War Thunder background
Poslední letecký souboj
Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.

TBF Avenger (JZ595) 820. perutě FAA lodě HMS Indefatigable, kamufláž vytvořená Satsuki_Kiryuuin | stáhnout zde


Ke konci srpna 1945 se po dlouhých 6 letech blížil konec 2. světové války. Národy byly již zcela vyčerpány tímto krveprolitím a jako poslední letecký konflikt historici považují střetnutí nad zátokou Odaki uskutečněné 15. srpna.

 

HMS Indefatigable na moři, 7. listopadu 1944

Britská letadlová loď HMS Indefatigable byla nasazena na operace v Pacifiku a letadla 24. perutě se během srpna urputně snažila zabránit nebezpečí v podobě kamikaze útoků. 14. března přišel rozkaz k ofenzivě, která byla naplánovaná již na další den.

 

Útok směřoval proti japonskému přístavu v Kisarazu. Letadla Fairey Fireflies měla zahájit útok ve 4 hodiny ráno. Po nich měl následovat další úder vedený šesti letadly typu Grumman Avenger. 887. a 894. námořní peruť jim měla krýt záda. Letadla vzlétla a zamířila rovnou k cíli. Podporučík Hockly velel skupině 5 letadel Seafire LIII, která měla asistovat Avengerům, a podporučík Lowden velel dalším třem letadlům stejného typu, která měla situaci hlídat ze shora. Kvůli špatnému počasí nebylo možné operaci provést podle plánu. Jejich první cíl, přístav Kisarazu, byl zahalen mraky, proto se rozhodli namířit své bomby proti chemické továrně v zátoce Odaki.

 

V okamžiku, kdy se nebe trochu rozjasnilo, si letci všimli, že je sledují dvě letadla A6M5 Zero. Po krátké rozmluvě ve vysílačkách se britší letci dohodli, že to je pouze vějička, která měla odlákat Seafiry od zbytku letky. Proto padlo rozhodnutí o pokračování letky k cíli a případném hledání dalších nepřátelských strojů. Během této komunikace se objevil problém s rádiem podporučíka Hocklyho a tím se zhoršila komunikace s velitelem eskorty.

 

Volání s varováním o napadení 12 japonskými Zery (pravděpodobně z 302. Kokutai a 252. Kokutai) se dostalo k dalším letcům velmi pozdě. Všimli si jich, až když jim dýchali skoro na záda. Piloti letadel Seafire se rozhodli odhodit přídavné nádrže, obrátit se a čelit tomuto útoku. Podporučík Hockly se dozvěděl o útoku až jako poslední kvůli problému s radiovým spojením. Informace se k němu dostávaly jen velmi přerušovaně. Jeho Seafire byl poškozen střelbou z kanónů a on sám byl přinucen opustit svůj letoun na padáku. Japonští vojáci ho zajali a následně popravili.

 

Fairey Firefly 1770. perutě
nesoucí rakety, Fleet Air Arm

Lowden i nadále vedl své 3 Seafiry FIII proti tuctu nepřátel. Uvědomoval si situaci a sílu japonského útoku. Nevzdával se a i po ztrátě podporučíka Hocklyho nadále velel své formaci. Jeho hlavním úkolem bylo bránit Avengery, což však nebylo snadné, protože čelil téměř dvojnásobné přesile.

 

Lowden se rozhodl zariskovat. Od prvního cíle byl vzdálen 800 metrů - i přesto však vystřelil a zasáhl - nepřátelské letadlo zamířilo střemhlav k zemi. Vzhledem k pozitivnímu výsledku své střelby se rozhodl zamířit i na druhý cíl. Jeho boční kanón se však zasekl a letadlo se otřásalo při každém výstřelu. I tak se Lowdenovi podařilo sestřelit i druhý stroj. Lowdenův parťák Williams mezitím sestřelil další letadlo a společně namířili na další cíl.

 

Trojice A6M5 začala stíhat Lowdena. Britský pilot stočil svého Seafire a snažil se sestřelit své protivníky. Dokázal poškodit další dva stroje, čímž se mu je podařilo zpomalit a získat převahu. V boji však nemohl nadále pokračovat, protože mu došla munice. Rozhodl se tedy vrátit. Během svého ústupu narazil na letadla Corsair amerického letectva. Mezitím podporučík Murphy sestřelil další dvě letadla.

 

Zbývající čtyři stroje typu Seafire byly plně zaměstnány obranou torpédových bombardérů. Hocklyho dvojka - podporučík Gorvin byl zasažen. Navíc měl zaseknutý kanón a jeho přídavná nádrž se neodpoutala. Velitel druhého páru, podporučík Kay, zasáhl další nepřátelské letadlo, které začalo hořet a zřítilo se na zem. Následně se mu podařilo sestřelit ještě další dvě letadla, ale nakonec se musel vrátit, protože mu došla munice. Podporučík Duncan, jeho dvojka, měl také zaseknutý kanón, ale i přesto se pustil do boje se třemi Zery. Dokázal sestřelit jen jedno jediné a následně se musel vrátit kvůli nedostatku munice.

 

Supermarine Seafire

Další čtyři japonská letadla se díky tomu vrhla na Avengery. Jeden bombardér byl silně poškozen, ale dokázal se i nadále udržet ve formaci. Poddůstojník Simpson mezitím sestřelil dalšího nepřítele. Všech šest Avengerů dorazilo k svému cíli a provedly útok na továrnu. Pilot jednoho poškozeného torpédového bombardéru byl nucen nouzově přistát poblíž torpédoborce eskortující letadlovou loď.

 

Výsledky toho, co byla pravděpodobně poslední letecká bitva 2. světové války, bylo 7 zničených letadel, tři pravděpodobně zničená letadla a další 4 poškozená letkou Fleet Air Arm, oproti ztrátě jednoho Seafiru a nouzového přistání Avengera na vodě. Japonské vojenské záznamy však ukazují jiné údaje. 302. Kokutai hlásila jeden sestřel a dva pravděpodobné oproti ztrátě 4 letadel. Zřejmě se snažili vyrovnat britský letcům. 252. Kokutai hlásila 9 zničených nepřátelských letadel a 4 poničené. Jejich vlastní ztráty ale nejsou nikde uvedeny. VF-88 amerického námořnictva byla také v této oblasti a jejich záznamy udávají ztrátu 4 letadel a zničení 8 nepřátelských.

 

Upravování záznamů o sestřelech bylo poměrně běžné. Přesné údaje není možné zjistit vzhledem ke zmatkům, které probíhaly. Je pravděpodobně, že Seafiry z 24. perutě potkaly stroje 302. Kokutai a pravděpodobně i část letadel z 252. Kokutai.

 

Pravdivost těchto údajů se velmi těžko ověřuje. I přes značnou převahu japonských letadel dokázali Britové útoku odolat - i když je omezoval rozkaz za každou cenu bránit Avengery. Japonské císařské námořnictvo v této době již nemělo mnoho zkušených pilotů, což se odrazilo ve výsledku bitvy. Navíc narozdíl od Japonců se britským letcům ke konci války dostalo tolik důležitého výcviku.

 

Jako poslední přistál podporučík Victor Lowden. Jeho letadlo mělo přehřátý motor. Hlásil dva sestřely, třetí sdílený a dvě poškozená nepřátelská letadla. Lowden vystoupil z poškozeného kokpitu, aby vzápětí zjistil, že Japonsko kapitulovalo. A tím skončila i 2. světová válka.  

 

War Thunder  tým (autor: Mark Barber)

Přečtěte si více:
Bedna s nářadím!
Den sv. Jiří: Vlajka Anglie se dočasně vrací!
Plán změn: Funkce seznamu přání ve hře a integrace seznamu přátel ze Steamu
Výsledky ankety k novým bodům plánu změn