Mnichovská dohoda z 30. září 1938 mezi Británií, Francií, Německem a Itálií měla několik důležitých dopadů: zdánlivý mír (který později vyústil v tzv. Podivnou válku) a ztrátu jedné čtvrtiny území Československa spolu s třetinou populace. To znamenalo ztrátu strategicky důležitých opevnění v horách, čímž Československo ztratilo poslední možnost obrany proti německému útoku. Když o šest měsíců později německá vojska vpadla do Československa, českoslovenští vojáci dostali rozkaz neklást odpor, protože bez linie pohraničních opevnění neměla obrana smysl. Místo toho tisíce československých vojáků opustilo zemi, většina z nich odešla přes sousední Polsko do Francie, kde byli zařazeni do Cizinecké legie v severní Africe a po začátku nepřátelských akcí převeleni do Armée de l' Air (Francouzského letectva). V květnu 1940 se zúčastnili krátké bitvy o Francii, ale po jejím rychlém pádu čtyři tisíce Čechoslováků odešlo do Velké Británie - poslední linie obrany v okupované Evropě.

Prvních třicet českých pilotů přistálo v Británii 17. června 1940 a díky úsilí exilového československého prezidenta Edvarda Beneše byla 2. července 1940 založena v Duxfordu první česká stíhací peruť –  squadron No. 310. Peruť začala působit 17. srpna a její Hawker Hurricany se zúčastnily Bitvy o Británii. Jejich motto znělo "Bojujeme, abychom znovu vybudovali". Necelé tři týdny poté byla v Honingtonu vytvořena druhá peruť – 311., vybavená Wellingtony (a od roku 1943 Liberátory). Jejich mottem bylo husitské heslo "Na množství nehleďte ". Poté byly v rámci RAF vytvořeny ještě další dvě perutě: 312. v Duxfordu, vybavená Hurricany a operačně nasazená 2. října (jejich heslo "Non multi sed multa" znamalo „Ne mnozí, ale mnoho“) a 313. stíhací peruť založená o rok později v Cattericku operující s letadly Spitfire (s heslem "Jeden jestřáb mnoho vran rozhání".) Tři stíhací perutě byly 12.5.1944 sdruženy do československého křídla číslo 134. druhého taktického letectva (2^nd TAF) a spolupracovaly až do konce války. V dubnu 1942 byla 311. bombardovací peruť pověřena protiponorkovým hlídkování nad Biskajským zálivem ve Wellingtonech MkIC. Jejich osádky provedly od července 1942 do dubna 1943 celkem 19 útoků. Zatímco většina Čechoslováků odešla do těchto speciálních perutí, asi sto dalších sloužilo v dalších spojeneckých jednotkách. Nejpozoruhodnější byla č.68 používající Blenheimy, později Beaufightery a Mosquita pro noční operace. Jejich mottem bylo skautské heslo „Vždy připraven“.

Českoslovenští piloti se snažili dostat do boje - nenáviděli nepřítele okupujícího jejich vlast a Royal Air Force potřebovala v bitvě o Británii veškerou dostupnou pomoc. Vztahy mezi britskými a českými piloty byly zpočátku napjaté, protože Mnichovská dohoda byla stále vryta v živé paměti. Čeští piloti si vyvinuli poněkud cynický postoj, ale když začala bitva, pochybnosti o britském závazku bojovat rychle zmizely. První boj 310. perutě se odehrál 26. srpna, když byly sestřeleny dva Do.217 a Bf.110. Přitom došlo ke ztrátě dvou Hurricanů a poškození dalších dvou. Velitel jednotky a velitel letky George Blackwood napsal: "Pak jsem viděl, jak se Českoslovenští letci dovedou bít. Nebylo třeba rádiových rozkazů, Němce naháněli bez oddechu. Až na to, že jsem byl v tomto boji sestřelen jsem byl s výsledkem prvního střetu naprosto spokojen." Na konci bitvy o Británii hlásili piloti 310. perutě 39 sestřelených německých letadel. Mezi deseti nejlepšími piloty RAF (se 14 a vice sestřely) byl jeden Čech, jeden Polák, jeden Australan a dva Novozélanďané.

Josef František

Mezi mnoha významnými českými piloty vynikal seržant Josef František, který měl v době bitvy o Británii již bojové zkušenosti z Polska, kde proti Luftwaffe dva týdny bojoval. Během bitvy létal s polským letectvem pod L'Armee de l'Air. Měl prudkou povahu a často s ním bylo vedeno disciplinární řízení. Často se bezhlavě vrhl na nepřátele ohrožující členy jeho letky. Ve snaze využít jeho výjimečné letecké a střelecké schopnosti dostal svolení bojovat svou vlastní válku jako osamělý vlk a dosáhl značných úspěchů. V průběhu září sestřelil sedmnáct letadel během deseti dnů. Zemřel za podivných okolností poté, co 8. října havaroval poblíž Ewell v Surrey a při nárazu si zlomil vaz. Jeho spolubojovník popsal tuto smrt jako "přímý důsledek únavy bojem a naprosté fyzické vyčerpání".

Karel “Kut” Kuttelwascher

Další významný Čech, Flight Lieutenant Karel “Kut” Kuttelwascher byl přidělen k nejstarší jednotce RAF, legendární No.1 a létal s ní další dva roky. V dubnu , květnu a červnu 1941 sestřelil tři Bf.109, ale za necelý rok se stal pohromou pro bombardéry Luftwaffe operující z Francie. Během úplňků létal na Hurricanu s dlouhým doletem (s názvem "Night Reaper ") nad nepřátelské základny a napadal bombardéry při vzletu a přistání. Za tři měsíce zničil patnáct letadel, při jedné příležitosti zničil tři bombardéry Heinkel za čtyři minuty. Se svými osmnácti sestřely se stal nejlepším českým pilotem 2. světové války a nejlepším nočním stíhačem RAF. Média mu dala jméno " Český Night Hawk" (noční sokol).

Muži bojující za svou vlast měli být oslavováni jako hrdinové, ale politická situace v poválečném Československu se změnila - kdo bojoval po boku západních spojenců byl považován za zrádce a mnoho pilotů bylo po návratu do vlasti  pronásledováno. Jejich činnost byla oficiálně uznána až po Sametové revoluci v roce 1989. Celkem sloužilo v RAF okolo 2 000 československých pilotů, 480 z nich během války přišlo o život. V Británii si jejich smrt připomínají na Českém hřbitově v obci Brokwood vždy první neděli 28.října.