Zrození japonského námořního letectva: 2. část (první naleznete zde)

Nově vzniklé Císařské japonské námořní letectvo se poprvé dostalo do mezinárodního konfliktu 28. ledna 1931, kdy se japonská vojska vylodila v Šanghaji s prohlášením o ochraně japonských zájmů v této oblasti. Během následujících tří dnů letadlové lodě HIJMS Kaga a Hosho přivezly na bojiště impozantní leteckou peruť sedmdesáti-devíti stíhaček a bombardérů. Námořní stíhačky Nakajima A1N byly schopny získat vzdušnou převahu, zatímco bombardéry Mitsubishi B1M podporovaly pozemní síly a dokázaly samy zničit čínské čtvrti v Šanghaji. Byl to počátek další několikaleté etapy otevřeného nepřátelství mezi Japonskem a Čínou.

Číňané se střetli s letadly japonského námořnictva na obloze nad Šanghají. Čínská letadla byla zakoupena ve Spojených státech a některé letouny dokonce ovládali američtí piloti. V těchto prvních střetech se pomalu začala ukazovat převaha Japonců, kteří slavili hned několik vítězství. Ztráty japonských letadel byly způsobeny výhradně palbou pozemních zbraní.

V Japonsku i nadále pokračoval specifický vývoj letadel. Londýnská smlouva o odzbrojení stanovila limity na stavbu válečných a letadlových lodí. Proto bylo v Japonsku rozhodnuto o výrobě řady pozemních letadel s dlouhým doletem. Další úvahy zahrnovaly návrhy hydroplánů a zavedení střemhlavých bombardérů, které dávaly omezenému počtu letadlových lodí možnost zasahovat proti rychlým námořním plavidlům. Na prosincové konferenci roku 1934 požádalo Japonsko o snížení limitů na počet srovnatelný s Británií a USA. Tento požadavek byl zamítnut a tím se vztahy mezi Japonskem a západem nadále zhoršovaly.

V roce 1935 bylo vyvíjeno stále více moderních japonských letadel. Mitsubishi B5M a Nakajima B5N se vyráběly speciálně pro japonské námořnictvo a v lednu byl dokončen i vývoj palubní stíhačky Mitsubishi A5M. V létě vzlétl poprvé pozemní dvoumotorový bombardér Mitsubishi G3M1, který se měl proslavit potopením lodí HMS Prince of Wales a HMS Repulse v prosinci 1941.

V březnu 1936 došlo ke změně japonské vlády a tím i prosazování agresivnějšího postoje v zahraniční politice. Průmysl i armáda značně rostly během příprav na válku Japonska s Čínou. Pozici japonského císařského námořnictva upevnilo zavedení druhého doplňujícího zákona v lednu 1937, který ukončil omezení daná předchozími úmluvami. Británie, sledující nárůst militarizace v Japonsku a obávající se o své vlastní zahraniční zájmy, odeslala důstojníky Královského námořnictva do Hong Kongu, aby zjistili možnosti obrany proti Japonsku. Přitom ještě před pár lety byli britští poradci posíláni do Japonska kvůli asistenci.
 

V červenci 1937 se japonské jednotky během cvičení dostaly do konfliktu s čínskými silami na mostu Marka Pola poblíž Pekingu. Výsledkem byla téměř okamžitá eskalace konfilktu, což nakonec znamenalo válečný stav. I přesto, že Čína operovala pouze s 650 až 700 letadly, stále představovala významnou hrozbu v regionu a bylo rozhodnuto, že letectvo japonské armády bude plně zodpovědné za vzdušnou převahu v severní Číně. Námořní letectvo se mělo postarat o oblast střední a jižní Číny. Celkově se měl útok skládat z účasti námořních letounů určených k pozemní podpoře a 264 letadel rozdělených mezi letadlové lodi HIJMS Hosho, Ryujo a Kaga. Nedávno začínající japonský letecký průmysl ohromil celý svět provedením náletů na Kwantoh a Chang-čou na vzdálenost 1 200 mil a to i ve velmi špatném počasí bez ztráty jediného letounu. Dálkové bombardovací operace z Japonska pokračovaly, zatímco lehčí palubní letadla podporovala postup japonské armády do Číny.

Bez ohledu na ztráty způsobené čínskými stíhači bylo japonské námořnictvo schopno provádět operace z letecké základny v blízkosti Šanghaje až do září. Do konce října dokončilo více než 3 000 bojových letů, během nichž bylo zničeno více než 300 čínských letadel, které bránily 61 čínských měst. Japonci v praxi pilovali moderní bojové taktiky a jakmile se ustálil stíhací doprovod bombardérů, jejich ztráty začaly klesat. Japonská vzdušná nadvláda se projevila i v jižní a centrální části, kde se letouny Mitsubishi A5M „Claude“ střetly s čínskými piloty létajícími v amerických stíhačkách, jako byl například Curtiss Hawk, Boeing 218 a sovětské I-16. Do října 1937 se nad Šanghají a Nanjingem vedly impozantní letecké bitvy s divokostí, kterou si vynutil vývoj nejnovější námořní stíhačky firmy Mitsubishi A6M "Zero". Svým zapojením do bojů v Číně v roce 1940 nastavil tento letoun nové hranice leteckého boje. Nebyl poražen ničím, co proti němu mohla Čína nasadit.

Po počátečních úspěších Japonců se postupně jejich postup zpomaloval, až se roku 1939 zastavil. Byl to následek zahraniční pomoci Číně. Japonské plány na expanzi do celé jihovýchodní Asie zintenzivněly a japonské vrchní velení rozhodlo o potřebě eliminace amerického námořnictva. V prosinci 1941 piloti japonského námořnictva, inspirováni úspěšným útokem britské Fleet Air Arm na italský přístav Taranto, provedli dnes již legendární útok na americkou tichomořskou flotilu v Pearl Harboru.

Císařské námořní letectvo se během této doby vyvinulo v plnohodnotnou bojovou leteckou sílu. S prvotřídním leteckým průmyslem, výcvikem osádek a roky bojových zkušeností dala čínsko-japonská válka Japonsku to, co dala španělská občanská válka Evropě: příležitost k vyzkoušení nových taktik, postupů a vybavení. Japonské námořní letectvo se stalo jednou z nejobávanějších bojových složek na světě.