Typhoon Mk.Ia z 56. perutě RAF, kamufláž vytvořená hráčem DarkSoul79 | stáhnout zde

Série o Ošklivých káčátkách se zabývala řadou letadel, které jsou ve War Thunder méně populární - když jsme ale šli do detailu, ukázalo se, že v reálném životě byly ve své oblasti působení skutečně velmi schopné. Tento měsíc zvolíme jiný přístup - letadlo, které je poměrně populární ve hře, ale ve skutečnosti bylo mnohem horší.

V historii vojenského letectví má Hawker Typhoon daleko k obskurnímu letounu. Je známý svou neúnavnou podporou spojeneckých sil během kampaně v Normandii. Rakety odpalované Typhoony 2. taktického letectva byly symbolem hrůzy pro mnoho německých vojáků. Nicméně méně známý je nepříliš zářivý původ Typhoonu. Ve skutečnosti by se slušelo říct, že jeho služba začala jako naprostá katastrofa.

Tým Hawker začal pracovat na Typhoonu v roce 1937, protože moc dobře věděl, že tehdy nový Hurricane bude zanedlouho potřebovat náhradu. Předpověď se ukázala být přesná - v lednu 1938 britské ministerstvo letectví vydalo specifikaci F.18 / 37 hledající náhradu za Hurricane a Spitfire, která měla být vyzbrojena dvanácti kulomety a mít maximální rychlost přesahující 400 mph (640 km/h). K dispozici byly dva motory, Rolls-Royce Vulture a Napier Sabre, u obou se předpokládal výkon okolo 2000 koní. Hawker pro ně vyvinul dvě linie prototypů, Hawker Tornado měl být poháněn motorem Vulture, zatímco pro Hawker Typhoon byl plánován motor Sabre.

Oba motory trpěly ve vývojové fázi značnými problémy, a proto se Rolls-Royce - už tak zavalený výrobou a vývojem Merlinu - rozhodl opustit Vulture, i přes objednávku na pět set Tornad, kterou už obdržel po úspěšném prvním letu prototypu. Tím zůstal pouze motor Napier Sabre určený pro projekt Typhoonu, který poprvé vzlétl 24. února 1940. Testování pokračovalo až do května roku 1940, kdy prototyp za letu utrpěl vážné strukturální poškození trupu. Vyvinut byl i druhý prototyp vyzbrojený čtyřmi 20mm kanóny Hispano, který poprvé vzlétl v květnu 1941.

Motor Napier Sabre

Ten samý měsíc vzlétl také Typhoon určený pro službu v bojové linii. 110 Typhoonů bylo vybaveno dvanácti 0.303 palcovými (7,7 mm) kulomety a označeno Mk.IA. Dalších 3200 strojů vyrobených v průběhu následujících let neslo označení Mk.IB a výzbroj čtyř 20mm kanónů. 56. peruť se sídlem v Duxfordu obdržela Typhoon jako první v září 1941, a zde začaly skutečné problémy.

Nehodovost nové stíhačky se nápadně zvyšovala. K úmrtí nedocházelo jen u frontových perutí, ale umírali i piloti při zkušebních letech nových strojů. Nalezení problémů u nové nepopulární stíhačky bylo těžší, protože nešlo jen o jeden izolovaný problém. Kromě velkého počtu nehod se smrtelnými následky a neznámou příčinou šlo o přetrvávající problémy se spolehlivostí motoru Sabre, a výkony Typhoonu zůstaly pod předpokládanými hodnotami. Původní určení jako stíhací a záchytný letoun bylo pro nedostatek obratnosti nedosažitelné, zejména ve středních a velkých výškách, a ani jeho stoupavost nebyla dostatečná. Na ministerstvu letectví se dokonce ozýval hlasy požadující vyřazení Typhoonů z provozu dříve, než bude příliš pozdě.

Hawker nicméně slíbil tyto problémy odstranit:

1 - spolehlivost motoru: Příčina byla nakonec nalezena v deformovaných pouzdrech ventilů, které často způsobily zastavení motoru, nebyla však odstraněna až do poloviny roku 1943.
2 - nehody se smrtelnými následky: V listopadu 1941 narazil zdánlivě zcela nepoškozený Typhoon do země, aniž by pilot cokoliv hlásil. Byly neoficiální důkazy podporující názor, že nešlo o ojedinělý případ. Bylo zjištěno, že v tomto případě je problém v otravě oxidem uhelnatým z motoru v důsledku nedostatečného těsnění okolo kokpitu. Zatímco utěsnění bylo zlepšeno, problém nebyl nikdy odstraněn a Typhoon byl jediné letadlo v historii RAF, ve kterém byl pilot nucen mít nasazenou kyslíkovou masku od nastartování motoru až do jeho vypnutí.
3 - ještě více nehod se smrtelnými následky: Piloti Typhoonů hlásili znepokojivě rostoucí trend – odpadnutí celého ocasu během letu. Těm šťastnějším se podařilo zachránit se na padáku, ale řada pilotů sledovala své kamarády umírat ve stíhačce bez ocasu. Hawker zjistil, že spoje v zadní části trupu nejsou dostatečně silné a také jsou zvláště náchylné k únavě, takže je posílil. Nicméně pozdější vyšetřování nalezlo příčinu v třepetání výškovky a jediným skutečným řešením problému byl jiný ocas použitý u náhrady Typhoonu - Tempestu.
4 - další problémy: Motory dále selhávaly. Typhoon měl problémy s ovládáním křidélek, kdy v některých letových konfiguracích měl pohyb řídící páky přesně opačný efekt, než pilot chtěl. Pravidelné stížnosti byly i na třepání ve vysoké rychlosti a nestabilitu, dost zásadní závady pro letoun pyšnící se vysokou rychlostí jako jednou z mála svých skutečných výhod.

Kousek po kousku byl problémy Typhoonu redukovány, až měla nakonec RAF použitelná letadla. Avšak i poté, kdy byly vyřešeny problémy se spolehlivostí, se nic nedalo dělat s výkony Typhoonu, a byl zařazen pro úkoly v malých výškách jako jsou přepady a pozemní útoky. S řadovým motorem, jehož chladicí systém mohla být vyřazen i jedinou střelou, nebyl Typhoon ani náhodou ideální pro pozemní útok a v této roli se ocitl jen proto, že nebyl schopen sloužit k původně zamýšlenému účelu, nikoliv proto, že by byl tak navržen.

V době, kdy Typhoony prosluly v Normandii a způsobovaly zmatek ve výběžku Falaise, se velmi lišily od katastrofální dvanáctihlavňové verze Mk.IA, která byla prvním pokusem nahradit Spitfire a Hurricane v roli skutečné stíhačky. Pozdější Typhoony Mk.IB byly milovány a chváleny mnoha jejich piloty, ale byl to až vývoj Tempestu, který konečně jednou provždy odstranil jeho problémy.

War Thunder tým (autor: Mark Barber)