Hawker Typhoon Mk. 1b, 609. peruť RAF, Torney Island, 6. června 1944.
kamufláž vytvořená hráčem Kabanovich | stáhnout zde

V roce 1938 začala firma Hawker Siddeley práce na letounu, který měl splňovat požadavek Ministerstva letectví F.18/37. Ten požadoval letoun schopný překonat rychlost 644 km/h ve výšce 4,600 metrů, měl být poháněný britským motorem a vyzbrojený dvanácti kulomety Browning ráže 7,7 mm s 500 náboji na hlaveň. Hlavní designér Sidney Camm si mohl vybrat ze čtyř motorů – Bristol Centaurus, Rolls Royce Griffon, Rolls Royce Vulture a Napier Sabre. Z důvodů, které znal jen on sám, se nakonec rozhodl pro poslední dva jmenované, ačkoliv byly proslulé svou komplikovaností a nespolehlivostí.

Hawker Typhoon Mk IB perutě č. 486 RAF během letu v roce 1943

Byly tedy vyrobeny dva prototypy letounu – Typ R, nebo-li Tornado, poháněné motorem Rolls Royce Vulture a Typ N, nebo-li Typhoon, poháněný motorem Napier Sabre. Vývoj Typu R skončil poměrně vzápětí, protože firma Rolls Royce přestala motor Vulture vyrábět – později na něj bylo vzpomínáno jako na vůbec nejhorší motor, který firma vyrobila.

Díky tomu se firma Hawker Siddeley mohla soustředit jenom na Typhoon, který bez diskuze vyžadoval veškerou možnou péči, které se mu mohlo dostat. Zpočátku tento letoun budil v jeho pilotech stejnou hrůzu, jako nepřítel – pokud se vás nepokusil otrávit splodinami, neexplodoval, a podařilo se vám vzlétnout, mohlo se stát, že se s vámi bez většího varování rozloučila celá ocasní část letadla. Philip Lucas, testovací pilot, který jako první zakusil často zásadní nesoudržnost celé konstrukce, byl vyznamenán Jiřího medailí, když se mu podařilo s rychle se rozpadajícím prototypem přistát.

Camm se rozhodl zopakovat úspěch, který měl s Hurricanem, a znovu použil široký profil křídla, aby bylo letadlo při střelbě stabilní. To ale znemožnilo použití letounu v roli stíhačky ve vysokých výškách, jak bylo původně zamýšleno. Navíc letadlo v kombinaci s osazeným motorem Sabre mělo malou stoupavost a s výškou ztrácelo znatelně výkon. Jakmile byl nepopulární systém otevírání kabiny nahrazen výklopným překrytem, dvanáct 7.7mm kulometů nahrazeno čtyřmi 20 mm kanóny Hispano-Suiza a zadní část trupu vyztužena, aby se zabránilo její samovolné cestě za dobrodružstvím, vzniknul Typhoon 1b.

Hawker Typhoon Mark IB (s/n EK139, "HH-N") "Dirty Dora" perutě č. 175

Projekt Typhoonu byl několikrát velmi blízko ke zrušení, ale nakonec vynikal ve dvou aspektech. I když byl problémový, tak 24-válec Napier Sabre byl schopen letadlu udělit rychlost až 664 km/h a ukázalo se, že se letoun výborně hodí pro pronásledování a boj s německými stíhacími bombardéry, které sužovaly jižní pobřeží Anglie. Pokud německá letadla nebyla přistižena přímo „při činu“, odlétla beztrestně domů. Najednou ale při zpáteční cestě začali potkávat „bestii“, která se na ně byla schopna dotáhnout a sestřelit.

Druhá oblast, ve které letoun exceloval, stejně jako jeho předchůdce – Hawker Hurricane - byly útoky na pozemní cíle. Silná a široká křídla byla ideální pro instalaci různorodé kombinace zbraní a 20 mm kanóny dokázaly udělat rychlý proces s neobrněnými cíly.

Typhoon mohl nést až osm raket s 27kilovou náloží, nebo osm lehčích, 11kilových průbojných raket. Také mohl nést dvojici 226kilových bomb, u pozdějších verzí dvakrát tolik.

Díky tomu se Typhoon prosadil, a v roce 1943 už s ním piloti útočili na náhodné pozemní cíle a narušovali německé zásobovací trasy v severní Francii. V srpnu 1944 během bitvy o Failaskou kapsu, která bývá označovaná jako rozhodující bitva v rámci bojů v Normandii, zničily Typhoony 2. taktických vzdušných sil 175 tanků během jediného dne.

Ve hře jsou tři verze tohoto letadla – 1a, prémiová 1b a 1b/L, ze které jsou následující specifikace. Typhoon 1b/L je letadlo na 3. ranku s Battle Ratingem 4,7. Dokáže vyvinout rychlost až 661 km/h, jeho dostup je 11,500 metrů a čas otočení je 19,4 vteřiny. Je vyzbrojen čtyřmi 20 mm kanóny Hispano Mk. II dohromady s 550 náboji s časem přebití 40 vteřin. Může nést osm 76 mm raket a naložit 453kg bomb.

1b/L je s jistotou můj nejoblíbenější verze Typhoonu, a vůbec jedno z mých nejoblíbenějších britských letadel. Když si s sebou vezmu jeho podvěsnou výzbroj, většinou je odhodím na nejbližší pozemní cíl a Typhoona pak hraji jako klasickou stíhačku. Jeho rychlost je dostatečná na to, aby si diktoval podmínky boje a ačkoliv se v točivém souboji dá také použít, jakmile se vám dostane nepřítel do zaměřovače, díky kanónům Hispano Mk.II ho prakticky okamžitě na místě zničíte.

War Thunder tým (autor: Henry Rothwell)

V jedné z následujících aktualizací představíme emblémy:
perutě č. 609 RAF a č. 193 RAF:

Emblémy vytvořeny hráči Jej 'CharlieFoxtrot' Ortiz a Colin 'Fenris' Muir