Od 25. února 9:00 do 26. února 9:00 bude platit následující sleva:

30% sleva na balíček "Dora" v Gaijin obchodě

Kurt Waldemar Tank, německý letecký inženýr a testovací pilot, se narodil 24. února 1898 v Brombergu (tehdejší Prusko, dnes sever Polska). Když vypukla první světová válka, po vzoru svého otce a děda narukoval ke kavalerii, kde do konce války dosáhnul hodnosti kapitána a byl mnohokrát vyznamenán za statečnost.

V roce 1923 odpromoval na Berlínské technické univerzitě a po dokončení studia mu konexe z této školy pomohly získat jeho první práci ve firmě Rohrbach Metallflugzeug.Odsud se později přesunul do firmy Albatros Flugzeugwerke, jež se během války proslavila svými stíhacími letouny. V roce 1929 ale tato firma vyhlásila bankrot a o dva roky později byla na nátlak vládních činitelů sloučena s firmou Focke-Wulf, založenou v roce 1923 Georgem Wulfem, Heinrichem Fockem a Wernerem Naumannem. V této společnosti Tank jako svůj první letoun navrhnul typ FW-44, dvoumístný civilní dvojplošník.  Na trh se tento typ dostal v roce 1934 a dosáhnul velkého komerčního úspěchu. Firma se díky tomu mohla rapidně rozrůstat – svou roli v tomto hrál i Adolf Hitler, jež zahájil masivní zbrojení jako přípravu na budoucí válku.

V roce 1936 pak Tank (který byl i nadaný zkušební pilot a létal se stroji, jež sám navrhoval) vytvořil design čtyřmotorového dopravního stroje pro společnost Lufthansa, FW-200 Condor, jež se později během druhé světové války používal jako dálkový námořní bombardér.

O rok později německé ministerstvo letectví zveřejnilo požadavek na nový stíhací letoun, jež by sloužil po boku již zavedeného stroje Messerschmitt Bf-109. Odpovědí Kurta Tanka byl stroj, jež jméno svého designéra proslavil ze všech jeho návrhů nejvíce – Focke-Wulf FW-190.

Takto Kurt Tank vysvětloval, proč Luftwaffe potřebuje alternativu k Bf-109:

"Messerschmitt Bf-109 se dal zjednodušeně popsat jako velmi velký motor pohánějící velmi malý trup, ke kterému jako by byla výzbroj přidána až dodatečně. Tento design připomínal závodního koně – dejte mu odpovídající péči, lehkou trať a bude rychlejší než cokoliv jiného. Jsem si ale jistý, že v budoucích válečných konfliktech bude potřeba i jiného druhu stíhačky. Stíhačky, jež bude moci operovat z primitivních polních letišť, bude moci být udržována a pilotována nedostatečně trénovanými muži, a která bude schopná vydržet těžká poškození a bezpečně se vrátit domů. Tato myšlenka stála za stvořením Focke-Wulfu FW-190. Nemělo jít totiž o koně závodního, nýbrž o silného a odolného koně kavaleristického."

Výsledný design tyto požadavky splňoval beze zbytku – díky pevné konstrukci a vzduchem chlazenému hvězdicovému motoru BMW 801 šlo o velmi odolný stroj, jež disponoval vynikajícími výkony, těžkou výzbrojí a navíc byl vysoce univerzální – během války se ukázalo, že FW-190 dokáže zastat roli klasické stíhačky, eskortní stíhačky, stíhacího bombardéru a do jisté míry i roli noční stíhačky. Tank do designu zabudoval i některé v té době velice moderní prvky, kterými byl například kruhový chladič nebo kapkovitý překryt kabiny, jež poskytoval pilotům výborný výhled do všech stran. Když se pak v roce 1941 FW-190 poprvé dostal do boje, ukázal se vysoce efektivním strojem. Na západní frontě FW-190 svého hlavního protivníka, britský stroj Supermarine Spitfire Mk.V, překonával kromě poloměru zatáčky ve všech ohledech a tuto situaci se Britům podařilo zvrátit až o rok později, kdy byl zaveden Spitfire Mk.IX, schopný s Focke-Wulfem vést vyrovnaný boj.

FW-190 se brzy stal společně s Bf-109 páteří Luftwaffe a spolehlivě sloužil na všech frontách. Jeho zřejmě největší nevýhodou byl nedostatečný výkon ve velkých výškách, což snižovalo jeho hodnotu jako výškové záchytné stíhačky. Tento problém byl vyřešen zavedením nové verze, FW-190D "Dora", která měla vylepšenou konstrukci trupu a byla poháněna řadovým motorem Junkers Jumo 213. Konečnou fází vývoje FW-190 se pak stal stroj Ta-152, navržený jako stíhač pro střední výšky (verze Ta-152C), i jako specializovaný výškový stíhací stroj (Ta-152H), vybavený přetlakovanou kabinou. Do konce války bylo nakonec vyrobeno přes 20 000 kusů FW-190 všech verzí plus zhruba 40 strojů Ta-152.

Po válce nabídnul Kurt Tank své služby Velké Británii, nacionalistické Číně a rovněž i Sovětskému svazu – žádná z těchto zemí ale jeho nabídku nepřijala. Nakonec vzal Tank zavděk nabídkou Argentiny, která mu nabídla pozici v cordóbském aerotechnickém institutu. Sem také Tank s větší částí svého pracovního týmu roku 1947 odešel a pracoval zde pod falešným jménem Pedro Matthies. Zde na základě svého návrhu tryskové stíhačky Ta-183 vytvořil stroj IAe Pulquí II, jež byl na svou dobu velmi pokročilý. Projekt byl ale v roce 1953 z finančních důvodů zrušen. Po pádu režimu prezidenta Peróna v roce 1955 se pak Tankův pracovní tým rozpadnul a sám Tank emigroval do Indie, kde vstoupil do služeb společnosti Hindustan Aeronautics. Pro tuto společnost následně navrhnul stíhací bombardér Hindustan Marut, jež se stal prvním indickým vojenským letounem, vzniklým na domácí půdě.

Na sklonku svého života se nakonec vrátil do Německa, kde ještě nějakou dobu působil jako konzultant pro společnost Messerschmitt-Bölkow-Blohm.            

Zemřel 5.července 1983 v Mnichově ve věku pětaosmdesáti let.