---

Bf 110C-4, NJG 1 Luftwaffe. Arnhem, Nizozemí, podzim 1940
kamufláž vytvořena hráčem SuchDogeVeryAce | stáhnout zde

Narozen v Calwu, vesnici v Baden-Württembergu v jižním Německu v únoru roku 1922, Heinz-Wolfgang Schnaufer byl nejstarším ze čtyř dětí Alfréda Schnaufera, původem inženýra, později obchodníka s vínem. Od mládí nad svými vrstevníky vynikal fyzicky i psychicky, byl nadaným studentem a vynikajícím sportovcem. Jeho budoucí kariéra byla pravděpodobně předurčena v brzkém věku, už jako dítě vyjádřil touhu přidat se k organizaci Německé mládeže a k létání s větroni. Láska k obojímu poháněla jeho touhu přidat se k armádě a stát se letcem.

Heinz-Wolfgang Schnaufer

Díky jeho studijním úspěchům nebylo překvapením, že prošel přijímacími testy na důstojníka Luftwaffe v listopadu 1939, krátce před jeho osmnáctými narozeninami. Po dokončení základního vojenského výcviku, který zahrnoval manipulaci se zbraní, polní výcvik a fyzický trénink, začal v dubnu 1940 svůj letecký výcvik. Coby poručík byl o rok později vybrán pro kurz na vícemotorových stíhačích, jako pilot těžkého stíhače Bf 110.

V dubnu 1941 bylo počáteční nadšení z letounů Bf 110 pryč - slabiny letounu byly odhaleny a ukazovaly se jeho vážné nedostatky v boji ve dne. Nicméně se vzrůstající frekvencí nočních náletů bombardovacích skupin RAF a vzhledem k tomu, že se Bf 110 začal prokazovat jako vhodný stroj proti této hrozbě, se Schnaufer dobrovolně přihlásil k tréninku nočních stíhačů. Konečně v listopadu 1941 byl Schnaufer, coby čerstvě kvalifikovaný pilot zařazen k II./NJG 1 (2. skupina 1. noční stíhací eskadry). Nicméně kvůli období špatného počasí se Schnaufer zůčastnil během temné zimy 1941-1942 pouze několika vzletů.

V únoru 1942 byla Schnauferova skupina převelena do Koksijde v Belgii a Schnaufer byl součástí obrovského vzdušného deštníku, který poskytoval ochranu lodím Scharnhorst, Gneisenau a Prinz Eugen při operaci Cerberus. Po převelení do štábu II./NJG 1 sestřelil Schnaufer první nepřátelský letoun, Handley Page Halifax, v noci z prvního na druhého června 1942. Během útoku na druhý britský bombardér byl Schnauferův Bf 110 zasažen obrannou palbou, Schnaufer zasažen do nohy, přestala mu fungovat směrovka, a jeden z motorů jeho letounu začal hořet. Oheň se mu podařilo uhasit a doletět zpět na své letiště. On a jeho radista Friedrich Rumpelhardt byli za své první vzdušné vítězství oceněni Železným křížem II. třídy.

Radiové velitelství pro noční stíhače

Po vyléčení svého zranění začaly Schnauferovi úspěchy brzy narůstat. V noci 1. srpna sestřelil dva letouny Wellington a jeden Whiteley během jediné hodiny, za což byl oceněn Železným křížem I. třídy. Na konci měsíce, tentokrát za pomoci vzdušného radaru Lichtenstein, sestřelil Schnaufer svůj pátý bombardér a stal se leteckým esem. Do konce roku 1942 měl na kontě 7 sestřelů. Kvůli absencím Schnauferova radisty Rumpelhardta kvůli onemocnění a několika odborným kurzům, úspěšně létal během roku 1943 s několika jinými radisty. S každou misí sbíral víc a víc zkušeností, což se projevovalo i na jeho vzdušných úspěších. V noci z 29. na 30. května si opět připsal tři sestřely během jediného letu, to stejné zopakoval o měsíc později 29. června. Se sedmnácti nočními sestřely byl Schnaufer 1. července 1943 povýšen do hodnosti nadporučíka.

O měsíc později byl Schnaufer převelen k IV./NJG 1 operující z Leeuwardenu v Holandsku. Krátce po jmenování novým velitelem letky byl navíc oceněn Německým křížem ve zlatě. Se změnami v operačních předpisech německých nočních stíhacích sil byla posádka letounů Bf110 zvýšena na tři, a Schnaufera a jeho radistu doplnil palubní střelec. Další krok v evoluci nočních stíhačů byl podstatnější - Schnaufer byl jedním z prvních, kdo testoval systém nových, vzhůru střílejících kanónů Schrage Musik, instalovaných na německé noční stíhače.

Lichtenstein UHF radio-lokátor

V noci 31. prosince, opět se svým radistou Rumpelhardtem, sestřelil Schnaufer svůj 42. nepřátelský letoun a byl oceněn Rytířským křížem. Začátkem roku 1944 byl ale kvůli operaci slepého střeva a následnému popraskání stehů donucen dát si podruhé v kariéře od létání na několik týdnů volno. Na frontu se vrátil v březnu roku 1944 jako velitel skupiny IV./NJG 1, a hned v květnu byl povýšen na kapitána.

Během jediné noci 25. května sestřelil pět britských bombardérů. Další čtyři sestřely následovaly v noci 22. června a vynesly mu povýšení jeho Rytířského kříže o dubové ratolesti. O pouhý měsíc později navíc k Rytířskému kříži získal od samotného Hitlera meče, zatímco jeho radista a střelec získali Rytířský kříž, což dovedlo posádku k titulu nejvýš vyznamenané noční posádky v historii. V noci 9. října Schnaufer sestřelil své sté letadlo a byl opět oceněn Rytířských křížem, tentokrát s dubovými ratolestmi, meči a brilianty.

Ve věku dvaadvaceti let a s německými silami nočního stíhání, která kvůli postupu spojeneckých sil neustále střídaly letiště, byl Schnaufer jmenován vůbec nejmladším velitelem eskadry Luftwaffe a koncem listopadu 1944 převzal velení nad NJG 4. Na konci roku 1944 měl na kontě 106 sestřelů a předstihl tak Helmuta Lenta, do té doby nejúspěšnějšího nočního stíhače na světě. V únoru byl Hermanem Goringem informován, že se stane inspektorem Nočních stíhacích sil, Schnaufer ale požádal, aby mohl pokračovat v kariéře jako bojový pilot. Jeho pravděpodobně největší úspěch přišel 21. února 1945, kdy ráno sestřelil dva nepřátelské bombardéry Lancaster, při nočním vzletu pak dalších 7 Lancasterů během devatenácti minut, takže celkem 9 bombardérů během 24 hodin. Jeho poslední sestřel byl zaznamenán 8. března a stal se jeho 121. vzdušným vítězstvím.

Po několikaměsíčním testování vhodnosti letounu Dornier Do 335 pro noční boj byl Schnaufer zajat britskými jednotkami v květnu roku 1945. S velkým zájmem RAF byl vyslýchán a poté propuštěn, aby se vrátil domů pomoci své matce s rodinným vinařským podnikem. V červenci roku 1950 měl během pracovní cesty autonehodu poblíž francouzského Bordeaux. Po dvoudenním boji o život zemřel dne 15. července 1950 ve věku 28 let. S pouhými 1100 nalétanými hodinami byl Heinz-Wolfgang Schnaufer nejúspěšnějším nočním pilotem v letecké historii.