Spitfire Mk. IXc, ZX-6, EN315, Major Stanisław Skalski, Tunisko, Severní Afrika (jaro 1943), vytvořen hráčem KENZO | stáhnout zde

Stanislaw Skalski se narodil 27. listopadu 1915 v Kodymě (tehdejší Rusko, dnes Ukrajina), jeho otec jej ale o dva roky později poslal do polské Zbaraze poté, co v carském Rusku vypukla Velká říjnová revoluce. Po maturitě Stanislaw studoval na škole v Dubnu, a na Varšavské škole politických věd získal vysokoškolský diplom. V roce 1934 se u něj ale objevila vášeň pro létání - nejprve létal na větroních a o rok později přešel i na motorové létání. Jeho záliba byla tak silná, že v roce 1936, ve věku necelých jednadvaceti let, vstoupil do řad polského letectva.

Stanisław Skalski s gen. Kazimierz Sosnkowskim a leteckým maršálem Arthurem Coninghamem

Pilotní výcvik prodělal v Deblinu a po složení zkoušek v srpnu 1938 byl přeložen ke své první operační jednotce, Eskadře mysliwske 142 , jež byla v žargonu letců známá jako "Létající kachny": Tato peruť byla vyzbrojena hornoplošnými stíhačkami PZL P.11c, které sice v roce 1938 již byly zastaralé, nicméně zkušení piloti uměli využít jejich vynikající obratnosti. Skalski se postupně s P.11c dokonale sžil, a jeho umění mu přišlo vhod v září 1939, kdy do Polska vtrhly jednotky wehrmachtu. Hned 1. září získal Skalski sdílený sestřel německého průzkumného letounu Henschel Hs 126, jež byl nucen nouzově přistát na poli. Skalski ale ukázal svou lidskou stránku, přistál vedle německého letounu a poskytnul dvojici raněných německých letců první pomoc, načež osobně dohlédnul na to, aby byli převezeni do vojenské nemocnice.

Někteří historici Skalskému připisují vůbec první vzdušný sestřel celé 2. světové války - tento nárok ale dodnes zůstává neověřený. Jisté ale je, že do pádu Polska Skalski sestřelil 5-6 německých letounů, a je uznáván jako první spojenecké stíhací eso války. I přes heroický odpor Poláků ale Polsko po pár týdnech padlo. Skalski patřil k těm šťastlivcům, kterým se podařilo uniknout skrz Rumunsko, a přes Středozemní moře se přeplavit do Velké Británie. Sem dorazil v lednu 1940 a přidal se do řad RAF, kde získal hodnost nadporučíka. Jeho jednotkou se stala 501. peruť, umístěná na základně RAF Gravesend, jež létala se stíhačkami Hawker Hurricane a spadala pod 11. stíhací skupinu.

Skalski svůj první sestřel v barvách RAF získal 30. srpna 1940, kdy sestřelil německý bombardér Heinkel He 111. Den na to poslal k zemi stíhačku Messerschmitt Bf 109 a 2. září dokázal porazit hned dva německé stíhače naráz. O tři dny později jeho peruť vzlétla proti velké formaci německých bombardérů, doprovázené početnou eskortou stíhaček. Během následné vzdušné bitvy Skalski sestřelil jeden Heinkel, načež těžce poškodil jeden z messerschmittů, jehož pilot opustil stroj na padáku. Jak se ale Skalski odpoutával od své oběti, přiřítil se druhý Bf 109, a jeho salva z kanónů se tvrdě zakousla do Skalského Hurricanu a zapálila jej. Skalski nad svým hořícím strojem brzy ztratil kontrolu a bylo jasné, že pokud nechce uhořet, musí stroj okamžitě opustit. Ačkoliv byl vážně popálen plameny šlehajícími mu přímo do tváře, dokázal otevřít překryt kabiny a vyskočit ven (bylo notoricky známo, že překryt Hurricanů se při požáru často zasekával). Bezpečně přistál na britské půdě, jeho popáleniny si ale vyžádaly šestiměsíční pobyt v nemocnici. Skalski ale nechtěl zahálet, a ačkoliv se jeho rány ještě plně nezahojily, opustil nemocnici dříve a vrátil se do kokpitu Hurricanu. Za svou odvahu během bitvy o Británii byl následně vyznamenán polskou exilovou vládou, jež mu udělali řád Virtuti Militari, nejvyšší polské vojenské vyznamenání.

V březnu 1941 byl Skalski převelen k polské 306. (toruňské) stíhací peruti . V létě byl povýšen na kapitána a bylo mu svěřeno velení letky. Po přezbrojení na Spitfiry pak získal dalších pět sestřelů během stíhacích sweepů nad severní Francií, jež měly vylákat stíhačky Luftwaffe a zničit je ve vzduchu. Za své umění byl Skalski vyznamenán polským Křížem za statečnost a britským Záslužným leteckým křížem (Distinguished Flying Cross, DFC). V březnu 1942 byl následně přeložen k 316. (varšavské) stíhací peruti, umístěné na základně RAF Northolt. Tato peruť byla vyzbrojena Spitfiry Mk.V, a na tomto stroji Skalski získal svůj první sestřel nové německé stíhačky Focke-Wulf Fw 190, jež byla v té době pro Brity smrtící hrozbou.

Po povýšení na majora o dva měsíce později Skalski převzal velení 317. polské stíhací perutě, rovněž dislokované v Northoltu. Tuto jednotku vedl pět měsíců, a vedl jí i během katastrofální akce u Dieppe, během které 317. peruť sestřelila sedm německých strojů. V té době se již ale na Skalském projevovala únava z nepřetržitého nasazení, trvající již třetí rok, a v listopadu 1942 se mu konečně dostalo odpočinku, když byl přeložen k 58. operační výcvikové jednotce na základně RAF Grangemouth jako šéfinstruktor.

Fotografie Mustangu Stanisława Skalskieho

Na frontu se Skalski vrátil počátem roku 1943, kdy začal dávat dohromady elitní jednotku pečlivě vybíraných patnácti polských pilotů. Tato skupina, mezi Poláky nejlepší z nejlepších, získala jméno "Polish Flying Team" (PFT) a bylo umístěna na severoafrické válčiště, konkrétně na letiště Bu Grara nějakých 250 km západně od Tripolisu. Jednotka byla v březnu prohlášena za bojeschopnou a zapojila se do ofenzivních akcí proti Italům a německému Afrika Korpsu. PFT, známější spíše jako "Skalského cirkus", následně do května, kdy Afrika Korps kapituloval, nastřádal 25 potvrzených sestřelů při ztrátě jediného pilota, který byl zajat.

V červenci 1943 byl Skalski přeložen na Maltu, kde se na letišti Luqa ujal velení 601. perutě. Ještě ten měsíc se ale přesunul na Sicílii a krátce na to byl povýšen do hodnosti podplukovníka a obdržel druhý prýmek ke svému kříži DFC jako ocenění jeho vůdcovských schopností během invaze na Sicílii a do Itálie. V prosinci se následně vrátil zpět do Británie, kde až do dubna 1944 velel 131. polskému křídlu vyzbrojeného výhradně Spitfiry, jež operovalo ze základny Northolt, než byl určen jako velitel 133. polského křídla, jež létalo se stíhačkami Mustang a kromě eskorty amerických bombardérů plnilo během invaze do Normandie úkoly stíhacích bombardérů. V září 1944 byl následně Skalski přeložen od operačních jednotek do štábní funkce, ve které se dočkal konce války. Skalského finální počet sestřelů se liší podle zdroje - je uváděno číslo mezi 18 a 22 potvrzenými sestřely. Jisté ale je, že Skalski byl nejúspěšnějším polským stíhacím pilotem, jež proslul svou železnou vůlí, odvahou a odhodláním, a jehož statečnost inspirovala mnohé, kteří bojovali po jeho boku.

Po válce se Skalski vrátil do Polska a znovu vstoupil do řad polského letectva, kde setrval až do roku 1972 a dosáhl zde hodnosti brigádního generála. Po odchodu do penze se následně ujal vedení Polského aeroklubu a na sklonku života žil osamělým životem ve Varšavě. Zemřel 12. listopadu 2004 ve věku 88 let.

War Thunder tým (autor: Mark Barber)