnými americkými Lockheedy T-33 Shooting Star a helikoptérami Sikorsky H-34. Během následujících let Američané do Indonésie dodali letouny jako Northrop F-5E/F Tiger II (jakožto náhrada za MiGy-21) a OV-10 Bronco. Akvizice západních letounů pokračovala i během let osmdesátých, kde byly zakoupeny letouny F-16 Fighting Falcon a francouzské Dassault Mirage 2000.

V roce 1999, kvůli krvavému potlačení postání na Východním Timoru, bylo na Indonésii uvaleno zbrojní embargo, a dodávky západních letounů skončily. Indonésané se proto opět obrátili na Rusko, které v následujících letech začalo dodávat stíhací stroje Suchoj Su-27 a Su-30, helikoptéry, řízené střely (R-73, R-77, Kh-59 apod.) a radarové vybavení. Po konci amerického embarga v roce 2005 pak Američané darovali Indonésii 24 strojů F-16.

V současné době jsou stíhací síly TNI-AU tvořené ruskými stroji Su-27SK/SKM a Si-30MK/MK2, doplněné letouny F-16 A/B Block 15 a F-16 C/D Block 32+, jež jsou postupně vylepšované do standardu Block 52. Stavy doplňují lehké bitevníky BAe Hawk 209 a stíhačky F-5E/F - ty mají být v nejbližších letech nahrazeny buď stroji F/A-18E/F Super Hornet, JAS-39 Gripen, Eurofighter Typhoon či Suchoj Su-35. Při protipovstaleckých operacích jsou využívány turbovrtulové stroje Embraer EMB 314 Super Tucano. Transportní úkoly jsou plněny letouny CASA C-212, C-295 a C-235, dále pak Lockheed C-130 Hercules (včetně vzdušného tankeru KC-130B) a Fokker F28, zatímco vrtulníková flotila se sestává ze strojů Eurocopter EC725, AS332 Super Puma či Bell 412.

War Thunder tým (autor: Joe Kudrna)


V jedné z následujících aktualizací do hry přidáme emblém Indonéského letectva:


Emblém vytvořen hráčem Colin 'Fenris' Muir


Uvidíme se na obloze
Přečtěte si více:
Sledujte Thunder CUP 2024 a získejte unikátní odměny skrze Twitch Drops!
Call of the Dragon: Získejte Objekt 292!
Testování mechaniky vážného poškození
Aigle je zpátky u příležitosti svého spuštění na vodu!