Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.
21. prosince 2014

313. československá stíhací peruť


Kamufláž pro Spitfire Mk.VB, F/Lt Stanislav Fejfar, vytvořena hráčem -313- Paegas | stáhněte si ho zde


Nejmladší z československých perutí vzniklých za 2. světové války ve Velké Británii byla 313. československá stíhací peruť (No 313th (Czechoslovak) Fighter Squadron). Vznikla 10. 5. 1941 v Cattericku (hrabství Yorkshire). Již od vzniku se v některých ohledech odlišovala od ostatních československých perutí. Na rozdíl od ostatních perutí měla 313. peruť britský pozemní personál. Důvodem byl nedostatek vlastního československého pozemního personálu pro další peruť. Komplikací pro nově tvořenou peruť byly malé zkušenosti příslušníků pozemního personálu, který se skládal z nedávno mobilizovaných vojáků. Díky velké snaze pozemního personálu se situace brzy zlepšila. Vrcholem práce bylo získání ocenění pro nejlepší pozemní personál celé Fighter Command (stíhacího velitelství) v květnu 1943.

 

Sgt Karel Pavlík zdobící
Spitfire Mk.VB (AB276, RY-K)

Létající personál byl složen z československých pilotů působících dosud u britských stíhacích perutí. Jednalo se tudíž z větší části o letce s bojovou zkušeností, z nichž někteří prošli boji i ve Francii. Stejně jako u zbylých československých perutí byla i u 313. perutě velitelská místa zpočátku dublována. Prvním velitelem perutě se stal S/L G.L. Sinclair, DFC, který dříve u 310. perutě velel letce A (Flight A). Z československé strany byl prvním velitelem S/L J.A. Jaške, který přišel k peruti až 21. 7. 1941.

 

313. peruť dostala jako první z československých perutí do výzbroje Spitfiry. Přecvičování na starších Spitfirech Mk.I probíhalo ve svižném tempu a již 10. 6. 1941 došlo k prohlášení perutě za bojeschopnou. Prvním úkolem se stala ochrana strategicky důležitého přístavu Hull. Peruť průběžně doplňovala personál na tabulkové počty a v průběhu srpna dostala místo starších Spitfirů Mk.I výkonnější Spitfiry Mk.IIA. S novou výzbrojí se Čechoslováci přemístili na konci srpna na jih Anglie do Portreath, kde se stali součástí Portreathského křídla spadající do 10. skupiny Fighter Command. V rámci křídla se dostali poprvé nad okupovanou Evropu. Účastnili se doprovodů bitevních Whirlwindů a bombardovacích Blenheimů, během kterých došlo k poškození dvou Spitfirů.

 

Trojice Spitfirů 313.
perutě během letu

Na konci října 1941 došlo k přezbrojení na tehdy nejvýkonnější Spitfiry Mk.VB. V polovině prosince 1941 došlo k přesunu na letiště Hornchurch, kde se stala součástí Hornchurchského křídla patřící pod nejvytíženější 11. skupinu Fighter Command. Během svého nasazení u Hornchurchského křídla (15. 12. 1941 až 8. 6. 1942) si 313. peruť prožila nejlepší období ve své existenci, během kterého získala slávu a uznání svým odhodlaným bojem. Účastnili se ofenzivních akcí nad okupovanou Belgií a Francií, kterou bránila elitní JG 26 Schlageter, s kterou se mnohokrát střetli. Během 74 ofenzivních akcí nad okupovaným územím dosáhla 313. peruť 8 potvrzených sestřelů, 3 pravděpodobných sestřelů a 9 poškozených nepřátelských letounů. Tvrdé boje s Fw 190 od JG 26, kteří výkonnostně výrazně převyšovaly Spitfiry Mk.VB, si vyžádaly nemalé ztráty. Zničeno bylo 10 Spitfirů a dalších 15 bylo poškozeno. Bolestivou ztrátou byla především smrt 8 pilotů, mezi kterými bylo např. eso F/Lt Stanislav Fejfar, který byl sestřelen 17. 5. 1942 u severofrancouzského Guinesu německým esem Hptm. Josephem Prillerem, pro kterého to bylo 72 vítězství. Priller si na své konto připsal minimálně ještě dva československé stíhače 313. perutě. 27. 3. 1942 podlehl jeho palbě P/O Vladimír Michálek (Prillerův 60. sestřel) a 5. 5. 1942 Sgt Karel Pavlík (Prillerův 70. sestřel). Pavlík byl původním povoláním písmomalíř, což využil k výzdobě několika Spitfirů (viz. kamufláž nahoře a emblém na konci článku). Kromě osmi mrtvých skončili ještě dva piloti v zajetí a jeden byl zraněn.

 

8. 6. 1942 byla 313. peruť přemístěna na letiště Churchstanton (hrabství Somerset) a spolu s ostatními dvěma československými perutěmi vytvořili Exeterské (československé) křídlo. Ve svazku Exeterského křídla zůstala peruť až do 28. 6. 1943. Peruť opět podnikala ofenzivní akce nad okupovaným územím, pouze se oblast nasazení posunula nad Bretaň, kterou hájila JG 2 Richthofen. Výzbroj perutě postupně doplňovali Spitfiry Mk.VC a Spitfiry LF Mk.VB, které neznamenali žádný významnější výkonnostní krok dopředu. Převaha Fw 190 neustále narůstala a bylo čím dál obtížnější prosazovat se na nevyhovujících Spitfirech Mk.V.

 

Spitfire LF Mk.IXC od 313.
perutě v Appledramu v dubnu 1944

Nakonec došlo k odeslání československého křídla na odpočinek do Skotska. 313. peruť se 28. 6. 1943 přesunula na letiště Peterhead (hrabství Aberdeenshire) a Sumburgh (Shetlandské ostrovy), kde dostala do výzbroje Spitfiry Mk.VB, Mk.VC a také výškové Spitfiry HF Mk.VI. Jejich úkolem se stala ochrana Scapa Flow, kde kotvila domácí flotila. Během odpočinku na severu byla peruť doplněna britskými letci, kteří tvořili až do konce války 30 až 70% létajícího personálu. Stalo se tak, kvůli nedostatku československých záloh.

 

Po dvou měsících se vrátila peruť na jih. Všechny tři československé perutě se pak sešli v Ibsley (Hampshire) a vytvořili Ibsleyské (československé) křídlo. Výzbrojí byly stále staré Spitfiry Mk.VB a Mk.VC. Jedním z velkých střetnutí byl boj s Bf 110 G-2 od II./ZG 1 24. 9. 1943. Dosáhli sice jednoho potvrzeného sestřelu a jednoho pravděpodobného sestřelu, ale za úspěch museli draze zaplatit. Velitel perutě S/L Jaroslav Himr, DFC sice sestřelil Bf 110, ale sám byl vzápětí sestřelen a zahynul.

 

Přelom ve výzbroji nastal 22. 1. 1944. Již v rámci 134. (československého) polního letiště RAF (No 134th (Czechoslovak) Airfield Headquarters) začala 313. peruť přebírat zbrusu nové Spitfiry LF Mk.IXC, s kterými se poté účastnila příprav na invazi. 313. peruť spolu s 310. a 312. perutí se účastnili v rámci 134. (československého) křídla RAF (od května 1944, No 134th (Czechoslovak) Wing) z letiště Appledram (Sussex) operace Overlord a později z letiště Tangmere. Během invaze celé křídlo obdrželo Spitfiry LF Mk.IXE, které byly vhodnější pro podporu spojeneckých pozemních jednotek. Během podpory invaze 313. peruť nedosáhla žádného sestřelu. Bylo to způsobené naprostou převahou spojeneckého letectva ve vzduchu, která přinášela velmi málo příležitostí ke vzdušnému střetnutí s Luftwaffe. Přesto červen 1944 znamenal pro letce značnou operační zátěž, která představovala tři až čtyři lety denně. 313. peruť podnikla ze tří stíhacích československých perutí nejvíce operačních letů (642 bojových vzletů v čase 1196 hodin). Pro peruť to byl zároveň měsíční rekord v počtu bojových letů, který vydržel až do konce války.

 

Spitfire Mk.VB od 313. perutě
v Hornchurch v roce 1942

Nedostatek československých záloh způsobil začátkem července 1944 stažení československých perutí zpět k 11. Skupině ADGB (Vzdušná obrana Velké Británie, Air Defence of Great Britain). 313. peruť byla přemístěna opět na sever na odpočinek, kde zůstala až do 3. 10. 1944. Na letištích Sumburgh (Shetlandské ostrovy) a Skeabrae (Orknejské ostrovy) měla k dispozici pestrou škálu variant Spitfirů, např. speciální výškové Spitfiry HF Mk.VII.

 

3. 10. 1944 se peruť přemístila na jih, na letiště North Weald. Na letišti převzala Spitfiry HF Mk.IXC, které zůstaly ve výzbroji až do konce války. Hlavní činností byly dálkové doprovody bombardérů Lancaster a Halifax. Peruť dosáhla 21. 2. 1945 posledního vzdušného úspěchu československých perutí. Pravděpodobného sestřelu Fw 190 dosáhl kanadský příslušník perutě P/O S. McCracken. 27. 2. 1945 se 313. peruť přemístila na poslední válečnou základnu Manston. 25. 4. 1945 proběhl poslední bojový let během války, kterým byl doprovod Lancasterů a Halifaxů nad Wangerooge na Fríských ostrovech. Po skončení války proběhlo ještě pár operačních letů. 12. 5. 1945 prováděla hlídku nad ostrovem Jersey, který obsazovaly britské jednotky a 7. 6. 1945 doprovázela peruť královskou Dakotu letící z ostrova Jersey na ostrov Guernsey, při příležitosti osvobození Normanských ostrovů.

 

Během války vykonala 313. československá stíhací peruť 8944 bojových letů v čase 13 760 hodin. Ze tří československých perutí vykonala nejvíce sweepů nad nepřátelským územím. Dosáhla 12 jistých sestřelů nepřátelských letounů a jeden jistý sestřel bezpilotní střely V-1, 7 pravděpodobných sestřelů a 14,5 poškozených nepřátelských letounů. Perutí prošlo 145 pilotů, z nichž 110 bylo Čechoslováků. Celkové ztráty dosáhly výše 30 pilotů padlých, nezvěstných a zajatých, z nich bylo 26 Čechoslováků.

 

Před návratem do Československa dostala 313. peruť, stejně jako zbylé dvě československé perutě, Spitfiry LF Mk.IXE, které zakoupilo Československo pro poválečné československé vojenské letectvo. 13. 8. 1945 přiletěla 310., 312. a 313. peruť zpět do Československa na letiště Praha – Ruzyně. 313. peruť se stala základem nové 3. letecké divize vytvářené na letišti Brno – Slatina. Formálně přestala existovat 15. 2. 1946.


K uctění památky československých pilotů a jejich odkazu vám představujeme jeden z osobních emblémů pilotů perutě 313., který v budoucnu přidáme do hry:

 

Emblém "Mnoho štěstí" vytvořený hráčem Jej 'CharlieFoxtrot' Ortiz

 

War Thunder tým (autor: Petr Žižka)

Diskutujte na fóru

Soubory cookies

Tento web používá cookies. Pokračováním v užívání stránky vyjadřujete svůj souhlas s jejich používáním.