Bf 109 G-2/Trop 6./JG 53 "Žlutá 6" , Sicílie, první polovina roku 1943
kamufláž odemknutelná za sestřelení 180 nepřátelských letadel

Po drtivé porážce v severní Africe a Tunisu se italové rozhodli zřídit obrannou linii okolo Apeninského poloostrova. Pro tuto obranu bylo k dispozici asi 30 divizí, ačkoliv mnoho z nich nebylo řádně vycvičeno a nehodily se tak pro boj v první linii. Na Sicílii silám Osy chyběly lidské síly a materiál. I když si jednotky jako 4. "Livorno" motorizovaná pěchotní divize (původně Horská divize) a 28. "Aosta" pěchotní divize udržovaly hrozivou pověst, většina jejich sil byla roztroušena na klíčových místech po pobřeží ostrova.

Mapa spojeneckého vylodění na Sicílii 10. července 1943

315 000 mužů 6. italské armády pod velením generála Alfreda Guzzonia doplnily německé síly vedené polním maršálem Albertem Kesselringem. Z 80 000 německých vojáků, kteří byli k dispozici, vytvořily jednotky 1. tankové divize Hermanna Goringa a 15. divize tankových granátníků německé armády jádro německých sil. Vojáci nevhodní pro boj v první linii byli přeřazeni k podpůrným činnostem u Luftwaffe a německé armády.

Při invazi spojeneckých jednotek v noci z 9. na 10. července byl ostrov bombardován spojeneckými letouny, jejichž piloti měli za úkol likvidovat letiště, silnice, železnice a přístavy. Těsně po půlnoci chladné a větrné noci na 10. července přistáli britští a američtí parašutisté kousek od sicilského pobřeží. Kvůli silným větrným poryvům bylo mnoho z nich odchýleno z kurzu, ovšem i těm se podařilo mezi obránci vyvolat zmatek a paniku, takže poté při vylodění měli útočnici jednodušší práci

Vzdušná a námořní podpůrná palba likvidovala pobřežní obrannou linii a mezi obránci působila mnoho obětí. Statečnost těchto jednotek je ale nezpochybnitelná – v mnoha případech odhodlaně bojovali, byli ale omezeni nedostatkem výcviku a zásob, a navíc čelili velké přesile. Nebyli tak schopni ubránit se koncentrované síle britské 8. a americké 7. armády. Italské síly byly rozesety po velmi dlouhých obranných liniích a pobřeží u zálivů Gela a Noto bylo drženo pouze slabou pobřežní obranou.

S východem slunce nad městem Gela zaútočily italské střemhlavé bombardéry Ju-87 Stuka na vyloďující se jednotky, následovány po celý den torpédovými bombardéry SM-79 a německými bombardéry Ju-88. Pro vzdušnou obranu bylo k dispozici pouze několik strojů P-40, na které ale během bojů v panice střílely posádky spojeneckých lodí. Během těchto bojů byla potopena USS Maddox. I přesto americké síly úspěšně přistály a rychle zabraly město Gela.

Americká osádka kontroluje svůj Sherman po vylodění u Red Beach 2, Sicílie

Do akce byly povolány německé a italské síly, které byly doteď drženy v záloze, a postupovaly směrem k plážím u města Gela. Italové byli na místě jako první a vojáci divize Livorno podpořeni lehkými tanky tvrdě tlačili na americké pozice, ale s pomocí námořní dělostřelecké podpory byli odraženi. Brzy odpoledne dorazila 1. tanková divize Hermanna Goringa společně s 15. divizí tankových granátníků a společně zaútočili na hlavní předmostí tanky Tiger I a Panzer IV. Úspěšně prolomili obranu 1. divize, ale poté byli zatlačeni společnou palbou křižníků Savannah a Boise a šesti torpédoborci. Během této akce bylo loděmi vystřeleno 3 194 nábojů a útočící divize tak byla spolu s mnoha jejími vozidly zničena.

Britové, kteří na místě svého vylodění čelili daleko menšímu odporu, zajistili během prvního dne téměř všechny vytyčené cíle. Syrakusy, Ragusa a Noto byly pod britskou kontrolou. 7. armáda se začala připravovat na boj proti německým a italským jednotkám. Spojenecké předmostí bylo ale zajištěno a jakákoliv šance na jejich odražení byla zmařena.

War Thunder tým (autor: Aaron Lentz)

V jedné z následujících aktualizací představíme emblém
66. obrněného pluku a nápis "Blondie":

Emblém vytvořen hráčem Branislav 'InkaL' Mirkov