Od 20.3. 14:00 do 21.3. 14:00 platí následující akce:

30% slevy na japonské palubní stíhačky

Hagiri's A5M4 (premium), A5M4, A6M2, A6M3, A6M3 mod.22, A6M3 mod.22ko, A6M5

Matsuo Hagiri se narodil v listopadu 1913, jeho rodištěm byla prefektura Šizuoka na jižním pobřeží  japonského ostrova Honšú. Po dokončení školy krátce pracoval jako hasič, než narukoval do řad japonského císařského námořnictva. Během pilotního výcviku, notoricky známého pro svůj tvrdý a kompetitivní režim, se Hagiri ukázal být excelentním pilotem a byl přeřazen pro službu na jednomotorových stíhačkách.  Na letecké škole odpromoval v roce 1935 a během čtyř let služby dosáhnul hodnosti loďmistra 1. třídy. V roce 1939 byl převelen na palubu letadlové lodi Sórjú, kde létal na stroji Mitsubishi A5M4 jakožto součást palubní stíhací perutě.

Poté, co se Sórjú účastnila bojů v rámci druhé čínsko-japonské války, vrátila se do domovských vod k dalšímu výcviku posádky a Hagiri se v říjnu 1940 stal členem 12. kókútai. Tato jednotka v té době obdržela nové stíhačky Mitsubishi A6M „Zero“, což u pilotů vyvolalo nelibost – nový typ totiž byl méně obratný než A5M a v simulovaných soubojích se ukázalo, že A5M4 dokáže Zero v nejrůznějších scénářích bez problémů vymanévrovat.  Sám Hagiri pak byl vybrán do skupiny pilotů, která měla první skupinu nových letadel dopravit do čínského Hankou, kde měly být Zera operačně nasazena.

I přes počáteční neoblíbenost Zera se však nakonec Hagiri přizpůsobil a 19.srpna 1940 se společně s 12. leteckou skupinou účastnil prvního bojového nasazení Zera, jež se mělo později stát legendární stíhačkou. Této misi velel poručík Tomotsu Jokojama, jež velel dvanácti Zerům eskortujících peruť bombardérů směřujících na Čchung-čching, v té době hlavní město Čínské republiky.  Japonci se sice nesetkali s odporem, ale Zero vytvořilo nový rekord, neboť mise na vzdálenost více než 1000 námořních mil se stala pro Zera nejdelší eskortní misí provedenou jednomotorovými stíhačkami v historii. Hned další měsíc prodělalo Zero křest ohněm, když si ve vzdušných soubojích nad Čínou japonští námořní piloti nárokovali 27 čínských stíhaček (šlo o sovětské Polikarpovy I-15 a I-16) bez jediné vlastní ztráty. To mělo za následek, že Hagiri i zbytek pilotů získalo ze Zera patřičný respekt.

Hagiri brzy získal pověst sebevědomé a okázalé osobnosti, jež byla nápadná svým mohutným, pečlivě navoskovaným knírem, což mu vyneslo přezdívku „Mustachio“ (moustache = knír), využívající slovní hříčky s jeho křestním jménem. 4. října 1940 se zúčastnil nebezpečné a notně rozpustilé akce, kdy společně s trojicí dalších Zer zamířil k čínskému letišti u Tajpingze blízko Čengdu. Zde Japonci přistáli, vyskákali ze svých letadel  a rozutekli se po letištní ploše ve snaze zničit co nejvíce čínských letadel a podpálit velitelství celé základny. Brzy byl vyhlášen alarm a Hagiri musel se svými kolegy sprintovat ke svým Zerům a rychle odstartovat s čínskými stíhačkami v závěsu za nimi. I přes snahu co nejrychleji zmizet si však Hagiri našel příležitost k protiútoku, vrhnul se do souboje se třemi čínskými stroji a než se obrátil k domovu, dva z nich sestřelil. Než pak byl převelen zpátky do Japonska, sestřelil celkem sedm čínských letadel a stal se tak leteckým esem.  Vypuknutí války s USA a silami Commonwealthu jej pak zastihlo v pozici leteckého instruktora.

Do boje se Hagiri vrátil až v roce 1943, kdy v hodnosti praporčíka létal jako člen 204. stíhací skupiny, mající základnu na Solomonských ostrovech. 23. září se vydal jako součást wingu sedmadvaceti strojů vstříc kombinovanému australsko-americkému náletu na letiště Kahili a jeho protileteckou obranu, nacházející se na Papue-Nové Guineji. Hagirimu se podařilo sestřelit dva stroje F4U Corsair, byl však v boji natolik vážně zraněn, že byl odeslán na léčení do Japonska, kde zůstal i po svém zotavení se jako testovací pilot. Neznamenalo to však pro něj konec jeho bojové kariéry, neboť i s ostatními testovacími piloty se v závěru války účastnil obrany japonských ostrovů proti mohutným náletům bombardérů B-29 Superfortress. Hagiri dva tyto bombardéry sestřelil, v dubnu 1945 byl ale vážně zraněn obrannou palbou jednoho ze Superfortressů a válka tím pro něj skončila.

Celkově během své kariéry dosáhnul Hagiri 13-15 sestřelů. Zemřel 15. ledna 1997.