Avenger Mk.I Královského námořnictva

Od 30.1.2014 6:00 do 31.1.2014 6:00 budete moct získat:

x4 navýšení zisku RP za první vítězství s britskými letadly

Nálety na Palembang

Pokud se budeme ptát na jedinou bitvu 2. světové války, do které se zapojila Fleet Air Arm, většina dnešních námořních pilotů s největší pravděpodobností odpoví Taranto. I když není pochyb o obrovském významu náletu na Taranto, je poněkud zvláštní, že téměř nikdo nezmíní útok na Palembang – největší operaci, které se Fleet Air Arm zúčastnila jako samostatná skupina.

Do konce roku 1944 srazili spojenci Japonsko na kolena. US Navy porazila Japonce na Saipanu a v zálivu Leyte. Britská Východní flotila udeřila proti cílům na Sumatře. I přes dobrou spolupráci mezi Británií a Spojenými státy mnoho vysokých důstojníků US Navy věřilo, že konečná porážka Japonska by měla být čistě americkou záležitostí – jako pomsta za Pearl Harbor.

Až admirál sir Bruce Fraser přesvědčil US Navy, že britská Východní flotila není jen politickým přívěškem spojeneckých sil na Dálném východě, ale také zásadní zbraní proti Japoncům. Po jednání s admirálem Nimitzem byl pro posádky letadel na palubách čtyř letadlových lodí Východní flotily schválen nový cíl – ropné rafinérie v Palembangu na Sumatře. Rafinérie Pladjoe a Soengei Gerong byly dva největší závody na celém Dálném východě schopné pokrýt téměř dvě třetiny japonských požadavků na letecké palivo. Úspěšný útok proti těmto cílům by měl obrovský dopad na japonské letectvo. Tyto závody ležely hluboko ve vnitrozemí a byly chráněné hornatým terénem. Spojenečtí zpravodajci podali zprávu pouze o silné obraně skládající se ze stíhačů a protiletadlových zbraní. Osádky se rovněž nedozvěděly o síti třiceti přehradných balonů. Toto nepříjemné překvapení zkomplikovalo nálety a způsobilo velké ztráty.

Útoky byly naplánovány na 24. a 29. ledna 1945. Podle plánu měly bombardéry Grumman Avenger 857., 854., 849. a 820. námořní letecké perutě zaútočit na rafinérie. Každé letadlo bylo vybaveno výzbrojí se čtyřmi 500liberními pumami. Hlavní úderná síla měla být podpořena stíhačkami Vought Corsair a Grumman Hellcat, zatímco letouny Fairey Firefly měly sloužit jako doprovodné stíhače a dodatečný útočný stroj nesoucí 60liberní rakety. Před nimi letěly další dvě skupiny Corsairů na „Ramrod“. Zbývající letouny Corsair a Hellcat společně se Supermarine Seafire z HMS Indefatigable měly poskytovat krytí pro vlastní skupinu letadlových lodí.Také byl naplánován sekundární nálet proti pobřežnímu městu Mana a dva obojživelné Supermarine Walrus zůstávaly v pohotovostním režimu pro pátrání a případnou záchranu sestřelených posádek. Také spolupracovaly s Hellcaty zajišťující fotoprůzkum. Celkově bylo do operace Palembang zapojeno 244 letounů Královského letectva.

„Myslím, že to bylo úžasné letadlo," vzpomíná Stovin-Bradford na své zkušenosti s Avengerem. „Létal krásně, byl velmi obratný, velký a velmi pohodlný. Do té doby jsem na něm nalétal asi 300 hodin.“  Stovin-Bradford vzlétl jako poslední krátce před 0730.

„Našich pět Avengerů se zformovalo nad námi a letělo směrem k Maně. Letiště Mana mělo dvě přistávací dráhy s několika japonskými stíhačkami na zemi. Zaútočili jsme ve dvojicích z 8 000 stop, pak jsme se vrátili nad moře a znovu se zformovali. Poté, co jsme skončili, stíhači pokračovali v ostřelování. Následoval odlet k Buntuhanskému letišti, které jsme také napadli. Protiletadlová palba byla dost silná – jeden z našich doprovodných pilotů Hellcatu byl zasažen do oka a museli jsme ho doprovodit zpět na letadlovou loď.“

Útoky, probíhající první den, byly velmi úspěšné, nikoli však bez následků. Několik letadel bylo ztraceno při hlavním úderu nad ropnými rafinériemi. Další útok následoval 29. ledna s kódovým označením Meridian Two. 48 Avengerů, 12 z každé letky, bylo doprovázeno 48 Corsairy, 16 Hellcaty a 12 Firefly, což dávalo dohromady 124 letadel. Tentokrát byl Frank Stovin-Bradford součástí hlavního náletu, ale opět startoval poslední jako „Tail End Charlie.“

„Když jsme startovali, bylo dost hrozné počasí. Našli jsme mezeru v mracích a vyšplhali do 10 000 stop, což nám dalo pár tisíc stop k dobru při letu přes Barisanské hory během našeho letu přes Sumatru. Asi po sto mílích volal můj pozorovatel, že na nás útočí stíhačky z levé strany. Náš doprovod je odřízl, ale některým nepřátelským stíhačkám se podařilo přes barikádu projít.“

Stíhačky, které na nás utočily, byly japonská Nakajima Ki-44 Shoki s kódovým označením „Tojo“. Tojo byl mnoha piloty Fleet Air Arm považován za stejnou ligu. V této fázi války však zůstalo jen velmi málo zkušených japonských pilotů a noví piloti byli vrženi na frontu po nedostatečném tréninku. Kvalita pilotů v Palembangu byla však vyšší, než se očekávalo, a to v důsledku značného počtu instruktorů v jejich řadách. Corsairy a Hellcaty se řítily na Toja, ale těch pár japonských pilotů, kterým se podařilo vyhnout doprovodu, zamířilo na zranitelné a pomalé Avengery.

„Byli opravdu velmi blízko. Tak blízko, že si pamatuju jednoho japonského pilota, jak se zřetelně dívá přímo na mě. Zapálili mi levé křídlo, přístrojovou desku zasáhly granáty z kanónů, plyn se zasekl a křidélka nereagovala. Druhý útok přišel z pravé strany a já vypálil několik ran na Tojo, který mi přeletěl přímo před nosem.“

Aby toho nebylo málo, okolo Avengerů začaly vybuchovat protiletadlové střely a letadlo Stovin-Bradforda bylo znovu zasaženo. Střela prošla přímo skrz levé křídlo a utrhla kolo. Jeho střelec Harry Godfrey nepřestával střílet na nepřátelské stíhačky. Ovládání sotva fungovalo, ale Stovin-Bradford zůstal ve formaci a zaútočil.

„Měli jsme rychlou poradu osádky, ale rozhodli jsme se jít do toho. Zavolal jsem na CO a řekl – Vzkažte Jackie (to byla moje žena), že ji miluju – a pak jsem se spustil dolů bombardovat. Musel jsem použít vyvažovací plošky, abych se udržel rovně, když jsme prolétali skrz přehradné balóny okolo rafinérie. Měl jsem zničený výškoměr, a tak jsem musel 3 000 stop pro uvolnění pum odhadnout. Opět nás zasáhla protiletadlová palba, až to ohnulo pravé křídlo.“

Stovin-Bradford zamířil k letadlové lodi úplně bez hydrauliky. Letěl jen s pomocí směrovky, výškovky a vyvažovacích plošek, plyn byl pořád zaseknutý. Doletěl s Avengerem zpět k britské flotile, sám a ve 4 000 stopách. Přestože jeho pozorovatel Clem Spearman utrpěl zranění střepinou na hlavě, navigoval poškozený bombardér zpět na letadlovou loď.

„Jedna podvozková noha visící dolů, žádná kola, žádné klapky a žádné ovládání motoru, takže nouzové přistání na vodě bylo těžké. Než jsme nad flotilou začali klesat, odhodili jsme všechno, co nám mohlo překážet při rychlém opuštění letadla – kryt kabiny, panely věže, dokonce i naše revolvery a mačety. Pak jsem zavřel přívod paliva do motoru, a když jsme ztratili rychlost, přistál jsem do vln. Letadlo se potápělo jako ponorka. Už jsem si myslel, že je s námi konec, ale pak se zase vynořilo na hladinu.“

Tři piloti nasedli do člunu a byli vyzvednuti HMS Wessex, kde byl Spearman ošetřen. Během náletů na Palembang ztratilo Royal Navy 41 letadel a 32 osádek. Devět válečných zajatců bylo později popraveno japonskými vězniteli. Tento válečný zločin je známý jako „Palembangská Devítka“. Ztráty Fleet Air Arm činily 6 Avengerů, 8 Corsairů, Firefly a Hellcat, dále 11 letadel, která nouzově přistála na vodě, a dalších 14 poškozených při přistání na palubě. Během náletů se japonská letadla pokusila přiblížit k britským letadlovým lodím, ale pokaždé byla napadena doprovodem. Seafiry sestřelily čtyři japonská letadla bez vlastních ztrát. Celkem bylo zničeno 68 japonských letadel, z toho 30 ve vzduchu. Nejdůležitější však byly závažné strategické následky útoku. Ropná rafinérie Pladjoe přerušila výrobu na měsíc, Soengei Gerong na téměř tři měsíce. Rozsah škod na ropných rafinériích byl tak velký, že plná výroba byla obnovena až po skončení války.

Viceadmirál sir Philip Vian, velitel letecké složky Britské východní a později Britské pacifické flotily, shrnul odvahu a houževnatost osádek zapojených do útoku takto: „Bez ohledu na obtíže při provedení tohoto plánu perutě posunuly hranice lidských možností. Díky tomu dosáhly velkého úspěchu proti nesnadno přístupnému a těžce bráněnému cíli…"

Nálety na Palembang byly velkým úspěchem svědčícím o statečnosti a profesionalitě osádek letadel pozemního personálu. Tato událost má oprávněně své místo po boku Taranta jako důkaz toho, co dokáže Fleet Air Arm.
 

Mimo letadla Avenger Mk.I zpřístupníme také dekály Královského námořnictva:
 

Avenger Mk.I	Nová kamufláž pro Hellcat F Mk.I
Modrobílý roundel používaný britským letectvem	Dekál "Královské námořnictvo"