Poznámka: V textu budou použity české ekvivalenty amerických hodností

Korvetní kapitán Edward Henry "Butch" O'Hare, první americké letecké eso v druhé světové válce a první americký příslušník námořnictva oceněný Medailí cti, se narodil 13.března 1914 v irsko-americké rodině. V roce 1937 odpromoval na námořní akademii v Annapolisu a k námořnictvu nastoupil v hodnosti podporučíka. Následující dva roky pak sloužil na bitevní lodi USS New Mexico a v roce 1939 zahájil svůj pilotní výcvik v Pensacole, jež byl dokončen o rok později. Zařazen byl do stavu perutě VF-3, jež byla umístěna na letadlové lodi USS Saratoga. O'Hare disponoval obrovským talentem pro létání, což mu vyneslo zvláštní pozornost od velitele perutě, poručíka Johna Thache. Thach, který se později stal legendárním díky vynálezu vysoce efektivní bojové taktiky nazvané "Thachova vlna" ("Thach's Wave"), si mladého pilota vzal na starost a osobně dohlížel na rozvoj O'Hareových schopností se zvláštním důrazem na přesnost střelby. Po útoku Japonců na Pearl Harbor a vstupu USA do druhé světové války pak byl O'Hare společně s celou svou perutí povolán do aktivní služby. Brzy měl ukázat svoje vytříbené letecké umění v boji.

K nejslavnější O'Hareově akci, jež mu vynesla nejen titul esa, ale rovněž Medaili cti, došlo 20. února 1942. V té době byla VF-3 přeřazena na letadlovou loď USS Lexington poté, co byla Saratoga o měsíc dříve poškozena japonským torpédem. Loď se nacházela ve vodách okolo Nového Irska, kde měla proniknout do nepřátelských vod. Ve vzdálenosti 450 mil od japonské základny v Rabaulu náhle palubní radar zachytil neznámé letadlo, které bylo 35 mil od lodi a blížilo se. Okamžitě odstartovala bojová patrola šesti strojů Grumman F4F Wildcat a pod vedením poručíka Thache se ke kontaktu přiblížila. Šlo o japonský hydroplán Kawanishi H6K4, známý pro Američany pod kódovým označením "Mavis", a Thach jej okamžitě sestřelil. O hodinu později byl sestřelen druhý "Mavis" a následný třetí kontakt se otočil a zmizel z radaru Lexingtonu. O čtyři hodiny později se ale k americké lodi snažila prorazit formace devíti japonských bombardérů Mitsubishi G4M, nesoucí americké kódové označení "Betty". Proti těmto útočníkům již odstartoval i O'Hare ve svém Wildcatu "Bílá 15", než se však k Japoncům dostal, pět z nich již bylo sestřeleno.

O pouhých deset minut později ale radar zachytil druhou formaci osmi strojů G4M, vzdálenou pouhých 12 mil a přibližující se ze směru, kde se nenacházely žádné americké stíhačky. Jediné, co stálo Japoncům v cestě, byly dva Wildcaty – O'Hare a jeho číslo "Duff" Dufilho. Dva stíhači okamžitě vyrazili proti útočníkům a setkali se s nimi ve chvíli, kdy se bombardéry nacházely devět mil od americké flotily. Dufilhovy kulomety se ale zasekly a tak obrana letadlové lodi zbyla jen na O'Hareovi, který disponoval čtyřmi kulomety M2 ráže 12,7 mm, mající zásobu munice celkem 1800 nábojů.

O'Hare bombardéry dostihnul s výškovou převahou, proto svůj první útok provedl střemhlav ze strany. Jeho prvním cílem se stala Betty, letící na pravém okraji formace. Několik přesných dávek z půlpalcových kulometů zasáhnulo pravý motor a křídelní palivovou nádrž a když poškozený bombardér vypadnul z formace, O'Hare prudce klesnul a zaměřil druhý G4M na opačné straně formace. Ten zasáhnul několika rovněž velice přesnými dávkami a opakovanými útoky se mu podařilo vážně poškodit i třetí stroj. V tu chvíli se zbytek Japonců dostal na dosah protiletecké palby amerických lodí a všech pět zbývajících G4M odhodilo své 250 kg bomby. Nebyl zaznamenán ani jeden zásah.

Mezitím O'Hare zaměřil vedoucí stroj formace a zahájil palbu na levý motor bombardéru. Střelba byla tak přesná a tak koncentrovaná, že celý motor byl i s motorovu gondolou doslova ustřelen pryč a když O'Hare zasáhnul i pravý motor, pilot bombardéru se neúspěšně pokusil se svým strojem narazit do Lexingtonu. Ze zbývajících dvou bombardérů, poškozených O'Harem, byl jeden doražen jiným Wildcatem (sestřel byl připsán O'Hareovi) a druhý nakonec bezpečně přistál (o čemž ovšem Američané nevěděli a proto byl i tento stroj připsán na O'Hareův účet). Celkově tedy O'Hareovi stačilo 1800 nábojů k tomu, aby sestřelil tři nepřátelské bombardéry a další dva vážně poškodil. Poručík Thach později vypočítal, že v průměru stačilo O'Hareovi ke zničení jednoho bombardéru díky jeho excelentní přesnosti pouhých šedesát zásahů.

Jelikož bylo za tuto akci připsáno O'Hareovi pět sestřelů, stal se během jediného bojového letu stíhacím esem. Rovněž byl povýšen na korvetního kapitána a jako první příslušník námořního letectva v historii obdržel Medaili cti, nejvyšší americké vyznamenání. Později dokonce vystřídal Thache na velitelském postu perutě VF-3 a poté, co byla VF-3 přejmenována na VF-6 a obdržela zbrusu nové stroje Grumman F6F Hellcat, přesunul se O'Hare na palubu letadlové lodi USS Independence. Hned při své první akci na Hellcatu si O'Hare vysloužil za svoje činy nad ostrovem Marcus ocenění Distinguished Flying Cross, ke kterému během několika misí nad ostrovem Wake přibyla i Zlatá hvězda. V říjnu 1943 se pak stal velitelem celé letecké skupiny, umístěné na legendární USS Enterprise.

Byla to právě Enterprise, odkud v té době již proslavený O'Hare odstartoval ke své poslední misi. Japonci v té době přešli k taktice nočních torpédových útoků vedených z malé výšky a Američané jako protiopatření zavedli takzvané Netopýří týmy ("Bat Teams"), sestávající se ze tří strojů – dvou Hellcatů a jednoho TBF Avengeru nesoucího radar. Avenger měl navést Hellcaty dostatečně blízko k japonským bombardérům a stíhačky měly následně cíl zničit.   

Šestadvacátého února 1943 se O'Hare dobrovolně jedné takovéto mise zúčastnil. Od začátku bylo jasné, že nic nejde podle plánu – dvojice Hellcatů měla totiž problém vůbec radarový Avenger najít a když se stroje konečně setkaly, O'Hareův Hellcat se objevil přímo za Avengerem. V takovéto pozici existovala velká hrozba palby na vlastní a právě ta se zřejmě stala O'Hareovi osudnou. Posádka Avengeru si totiž těsně po setkání s Hellcaty povšimnul japonského bombardéru G4M, který se zničehonic objevil přímo za ocasem O'Hareova stroje. Zadní střelec Avengeru okamžitě zahájil na japonský letoun palbu a přední střelec bombardéru jeho palbu opětoval. O'Hareův stroj se tak ocitl v křížové palbě a pár vteřin poté se jeho Hellcat naklonil a zmizel ve tmě. Pilot Avengeru později vypověděl, že si ve tmě pod ním všimnul jakési skrvny na hladině moře – zřejmě šlo o gejzír vody, jak se O'Hareův Hellcat roztříštil o hladinu moře. Následujícího rána byla vyslána průzkumná letadla a hydroplány, aby slavného pilota našla. Edwardu "Butche" O'Harea už však od té doby nikdy nikdo nespatřil a rok později byl prohlášen za mrtvého a za svou odvahu se mise zúčastnit obdržel in memoriam vyznamenání Navy Cross.

Dodnes se s jistotou neví, co se tu noc stalo. Nejpravděpodobnější verze zní, že O'Hare byl zabit jedinou šťastnou kulkou, vypálenou předním střelcem z japonského bombardéru.

O'Hareovo jméno žilo dál i po smrti jeho nositele. V roce 1945 po něm byl pojmenován torpédoborec třídy Gearing, USS O'Hare, který sloužil až do roku 1973 a v roce 1992 byl sešrotován. V současné době je pak po něm pojmenováno největší letiště v Chicagu, O'Hare International Airport.