Bylo 17. března 1913, když se na malém letišti Los Corillos, nacházejícím se padesát kilometrů od Montevidea, zrodila Escuela de Aviación Militar, první uruguayská vojenská letecká akademie. Současně s tím tak vzniklo i uruguayské vojenské letectvo. Prvními typy ve výzbroji tohoto útvaru byl jednoplošník Blériot XI a dvojplošník Farman Longhorn. Stejně jako ve většině ostatních latinskoamerických zemí, tak i v Uruguayi byl prvním leteckým instruktorem Evropan (konkrétně Francouz). Ten si vzal na starost deset armádních důstojníků, ze kterých se stali první uruguayští vojenští piloti. 20. listopadu 1916 pak vznikla specializovaná Vojenská letecká škola a až do roku 1935 to byla jediná instituce svého druhu v Uruguyai. Ve dvacátých letech se pak flotila letadel, kterými FAU disponovalo, znatelně rozrostla o stroje Avro 504K, Breguet 14, Castaibert 913-IV a Nieuport 27. V těchto letech byl rovněž zahájen provoz mnoha leteckých tras a v roce 1924 byla zformována první operační jednotka, Escuadrilla de Casa.

V roce 1935 byla v rámci reorganizace vojenská škola přeměněna na Aeronáutica Militar jakožto letecká divize uruguayské armády, a společně se zformováním dalších pěti operačních jednotek byly vybudovány i dvě letecké základny, Aeronáutica No.1 a Aeronáutica No.2. Ve třicátých letech byly do uruguayské vzdušné flotily zařazeny další evropské typy letadel – např. Potez XXV, SPAD S.VII a S.XIII, de Havilland DH.82A Tiger Moth a IMAM Ro.37. I americká letadla si našla do Uruguaye cestu, konkrétně šlo o legendární Douglasy C-47 a výcvikové stroje North American T-6 Texan a Beech AT-11.

Počátkem padesátých let byly vytvořeny dvě samostatné letecké skupiny – jedna stíhací a jedna bombardovací. Stíhací skupina obdržela letouny North American F-51 Mustang a bombardovací osádky osedlaly bombardéry North American B-25J Mitchelly. Čtvrtého prosince 1952 pak byla Aeronáutica Militar definitivně přejmenována na Fuerza Aérea Militar, vojenské letecké síly. Toto přejmenování znamenalo, že letectvo se stalo složkou nezávislou na armádní struktuře velení, mající strukturu vlastní. Vzniklo tak taktické, strategické a materiální velení společně s plně obsazeným velitelstvím a brigádní strukturou.

Z výše uvedené struktury se nakonec vyvinulo Fuerza Aérea Uruguyay (FAU). Mezi roky 1955-1958 pak Uruguayci nakoupili letouny Lockheed F-80 Shooting Star a jejich výcvikovou verzi T-33. FAU postupně zařadilo do výzbroje i helikoptéry, kdy prvotní typy Bell 47 a Hiller H-23F byly nahrazeny spolehlivými stroji UH-1H Huey.

Roundel Uruguayských vzdušných sil

V současnosti FAU disponuje primárně staršími typy letadel. Pro bitevní a stíhací úkoly jsou k dispozici stroje Cessna A-37 Dragonfly, doplňované bitevníky FMA IA 58 Pucará. Transport zajišťují dva C-130B Herculesy, pro které se již shání moderní náhrada (jako dočasné řešení byly zakoupeny stroje CASA C-212) a ve zbytku rolí jsou nasazovány primárně letouny a helikoptéry americké výroby (Bell UH-1 a Bell 212 Twin Huey, Cessna T-41 Mescalero, Cessna 206 Stationair, Beechcraft B58 Baron aj.). Co však FAU chybí, je specializovaný stíhací stroj, jež by nahradil zmíněné stárnoucí typy Dragonfly a Pucará. Z kandidátů, mezi kterými FAU uvažuje, zmiňme americké Northrop F-5 Tigery verzí E a F a ruské stroje Suchoj Su-30 „Flanker-C“ a Jakovlev Jak-130 „Mitten“.