'Jagdpanzer 38(t) 'Chwat', kořistní Hetzer polských povstalců', kamufláž vytvořená hráčem RazNaRok | stáhnout zde

V prosinci 1943 německé nejvyšší armádní velení OKH (Oberkommando des Heeres) uspořádalo konferenci, na které bylo rozhodnuto o vývoji nového lehkého stíhače tanků, jež by byl levnější a snazší na výrobu, než soudobé projekty stíhačů tanků Jagdpanther a Jagdtiger. Volba továrny, jež měla nové vozidlo vyrábět, padla na podnik BMM v Praze (nástupnický podnik továrny ČKD během německé okupace). Ta již měla zkušenosti s výrobou stíhačů tanků Marder III, ten již ale byl se svým lehkým pancéřováním a otevřeným bojovým prostorem vnímán jako nevyhovující. Nové vozidlo proto mělo disponovat plně uzavřeným bojovým prostorem,být chráněné dostatečným zkoseným pancéřováním, a jako základ měl být použit podvozek lehkého tanku LT vz. 38 (v německé službě známém jako PzKpfw 38(t)). Ten byl v roce 1943 dávno vyřazen jako zastaralý, nicméně jeho spolehlivé a osvědčené hnací ústrojí a podvozek (stejné jako u Marderu III) společně s dostatkem náhradních dílů byl stále cenným artiklem. Celková váha stroje neměla přesáhnout 13 tun, a zazněl i požadavek maximální rychlosti 55-60 km/h - ten se později ukázal jako nereálný.

J.Pz. 38(t) Hetzer v Maďarsku, 1945

Práce na vozidle se rozjely s neobyčejnou rychlostí. Adolf Hitler projekt schválil 17. prosince 1943, již v lednu 1944 byla hotová dřevěná maketa, a v březnu byly připraveny první tři prototypy, jež se od pozdějších sériových strojů lišily absencí odlévaného štítu kanónu typu Saukopf. Jelikož stroj užíval osvědčený a dostatečně ozkoušený podvozek, hnací ústrojí i výzbroj, nebylo potřeba žádného důkladného testování, a sériová výroba se v BMM rozjela v dubnu 1944. Původně pravděpodobně nový stíhač tanků nesl název "Jagdpanzer 38(t) für 7,5 cm PaK 39 L/48", nicméně daleko známější je pod jménem Hetzer ("Štváč"). O vzniku tohoto jména koluje více informací v závislosti na zdroji. Jednou z verzí je i ta, že název "Hetzer" byl původně továrnou BMM rezervován pro projekt lehkého stíhače tanků E-10, nicméně kvůli chybě během jednání s německými činiteli byl název zanesen do dokumentace Jagdpanzeru 38(t). Když pak následně byly stroje odeslány na frontu, jednotky začaly název "Hetzer" zmiňovat v hlášeních, ze kterých následně Inspektorát tankových vojsk vydedukoval, že jméno dali stroji sami vojáci. Tak jako tak, na podzim roku 1944 se oficiální označení ustálilo na "Jagdpanzer 38(t) Hetzer" (Sd.Kfz. 138/2).

Co se obecné charakteristiky týče, Hetzer na první pohled vynikal svými na stíhač tanků vskutku miniaturními rozměry. Světlá výška činila pouhých 185 cm, na šířku měl Hetzer 2,63 metru a na délku bez kanónu necelých 4,8 metru (6,3 metru s kanónem). O pohon se staral benzínový vidlicový šestiválec Praga AE 2800 s maximálním výkonem 150 koní při 2600 otáčkách za minutu, jež poháněl pětistupňovou planetovou převodovku Praga-Wilson. Maximální rychlost Hetzeru byla 40 km/h na silnici a 15 km/h v terénu, dojezd při kapacitě paliva 320 l činil 130 km v terénu a 180 km na silnici. Podvozek převzatý z LT vz. 38 (konkrétně z modifikovaného prototypu PzKpfw 38 (t) n.A.) byl odpružen listovými pružinami, jež byly nejsilnější vepředu kvůli zde umístěné váze čelního pancéřování. Ten se sestával z vrchního plátu o tloušťce 60 mm, umístěném pod sklonem 60 stupňů, a spodního plátu, jež měl stejnou tloušťku, ale o 20 stupňů menší sklon. Boky a záď byly pancéřované jen lehce - silně zkosené vrchní boční stěny měly tloušťku 20 mm, a stejnou tloušťku měl i spodní boční pancíř pod pásy, zatímco vrchní pancíř byl 8 mm silný.

Hlavní výzbrojí byl kanón 7,5 cm PaK 39 L/48, stejná zbraň jako na stíhači tanků Jagdpanzer IV (ačkoliv u Hetzeru nebyla montována úsťová brzda). Tato zbraň byla při užití standardní APCBC střely PzGr.39 schopna na vzdálenost jednoho kilometru při úsťové rychlosti 750 m/s probít 82 mm silný pancéřový plát pod sklonem 30 stupňů. Vezeno bylo 41 kusů munice, kromě střeliva PzGr.39 mohlo jít i o podkaliberní PzGr.40 či kumulativní HlGr.38. Sekundární výzbroj byla tvořena jedním kulometem MG 34 ráže 7,92 mm, jež se ovládal dálkově z vnitřku vozidla.

Osádku tvořili čtyři muži - velitel, řidič, střelec a nabíječ. Vinou malých rozměrů vozidla byl vnitřní prostor velmi stísněný a k tomu ještě rozdělen na dvě části kanónem, jež byl umístěn v pozici vyosené doprava a měl jen omezený stranový odměr (11 stupňů napravo, 5 stupňů nalevo). Řidič, střelec a velitel proto museli sedět v jedné řadě za sebou na levé straně vozidla, přičemž stanoviště velitele částečně zasahovalo do motorového prostoru. Toto uspořádání,a z něj plynoucí umístění periskopů a průzorů znamenalo, že Hetzer neměl prakticky žádný výhled na pravou stranu. Zřejmě nejméně pohodlí pak měl nabíječ - kanón byl totiž navržen pro nabíjení zprava, jenomže na pravé straně Hetzeru nebylo pro nabíječe místo a ten proto musel sedět více nalevo a nabíjet kanón přes kryt závěru. To ztěžovalo manipulaci s náboji a prodlužovalo dobu nabíjení, kvůli čemuž měly Hetzery relativně nízkou rychlost střelby. Nabíječ zároveň sloužil i jako střelec z kulometu, který sice byl ovládán dálkově z bezpečí vozidla, nicméně používal pouze padesátiranné bubnové zásobníky, které musel nabíječ přebíjet ručně. Jelikož se přitom musel vystavit nebezpečí nepřátelské palby, byl kulomet osazen malým šípovitým pancéřovým krytem, jež měl nabíječi poskytnout alespoň nějakou ochranu před kulkami a střepinami.

První Hetzery byly frontovým jednotkám doručeny v červenci 1944, a brzy se jak na západní, tak i na východní frontě osvědčily jako efektivní stíhače tanků, kombinující dobrou pancéřovou ochranu, účinnou výzbroj a dobrou pohyblivost. Jejich malé rozměry výrazně usnadňovaly maskování, a náležitě zamaskovaný Hetzer proto bylo těžké odhalit, natož zasáhnout. I pokud ale k zásahu došlo, vynikající čelní pancéřování poskytovalo osádce vysoký stupeň ochrany, zatímco kanón PaK 39 postačoval na vyřazení téměř všech sovětských či spojeneckých obrněnců. Uvádí se, že například tank T-34/85 se musel přiblížit k Hetzeru na méně než 400 metrů, aby byl jeho kanón D-5T ráže 85 mm schopen probít čelní pancíř německého stroje, zatímco například americké tanky M4 Sherman s kanónem ráže 75 mm nedokázal čelní pancíř Hetzeru probít ani z bezprostřední vzálenosti. Hetzer přitom oba zmíněné typy dokázal spolehlivě vyřadit na vzdálenost 700-1000 metrů. Skutečně na pozoru tak musely být osádky Hetzerů jen před nejtěžšími typy, jako například IS-2, či stíhače tanků SU-100 - oba zmíněné stroje dokázaly Hetzera čelně zničit na vzdálenost větší než jeden kilometr. Slabý boční pancíř Hetzerů pak dokázaly probít i zbraně malých ráží, Hetzery proto obvykle operovaly ve větším počtu, kdy se vozidla za podpory pěchoty navzájem kryla. Zvláště v městských bojích se pak osvědčil dálkově ovládaný kulomet. Ve službě Hetzer následně setrval až do konce války.

Během výroby vznikly dvě specializované varianty - velitelské vozidlo Panzerbefehlswagen Hetzer, a plamenometný Flammpanzer 38(t). První jmenovaný nesl silnější radiostanici FuG 8 a anténu s hvězdicovým rozvětvením, druhý typ pak místo kanónu disponoval plamenometem. Na základě Hetzeru vzniklo i obrněné vyprošťovací vozidlo Bergepanzer 38(t) a samohybná houfnice, disponující houfnicí sIG 33 ráže 150 mm v upravené nástavbě. Celkově se pak vyrobilo přes 2800 kusů uvedených variant. Bylo navrženo i velké množství návrhů dalších vozidel, jež by byly na Hetzeru založeny - jmenujme například prototyp vyzbrojený kanónem 7,5 cm KwK 42 L/70 z tanků Panther, protiletadlové vozidlo Flakpanzer 38(t) s jedním kanónem FlaK 38 ráže 20 mm, případně vozidlo Hetzer Starr, jež mělo pevně instalovaný kanón bez zákluzového mechanismu za účelem snížení nákladů na výrobu (zůstalo pouze u prototypu).

Hetzer v muzeu Kubinka, Rusko

Po válce byl Hetzer vyráběn pod označením ST-I (Stíhač Tanků I.), a československá armáda jej užívala až do 60. let. 158 strojů bylo zakoupeno Švýcarskem, kde Hetzery prošly určitými úpravami (např. montáží úsťové brzdy) a pod označením G-13 pak sloužily ve švýcarské armádě a dnes jsou často na historických akcích užívány v roli německých Hetzerů. V současné době se v soukromých sbírkách i muzeích po celém světě nachází poměrně vysoký počet Hetzerů - ať už válečných originálů, či švýcarských G-13. U nás pak můžete Hetzera vidět v tankovém muzeu v Lešanech.

Ve War Thunderu je Jagdpanzer 38(t) Hetzer německý stíhač tanků 3. úrovně, který je v technologickém stromu nástupce Marderu III. Svůj BR 4.7 sdílí s Jagdpanzerem IV a StuGem III Ausf.G. Ve srovnání s těmito dvěma stroji je pak Hetzer ve hře o něco méně pohyblivý a má horší stranový odměr kanónu, nicméně ze všech tří je suverénně nejmenší, a má nejlepší pancéřovou ochranu - jeho 60 mm vrchní čelní pancíř zkosený pod úhlem 60 stupňů nabízí efektivní pancéřovou ochranu 108-138 mm, zatímco spodní, méně zkosený plát o stejné tloušťce je ekvivalentní 84-91 mm plochému plátu. Boční pancéřování je ale jen 20 mm silné, a i přes silné zkosení nenabízí prakticky žádnou ochranu ani proti těm nejlehčím kanónům ve hře. Maximální rychlost činí 42 km/h, na rovném povrchu jí pak Hetzer dosahuje za sedmnáct vteřin.

Výzbroj Hetzeru je na BR 4.7 adekvátní - kanón PaK 39 L/48 dokáže se základní APCBC municí PzGr.39 probít 117 mm pancíře na bezprostřední vzdálenost, a 84 mm na vzdálenost jednoho kilometru, což je dostačující vůči prakticky všem soupeřům na dané úrovni. Proti silně pancéřovaným cílům je pak možno vyzkoumat a užít podkaliberní střelivo PzGr.40 s průbojností 152 mm na bezprostřední vzdálenost a 94 mm na vzdálenost 1000 metrů, případně kumulativní náboj HlGr.38B s průbojností 80 mm na všechny vzdálenosti. Rychlost přebíjení s vycvičenou osádkou činí 7,6 vteřiny.

Co se herního stylu týče, Hetzer se v podstatě nijak neliší od ostatních německých stíhačů tanků, nicméně jeho malé rozměry mu dávají výhodu oproti jeho "větším bratříčkům" StuG III Ausf.G a Jagdpanzer IV. Najděte si vhodnou pozici, využijte terénu k minimalizaci svého profilu, a střílejte na nic netušícího nepřítele ze střední až dlouhé vzdálenosti. Čelní pancéřování vám zajistí slušnou míru odolnosti, nicméně na dané úrovni se již budete střetávat s tanky, které již budou moci váš čelní pancíř na menší vzdálenosti spolehlivě probít i bez užití podkaliberního střeliva - například T-34/85 či tanky Sherman s dlouhým 76 mm kanónem. Zkušenější hráči pak budou mířit na váš spodní čelní plát, který je slabší a jehož probití v drtivé většině případů bude znamenat zničení převodovky či dokonce požár. Ačkoliv tedy silné čelní pancéřování svádí k boji v první linii, je lepší nehnat se v čele útoku a pálit na nepřítele z povzdálí, ideálně v takové pozici, kdy je váš spodní čelní plát chráněn překážkou či terénní nerovností. Jako u všech kasematových stíhačů tanků se za každou cenu vyhněte napadení z boku - kombinace slaboučkého bočního pancéřování a munice uložené hned pod ním pro vás v případě zásahu z boku znamená rozsudek smrti. Nevýhodou rovněž je poněkud malá rychlost při jízdě do kopce, a omezený stranový odměr kanónu, jež znesnadňuje hlavně palbu na pohybující se cíle.

Pokud naopak Hetzeru čelíte, snažte se pálit do spodního čelního plátu. Tím zničíte převodovku a vozidlo znehybníte, což vám umožní jej objet a zničit jej střelou do boku. Pokud ale máte vozidlo vybavené podkaliberní municí o dostatečné průbojnosti, jednoduše palte na pravou stranu Hetzeru (z pohledu střelce) přímo do průzoru řidiče - dobře umístěná podkaliberní střela totiž může vzhledem k rozmístění osádky vyřadit tři členy osádky ze čtyř, a tím zneškodnit celé vozidlo. Při zaskočení Hetzeru z boku ale máte před sebou snadnou kořist, neboť na obou bocích vozidla je umístěna zásoba munice, chráněná jen tenkým pancéřováním.

Celkově vzato je Hetzer při správném užití výborný stíhač tanků, jež výměnou za malý stranový odměr a velice tenký boční pancíř nabízí vynikající čelní pancéřování a malé rozměry, které z vás hlavně na větší vzdálenost činí nesnadný cíl. Hetzer je zakončením linie tanků PzKpfw 38(t) a jeho výzkum proto již nikam jinam nevede, nicméně určitě by byla škoda jej přehlédnout, neboť se jedná o užitečnou alternativu ke StuGu III Ausf.G a Jagdpanzeru IV.

A nezapomeňte - Hetzer gonna Hetz!

War Thunder tým (autor: Jan Kozák)

V jedné z nadcházejících aktualizací přidáme emblém 'Chwat' ('Udatný'), který byl namalován
na kořistním Hetzeru polských povstalců během Varšavského povstání v roce 1944:

Emblém vytvořen hráčem Branislav 'InkaL' Mirkov