Marder III jednotek Afrika Korps, 15. tanková divize, vytvořen hráčem zFireWyvern | stáhnout zde

Během roku 1941 museli němečtí tankisté na východní frontě náhle čelit novému nepříteli - středním tankům T-34 a těžkým KV-1. Tyto stroje, ačkoliv v té době jich byl ve službě stále jen omezený počet, byly prakticky imunní vůči čemukoliv, co mohli Němci vyslat do pole. Hlavní zbraní německých protitankových jednotek té doby byl tažený kanón PaK 36 ráže 3,7 cm, a pak stíhač tanků Panzerjäger I - kombinace podvozku tanku PzKpfw I, a ex-československého kanónu KPÚV vz. 36 (v německé službě znám jako PaK 36(t)) ráže 4,7 cm. Obě tyto zbraně byly jak proti T-34, tak proti KV-1 naprosto neúčinné, a to i na bezprostřední vzdálenost. Bylo proto evidentní, že wehrmacht nutně potřebuje nový stíhač tanků, který by měl větší palebnou sílu než tažené kanóny, a měl by lepší vlastnosti než Panzerjäger I.

Marder III na východní frontě

Požadavek co nejrychlejšího zavedení do služby měl prioritu, a vývoj zcela nového vozidla proto nepřipadal v úvahu. Bylo proto rozhodnuto postavit nové vozidlo na podvozku již zavedeného tanku. Volba padla na ex-československý lehký tank PzKpfw 38(t). Ten byl v roce 1941 již zastaralý, nicméně byl posádkami oblíben pro své spolehlivé hnací ústrojí, a v jeho prospěch mluvil i dostatek náhradních dílů. Projekt využívající podvozek PzKpfw 38(t) byl svěřen továrně Alkett.

Během konverze byl zachován celý trup tanku PzKpfw 38(t) včetně hnacího ústrojí. Věž byla odmontována, a na její místo byla umístěna lehce pancéřovaná nástavba, která plynule navazovala na štít kanónu. Kanón byl umístěn uprostřed trupu, posádka proto musela stát na krytu motoru. Pancéřová ochrana byla jen velmi malá - nástavba měla tloušťku pouze 10 mm, zatímco štít kanónu byl 14,5 mm silný, což znamenalo, že pancéřování chránilo posádku toliko před ručními zbraněmi a střepinami. Pláty navíc kryly pouze přední polosféru - z boků a zezadu byla obsluha kanónu naprosto nekrytá.

Zajímavou byla volba výzbroje. 3,7 cm a 4,7 cm kanóny nebyly nadále viděny jako efektivní, a legendární protitankový kanón PaK 40 ráže 7,5 cm v té době ještě nebyl dostupný v dostatečném množství, bylo proto rozhodnuto o užití ukořistěného sovětského divizního děla F-22 ráže 76,2 mm. To dosahovalo při použití standardní protipancéřové munice BR-350A penetrace 67 mm plochého plátu na vzdálenost jednoho kilometru, což sice bylo podstatně více, než u kanónů PaK 36 či PaK 36(t), nicméně stále to nestačilo na proražení pancéřování T-34 a KV-1. Němci se proto rozhodli kanón F-22 modifikovat. Byla přidána úsťová brzda, byl upraven zákluzový mechanismus, sovětský optický zaměřovač byl vyměněn za německý, a náboj byl upraven a bylo výrazně zvýšeno množství hnací směsi. Výsledná zbraň dosahovala při použití standardního protipancéřového granátu úsťové rychlosti 740 m/s (oproti 690 m/s u originální zbraně), a byla schopna na vzdálenost 915 metrů probít 108 milimetrů plochého pancíře, což už stačilo na probití pancéřování jak u T-34, tak u KV-1. Zbraň byla nazvána 7,62 cm PaK 36(r), sekundární výzbroj byla tvořena jedním kulometem TK vz. 37 ráže 7,92 mm (v německé službě označen jako MG 37(t)).

Prototyp vozidla byl dokončen v lednu 1942, a po zkouškách se rozjela sériová výroba. Vozidlo bylo zavedeno do služby pod oficiálním názvem "Panzerjäger 38(t) für 7,62 cm PaK 36(r)", známější se však stal pod názvem Marder III. Vojáci wehrmachtu nový stíhač tanků srdečně uvítali, neboť jim konečně dával způsob, jak mohli ničit T-34 a KV-1 i na delší vzdálenosti. Marder III k tomu navíc byl velmi mobilní a spolehlivý. V bojových podmínkách ale vadila takřka nulová odolnost vozidla a jeho vysoký profil, který ztěžoval maskování, a činil z vozidla nápadný cíl. Další verze Marderu III proto měly tuto slabinu napravit. Nejprve byla zavedena varianta Ausf.H, přezbrojená na kanón PaK 40 ráže 7,5 cm, která nesla nově vyvinutou nástavbu, jež kryla i boky prostoru kanónu, a dosahovala tloušťky až 50 mm, nicméně z vrchu i zezadu byla obsluha kanónu stále nekrytá, a kvůli umístění kanónu uprostřed trupu bylo na zádi vozidla místo jen pro dva muže. Třetí a definitivní verze Marderu III, Ausf.M, proto měla přepracované uspořádání trupu. Motor byl přesunut doprostřed, a nástavba s kanónem proto mohla být snížena a umístěna na záď, čímž se snížila světlá výška vozidla, a posádka již nebyla nucena sedět na krytu motoru. Kulomet na straně přídě byl přemístěn do prostoru posádky, a u pozdějších verzí byl přemístěn i radista, který nyní sloužil jako nabíječ (tato role byla předtím zastávána velitelem vozidla).

Osádka, moduly a pancéřování Marderu III

Mardery III nejprve sloužily na východní frontě, našly si ale cestu na všechny bojiště války včetně severní Afriky. Až do konce války jejich výzbroj postačovala ke zničení naprosté většiny sovětských i spojeneckých tanků na běžné bojové vzdálenosti, a jejich spolehlivost a mobilita z nich činily užitečná vozidla, která byla nejčastěji užívána jako ryze obranné zbraně. Mezi lety 1942-1944 se v pražské továrně ČKD (v té době známé jako Böhmische-Mährische Maschinenfabrik, BMM) vyrobilo 1736 strojů všech variant, nejpočetnější z nich byla verze Ausf.M (942 kusů). Mardery III sloužily i po skončení výroby až do samého konce války - v roce 1945 jich bylo ve službě ještě přes 300.

Ve hře je Marder III umístěn v německém technickém stromě na II. úrovni s BR 2.7. Jedná se o pokračování linie tanků PzKpfw 38(t) a následuje hned po tanku PzKpfw 38(t) Ausf.F. Se svým reálným protějškem sdílí své silné i slabé stránky. Na své úrovni disponuje vynikající palebnou silou - se základní APCBC municí PzGr 39 dosahuje penetrace 86 mm na vzdálenost 1000 metrů, a při použití podkaliberní munice PzGr 40 se tato hodnota zvyšuje až na 122 mm. Na daném BR tak jde o jednu z nejlepších zbraní, ne-li vůbec nejlepší. Kanón má možnost použít rovněž i střelivo HEAT, které dokáže penetrovat 100 mm pancíře nezávisle na vzdálenosti výměnou za o poznání horší balistické vlastnosti.

Marder III má dobrou mobilitu - své maximální rychlosti 42 km/h dosáhne na rovném povrchu během osmi vteřin, nicméně mobilita a palebná síla je zde za vysokou cenu. Stejně jako v reálném životě, i ve hře vozidlo nemá takřka žádný pancíř. Nejsilnější ochranu skýtá čelní plátování trupu o síle 50 mm, nástavba je ale maximálně 16 mm silná, a poskytuje obsluze kanónu ochranu pouze zepředu, což Marder III činí zranitelným dokonce i kulometnou výzbrojí. Protipancéřové střely mířené na nástavbu sice často kvůli tenkému pancíři pouze proletí skrz bez větších škod, nicméně explozivní munice je pro Marder III naprosto smrtící, stejně jako dělostřelectvo či letecké kulomety a kanóny.

Vzhledem k výhodám a nevýhodám je proto role Marderu III na bojišti omezena na palbu ze zálohy, a střelbu na dlouhé vzdálenosti, kdy využijete svého skvělého děla. Využívejte dobré pohyblivosti, a hrajte stylem "mobilní sniper" - najdětě si dobrou pozici, jednou až dvakrát vystřelte, a pak se okamžitě přemístěte, abyste se vyhnuli palbě nepřítele. Vyhýbejte se statickým přestřelkám na místě a vždy si hledejte vhodný kryt - Marder III má vysoký profil, a je proto na rovném povrchu snadno vidět, což z něj v kombinaci s tenkým pancéřováním činí lákavý cíl.

S výbornou palebnou silou výměnou za takřka nulovou pancéřovou ochranu, Marder III je skvělou střeleckou platformou pro dálkové odstřelování, a pokud tuto techniku ovládnete, budete dosahovat výborných výsledků. Pokud navíc s Marderem III setrváte, můžete si otevřít cestu až k vrcholu celé linie PzKpfw 38(t) - k legendárnímu Jagdpanzeru 38(t) Hetzer.

War Thunder tým (autor: Jan Kozák)

K videu jsou dostupné české titulky (v pravém dolním rohu).

V jedné z nadcházejících aktualizací představíme emblém,
namalovaný na boku jednoho z vozidel Marder III:

Vytvořen hráčem Branislav 'InkaL' Mirkov

War Thunder tým