Od 9. května 22:00 do 10. května 22:00 platí následující akce:

30% sleva na nákup prémiové D.520

Německý postup do 16. května 1940

Datum 10. května 1940 se do historie zapsalo jako den, kdy skončila tzv. podivná válka, nazývána i dróle de guerre („falešná válka“) a nebo Sitzkrieg („válka vsedě“). Do té doby se totiž německé a spojenecké jednotky pouze schovávaly ve svých opevněních na francouzsko-německé hranici a kromě občasných dělostřeleckých přepadů a průzkumných letů ani jedna strana nepodnikla žádný ofenzivní výpad. 10. května se ale vše změnilo. Do pohybu se totiž dala masa německých tanků, za kterou následoval wehrmacht zocelený bojovými zkušenostmi v Polsku. V čele tankových vojsk stáli dva němečtí strategičtí géniové – Erwin Rommel a Heinz Guderian, průkopníci německé taktiky „bleskové války“.  Mozkem celého útoku pak byl Erich von Manstein, v té době generálporučík, který vytvořil plán útoku, jež by se vyhnul těžkému opevnění Maginotovy linie bránící západní hranici Francie a místo toho by se za pomoci taktiky blitzkriegu prohnal ardenským lesem (o kterém si spojenečtí plánovači mysleli, že je pro tanky neprůjezdný), následně by Němci obsadili Nizozemsko a Belgii a poté by konečně udeřili na Francii ze severu a tím by vpadli Francouzům do zad.

Plán se podařil beze zbytku. Za pouhých 43 dní padlo jak Nizozemsko a Belgie, tak i Francie. Spojenci byli na hlavu poraženi – britské expediční síly jen zázrakem dokázaly zachránit svá vojska spěšnou evakuací od Dunkerque, zatímco Francouzi byli donuceni potupně kapitulovat a 22. června 1940 tak maršál Pétain podepsal bezpodmínečnou kapitulaci , která byla pro Němce sladkou pomstou za porážku, kterou jim Francouzi uštědřili v 1. světové válce.

Během tohoto střetnutí mnohokrát došlo k tankovým bitvám mezi německými a francouzskými tanky. Jednou z nejslavnějších takovýchto bitev byla bitva o Hannut, která trvala od 12. do 14. května a jež je historiky nazývána jako první střetnutí dvou moderních tankových vojsk. Francouzi zde sice splnili svůj cíl, a to stáhnout se a získat tak čas pro přípravu obrany města Gemboux, Němcům se ale podařilo navázat na tento úsek fronty početné spojenecké síly, jež by jinak stály v cestě postupu skrz Ardeny. Takticky tedy zvítězili Francouzi, strategicky ale zůstala iniciativa na straně útočníka. Na obou stranách se proti sobě postavilo přes 600 tanků. Na francouzské straně šlo primárně o střední tanky SOMUA S-35 a lehké tanky Hotchkiss H-35, zatímco Němci do boje vyslali povětšinou lehké tanky PzKpfw II, doplňované stroji PzKpfw I. Kvalitativně i početně byla převaha na straně Francouzů, ale Němci naplno využili převahy v taktice, zkušenostech, dělostřelectvu a v neposlední řadě jim velmi pomohla i naprostá vzdušná nadvláda.

Velice významnou byla i bitva o vesnici Stonne, kterou kdyby Francouzi vyhráli, mohli by tím vážně narušit německé plány a dokonce možná i zvrátit běh celého tažení, neboť by vážně ohrozili německé předmostí u Sedanu a zhatili jednu z hlavních německých ofenziv. Bitva byla tak intenzivní a krvavá, že mnoho historiků ji nazývá „druhým Verdunem“. Strategický význam Stonne pro obě armády se naplno prokázal, když za dobu bitvy vesnice vystřídala majitele celkem sedmnáctkrát. Nakonec  ale Němci zvítězili a zabezpečili svůj postup ke kanálu La Manche.

Francouzi za Němci zaostávali hlavně v chápání role tanků. Němci tanky organizovali do vysoce mobilních tankových sborů, které měly prorážet nepřátelskou obranu a následně mělo být získané území zajištěno pěchotou, jež tanky následovala. Francouzi oproti tomu stále ještě lpěli na zastaralém názoru, jež viděl tank striktně jako prostředek pro podporu pěchoty a jako takový tedy měl být součástí pěchotních divizí, což tanky nesmírně omezovalo a činilo je to na bojišti málo pružnými. I tak ale v souboji jeden na jednoho měli Francouzi technologický náskok. Zmíněný střední tank SOMUA S-35 je považován za nejlepší tank celého tažení, nejtěžším pak byl typ B1.

Na svou dobu šlo o těžce pancéřovaný a těžce vyzbrojený těžký tank, který byl vybaven 47 mm kanónem v otočné věži a 75 mm houfnicí umístěnou v trupu. Proti lehce pancéřovaným tankům PzKpfw II a PzKpfw I, jež tvořily páteř německých obrněných sil, šlo o vysoce účinný stroj, který díky svému až 60 mm pancéřování dokázal odolat jakémukoliv tankovému či protitankovému kanónu, jež v té době Němci měli.  Jediné zbraně, které dokázaly tento tank spolehlivě vyřadit, byly nálety střemhlavých bombardérů a legendární protiletecký kanón  Flak 36 ráže 88 mm.  Stroj měl ale i vážné nedostatky – byl velice pomalý, měl slabý motor, nedostatečnou komunikaci za pomoci Morseovky a hlavně pak jednočlennou věž, kvůli které musel velitel tanku zároveň plnit i role střelce a nabíječe.

I tak se ale Němci museli brzy naučit tyto ocelové bestie nepodceňovat. Kvůli slabé výzbroji tehdejších německých tanků se museli němečtí tankisté spoléhat na taktiku „vlčí smečky“, kdy velitel německého tanku rádiem ohlásil polohu daného tanku B1 a další 3-4 němečtí obrněnci následně B1 obklíčili a z bezprostřední blízkosti pálili do různých míst trupu. Jinak museli Němci spoléhat na zmíněné kanóny Flak, které byly schopné B1 zničit i na dlouhé vzdálenosti.

Jeden z těchto tanků, pojmenovaný Jean d’Arc (Jana z Arku), se stal 28. května 1940 legendárním. Pod velením jistého kapitána Diranda tento stroj zaútočil na německé předmostí u Abbeville. Nejprve svou 75 mm houfnicí vyřadil dva německé protitankové kanóny PaK 36 ráže 37 mm, pak ale byla houfnice vyřazena, když se jeden německý granát zaseknul v hlavni. Velitel tanku se ale nevzdal a vyrazil vpřed. Tank se během chvíle dostal do těžké palby německých kanónů nejrůznějších ráží, všechny střely se ale jen neškodně odrážely od mohutného pancéřování. Nejméně tucet dalších protitankových kanónů zničila Jean d’Arc tím, že je jednoduše přejela a rozdrtila pod svými pásy, k tomu navíc se posádce podařilo vyřadit dva německé obrněné vozy. Tank dostal během dvou hodin více než 90 zásahů, ale nakonec jej zničil jediný 88 mm granát z kanónu Flak, který zapálil levou palivovou nádrž a celý stroj se tak ocitnul v plamenech. Celá tříčlenná statečná posádka zahynula.

Bitva o Francii je zajisté velice rozsáhlým tématem a je zde mnoho věcí, které se do tohoto článku už nevejdou. Bojové nasazení britských těžce pancéřovaných tanků Matilda II, slavnou „Divizi duchů“ Erwina Rommela, statečný odpor Belgičanů… to vše by vydalo na samostatnou knihu. Ale pamatujte – každý může historii zkoumat po svém.