V létě 1944 byly na západní frontě nasazeny útočné tanky M4A3E2 „Jumbo Sherman“ – těžce opancéřovaná varianta středních tanků M4 Sherman. Tyto tanky dokázaly na bojové vzdálenosti odolávat německým tankovým i protitankovým kanónům ráže 75 a 88 mm (s výjimkou kanónů 8,8 cm KwK 43 L/71 na tancích Königstiger) a byly tak vysoce ceněny v roli průlomových tanků a vedoucíh strojů obrněných konvojů. Úspěch Jumbo Shermanů nicméně podnítil potřebu americké armády po ještě silněji pancéřovaných i vyzbrojených tancích. V prosinci 1944 proto americké nejvyšší velení zadalo zbrojnímu úřadu Ordnance Board zakázku na vývoj vylepšené verze tanku M26 Pershing, jež by nesla silnější pancéřování i výzbroj.

Původně se počítalo s pouhým posílením pancíře standardních Pershingů společně s instalací výkonnějšího kanónu – tato snaha vyústila v tank T26E5 „Jumbo Pershing“ s pancéřováním silným až 279 mm. Brzy na to ale padlo rozhodnutí vyvinout zcela nový těžký tank, který by měl co nejvíce dílů společných s Pershingy pro usnadnění logistiky a údržby. V únoru 1945 Ordbance Board na toto rozhodnutí odpověděl návrhem konstrukce čtyř prototypů nového tanku, což bylo v březnu 1945 schváleno a práce mohly začít.

Vývoji tanku byla dána vysoká priorita, díky čemuž byla již v dubnu hotová dřevěná maketa tanku a většina nákresů. Továrna Chrysler v Detroitu pak v lednu 1946 dokončila první prototyp, nazvaný T32. Pohon obstarával benzinový dvanáctiválec Ford GAC o maximálním výkonu 770 koní při 2800 otáčkách za minutu, který poháněl novou převodovku typu „cross-drive“ – ta byla podobná té, jež byla užita na prototypu těžkého tanku T29. Podvozek byl odvozen od tanku Pershing, ze kterého bylo převzato odpružení torzními tyčemi, oproti Pershingu ale měl T32 o jeden pár pojezdových kol navíc.

Hlavní výzbrojí byl kanón T15E2 ráže 90 mm s hlavní o délce 70 ráží. Tato prototypová zbraň, odvozená od 90 mm kanónu M3, užívala dvojdílné střelivo, a byla schopna při užití standardního APBC střeliva T43 na vzdálenost 1828 metrů probít 122 mm silný pancéřový plát pod sklonem 30 stupňů (ekvivalentní zhruba 140 mm kolmému plátu) při úsťové rychlosti 975 m/s. Pro kanón byl vyvinut i podkaliberní náboj T44, jež při úsťové rychlosti 1143 m/s dokázal na vzdálenost 1828 metrů probít 173 mm silný plát pod sklonem 30 stupňů (ekvivalentní cca 200 mm silnému kolmému plátu). Celkově tedy byla zbraň srovnatelná s kanónem 8,8 cm KwK 43 L/71, užité na tancích Königstiger, či na stíhačích tanků Jagdpanther a Ferdinand/Elefant. Sekundární výzbroj byla tvořena jedním kulometem ráže .30 (7,62 mm), spřaženým s kanónem. U prvních dvou prototypů byl rovněž jeden kulomet montován do kulové lafety vedle řidiče, třetí a čtvrtý prototyp ale již trupový kulomet neměly.

První dva prototypy T32 byly po kompletaci odeslány do testovacího střediska v Aberdeenu, třetí stroj měl být otestován ve Fort Knoxu a čtvrtý prototyp zůstal v továrně Chrysler. 2. světová válka ale skončila ještě před dokončením prvního stroje, a rozsáhlé ekonomické škrty v poválečném období zabránily sériové výrobě. Zůstalo proto pouze u čtyř vyrobených kusů, které ale byly v následujících letech velmi užitečné jako testovací platformy pro nové technologie.

Ve War Thunderu je T32 americký těžký tank IV. úrovně s BR 7.0. Jeho 90 mm kanón T15E2 zde může užívat dva typy munice – APCBC střelu T43 schopnou probít 207 mm pancíře na vzdálenost 100 metrů, a tříštivotrhavou střelu T42. Pancéřová ochrana je poměrně silná – vrchní čelní plát, zkosený pod úhlem 54 stupňů, je silný 127 mm a má efektivní tloušťku 193-207 mm, zatímco spodní čelní plát zkosený pod úhlem 46 stupňů má tloušťku 95,25 mm, což mu dává efektivní tloušťku 153-160 mm. Nejsilnějším místem čelního pancéřování je pak plát přímo pod obrubou děla, kde tloušťka 127 mm v kombinaci se zkosením 70 stupňů dává ochranu ekvivalentní více než 340 mm silnému kolmému plátu. Štít děla je 298 mm silný, čelo věže pak nabízí efektivní sílu pancíře od 184 mm až po více než 500 mm na okrajích, zatímco boky a záď věže jsou 152 mm silné Daní za vynikající pancíř věže a čela trupu ale je slabé boční pancéřování – pouze 76,2 mm. Záď je jako obvykle nejslabším místem, kde je pancíř pouze 50,8 mm silný. Maximální rychlost tanku je 35 km/h, což je vzhledem k váze postačující.

Co se herního stylu týče, extrémně silný čelní pancíř věže, jež je schopen odolat i těm nejsilnějším zbraním ve hře, předurčuje T32 ke stylu hry „hull-down“. S tímto tankem proto využívejte terénu co nejvíce, abyste zakryli slabší trup, a nepříteli vystavovali pouze čelo věže. Průbojnost kanónu T15E2 je na dané úrovni adekvátní, střelivo T43 ale postrádá výbušnou náplň a proto je třeba přesně mířit na kritická místa nepřátelského tanku, aby bylo poškození maximální. Pokud se pak karta obrátí, a T32 bude vaším soupeřem, snažte se pálit na trup, hlavně pak na slabší spodní čelní plát – na tomto místě máte velkou pravděpodobnost zásahu munice, jež je uskladněna v podlaze trupu. Snažte se také využít poměrně dlouhou dobu nabíjení, neboť kvůli dvojdílné munici trvá přebití kanónu 19 vteřin, během kteréžto doby je tank bezbranný.

Celkově vzato je T32 vozidlem, jehož plný potenciál využije pouze zkušený hráč s dobrou znalostí okolního terénu, a pro nováčky může jít zpočátku o tank těžký na hraní. Pokud s ním ale vytrváte, jeho výzkum vás zavede k vrcholu americké linie těžkých tanků – M103 s jeho masivním 120 mm kanónem.

K videu jsou dostupné české titulky.