Od 31.1.2014 16:00 do 3.2.2014 7:00 platí následující akce:

Pokud při použití P-39, P-63 nebo Bf.109 zničíte 200/27/14 (AB, RB, SB) nepřátelských letadel, obdržíte exkluzivní

Sovětskou prémiovou P-63А-10 Kingcobru

a 120 000 stříbrných lvů!

V eventu můžete použít následující letadla: P-39N-0, P-39N (sovětská) P-39Q-5, P-39K-1 (sovětská), P-63-A-5, P-63-A-5 (sovětská), P-63A-10, P-63C-5, Bf.109E-1, Bf.109E-3, Bf.109F-1, Bf.109F-2, Bf.109F-4, Bf.109F-4/trop, , Bf.109G-2/trop, Bf.109G-6, Bf.109G-10 and Bf.109K-4

a dále získejte x4 RP bonus za první vítězství ve hře u každého národu

P-39 Airacobra byl americký stíhací letoun zkonstruovaný koncem třicátých let firmou Bell Corporation a navržený na základě technické specifikace US Army Air Force, zveřejněné v roce 1937. Armáda podle této specifikace potřebovala výškový záchytný stíhač, který by byl rychlý, měl dobrou stoupavost a byl by těžce vyzbrojen. Model XP-39 – prototyp budoucí Airacobry – poprvé vzlétnul 6.dubna 1939. Design tohoto stroje byl na tu dobu velmi nezvyklý – motor byl umístěn ve středu trupu a těžiště stroje tím pádem leželo za pilotem, což sice zvýšilo obratnost a ochranu kokpitu, ale zároveň zapříčinilo, že ovládání letounu bylo poněkud nepředvídatelné. I sebemenší chyba při pilotáži mohla znamenat přechod do ploché vývrtky a proto i ty nejjednodušší manévry vyžadovaly stoprocentní koncentraci.

Dalším výrazným prvkem Cobry byl kromě designu i kanón Oldsmobile M4 ráže 37 mm, umístěný v přídi trupu. Šlo o velmi silnou zbraň, která měla ovšem špatné balistické vlastnosti a nízkou kadenci - pouhých 140 ran za minutu. Pro srovnání - sovětský kanón NS-37 stejné ráže, tvořící výzbroj mimo jiné i Jaku-9T, měl kadenci až 260 ran za minutu.

Všechny tyto vlastnosti v amerických pilotech vzbuzovaly určitou nedůvěru a nelibost, neboť letci USAAF byli zvyklí na spolehlivé a osvědčené stroje vybavené zbraněmi s velkou kadencí. Naproti tomu sovětší letci, ke kterým se Airacobry dostaly v rámci programu Lend-Lease, si tyto stroje i přes jejich slabiny oblíbili. Rusové oceňovali hlavně výborný výhled z kabiny, silnou výzbroj a fakt, že Airacobry byly poměrně jednoduché na údržbu.

Vývoj P-39 pokračoval a vyvrcholil strojem P-63 Kingcobra. Oproti Airacobře byla Kingcobra těžší, rychlejší a měla lepší aerodynamické vlastnosti díky přepracovaným ocasním plochám a koncům křídel. Tyto stroje byly do Sovětského svazu dodávány od roku 1944 a jelikož byly určeny pro boje proti Japoncům, Američané uzavřeli se Sověty dohodu o tom, že dodávané P-63 nebudou použity proti německé Luftwaffe. Ve skutečnosti ale Sověti dohodu porušili a Kingcobrami tajně přezbrojily jednotky doposud létající na již stárnoucích Airacobrách. 

Hlavními protivníky obou Cober byly stroje Messerschmitt Bf-109, konkrétně série F "Friedrich" a G "Gustav". Tyto série vznikly přepracováním trupu Bf-109E a zabudováním nové pohonné jednotky – u "Friedricha" šlo o řadový motor Daimler-Benz DB-601E o výkonu 1200 koní a "Gustav" dostal do vínku ještě silnější Daimler-Benz DB-605A o výkonu 1355 koní. Tato vylepšení znamenala, že Bf-109F a Bf-109G dosahovaly maximální rychlosti přes 630 km/h a oproti Cobrám se vyznačovaly lepší manévrovatelností, což z nich činilo velmi nebezpečné protivníky. V roce 1943 pak k jednotkám na východní frontě dorazily nové Bf-109G-6 se zesílenou výzbrojí dvou kulometů MG-131 ráže 13 mm, jež nahradily dosavadní MG-17 ráže 7,92 mm umístěné v přídi stroje. Dále přibyla i možnost nahrazení kanónu MG-151/20 ráže 20 mm, umístěného v duté hřídeli vrtule, daleko silnějším kanónem MK-108 ráže 30 mm. Tato zbraň znamenala, že Cobry přišly i o svou poslední výhodu – o palebnou sílu 37 mm kanónu.

Od té doby se sovětští piloti museli spolehnout pouze na vlastní schopnosti...